men) je na hořickém panství 51 žid. .rodina,-z toho po 1 rodině v Mlázovicích a Holovousích; 20 domů s 252 obyvateli tvořilo zvlášť konskribované židovské město, 1 dům s 8 obyvateli byl podřízen přímo jurisdikci hořického panství.

1852: K matrikářskému úřadu v H. přiděleno je 113 rodin s 551 členem, z toho v H. 79 rodin s S93 členy, mimo H. v některých obcích po 1 rodině, v Lázních Bělohrade, Cerekvici a H. Brusnici po 2, v Stra-čově 5 rodin.           "

R. 1856 má obec 20 domů. V knize „Handbuch der Königingräzer Diözes von Josef Ant. Šrůtek, Königin-gräz 1857" uvádí se 405 israelitů v Hořicích, 6 v Holovousích, 13 v Jeřicích, 9 v Miletíně, 4 v Petrovi-cích, 40 ve Slračově, 3 v Dohaličkáchi R. 1862 napočítán je v H. 21 obchodník, z nich % Židů, 3 lékaři, z nich 2 Židé (MUDr. Vít Levit, MUDr. Karel Led er er). R. 1869 je v JI. 386 (jinde 382) Židů, 1872 má obec všech členů 186 (196), mimo H. 37, v r. 1873 382, r. 1874 419, v r. 1880 již jenom 308 (351), r. 1885 308, r. 1890 272. V r. 1893 zjišťuje okr. hejtmanství počet oprávněných voličů žid. vyznání pro volby do zastupitelstva hořické obce náboženské a napočítává 68. Z nich je v Dohalicích, Stračo.vě, Cerekvici, Sobčicích, Jeřicích, Holovousích, Ostro-měři, Domoslavicích, Lanžově, Želkovicích, Mokro-vousích, Dol. Černůtkách, Mžanech po 1 (13), v Miletíně 3, v H. 52. Seznamy uložené v archivu vykazují pouze 47 členů platících daně.

V    r.   1898   má obec 220  duší, r.  1900 198 duší, r. 1901 201 duši, r, 1902 195 duší v městě, mimo H. 45, r. 1907 186 duší, t. 1910 v H. 135 Židů, r. 1921 103 Židy, r. 1930 pouze 74 občany nábož. istrael.

Náboženská daň. Již Hartmann David Hirsch asi v r. 1856 podal žádost k okr. úřadu, aby všecky > israel. rodiny v H. a roztroušené po venkově byly přinuceny hraditi část výloh spojených se správou náb. obce v H. Žádost obnovil v r. 1859. Okr. úřad nevyhověl. Později však úřad daň schvaluje a mohla bjti i soudně vymáhána. Vyměřování náb. daně dělo se poměrně podle výše jednotlivcům předepsaných veřejných daní. Vznikly stížnosti, které musil okr. úřad vyřizovati. Od r. 1870 nařízeno, aby o stížnostech do výše předepsané daně rozhodl s konečnou platností sám volený smírčí soud, jehož členy byli zástupci stěžovatele i obce. Úřady však dále podporovaly, obec všemožně při vymáhání náb.  daně.

V  r. 1857 platí-50 členů obce náboženskou daň.  ■ R. 1862 stěžují si členové obce na vysoké poplatky

za obřady při sňatcích a pohřbech.

V  r. 1872 platí 57 členů náboženskou daň.

V r. 1894 předepisuje se náb. daň na základě zákona z 21. března 1890. Daňových tříd bylo 8. V nejnižší byl příspěvek 6 zl., v nejvyšší 100 zl., nemajetní však platili i méně než 6 zl. Souvěrci jsou s předepsanou daní   nespokojeni,   hrozí  neplacením,   ojediněle  i vystoupením z církve. O nábož. dani vedena je v letech 1879—1892 kniha, z níž vidno je počet platících v H., mimo H., u každého jména připsána výše daně. Členy obce jsou někteří souvěrci i z Pecky, Všestar, Dohalic, Hořiněvsi, Martinic, Chotěboře, Žacléře a Vídně.

V  r. 1930 platí nábož. daň 21 osoba z H.

Období 1890—1914.

Právní poměr ž. o. n. upravuje se zákonem ze dne 11. března 1890. K hořické obci praděleny mimo soudní okres hořický též obce z Nechanicka, Dohalice, Dub, Klenice, Lodin, Mokrovousy, Mžany, Velké Petrovice, Sovětice a Stračov. Lázně Bělohrad a Pecka, které se dosud hlásily vždy k Hořicům, byly přičleněny k Jičínu. Poněvadž souvěrci z těchto míst

pochovávali v Hořicích, měli zde svá kostelní místa, byli členy zdejšího Pohřebního bratrstva, vyhověly úřady opětovným žádostem jejich a hořické nábož. obce a přidělily jmenované obce otí r. 1898 k Hořicům.

V  listopadu 1890 zvoleno ve smyslu zákona zatímní předst.   Star.   Jos.  Müller,   členy -Eman.   F e u e r-stein, Arnošt F e 1 d m a n n, Bohům.  J. Doktor, M.    A.   Gold Schmidt,   Josef   Goldschmidt, J.   C.  Müller,  Adolf  Mautner,  Markus  Pick, Samuel Lawetzky, za náhradníky Jindřich Reich a Adolf P u tzke r.

Úřední knihy (podací protokol, kniha chudých, korespondence, pokladní knihy) vedeny jsou způsobem moderním a vzorným. Jednací protokol a koresp. vede sám starosta a lze knihy ty považovati za náhražku kroniky, poněvadž zaznamenávají skoro všecky události obce7).                                     .         . . .          ,

V   období jmenovaném  ztratila  obec  úmrtím  řadu věrných nezištně pracujících členů a příznivců.  Jsou to (podle záznamů stár. J. Müllera): V r. 1896 pochován v H. spisovatel MUDr. Arnold Hirsch (nar. v Hořicích  1815).  V  r.  1898  zemřel  Josef  Goldschmidt, býv. předs. Chevry, jehož jméno podle usnesení zastupitelstva vryto na čestnou pamětní desku8). V témž roce zemř. býv. starosta obce J. C. (— Karel) Müller, v r. 1900 člen zastupitelstva Adolf Mautner a Léop. Feldmann, 29. srpna 1903 náměstek starosty Boh. J. Doktor,   v   r.   1906 náměstek  starosty M.  A.  Gold-schmidt, 21. března téhož roku pokladník obce Sam. Lawetzky (=Lavečký), 15. února člen zastupitelstva Josef Levitner, 14. května  1909 býv. stár. Emanuel Feuerstein,    19.     února     1910     Bernhard    Doktor, 31.    března     1910.   člen    zastup.     Jakob    Brunner, 28.    července    1910    Ferd.   Goldschmidt,    šéf    firmy Bratři   Goldschmidtovi,   8.   prosince   téhož   r.    člen zastupitelstva Adolf Putzker.

Obec podporuje vydatně dobročinné israel. ústavy mimo H.

Finanční hospodářství obce bylo obtížné. Obec zápasila s velkými výdaji (rabín, kantor, škola). Když však rabín dr. Goldberg, kantor Auspitz a učitel Maděr odcházejí z Hořic a funkce rabína a kantora svěřeny učitelům, přichází rozpočet do rovnováhy a nábož. daň může býti snížena.

Hnutí českožidovské má vliv i na obec. Jednotu a obec však pojí nejlepší přátelství, protože většina členů správy jednoty jsou členy obec. zastupitelstva (představenstva). 22. listopadu 1896 je ustavující valná hromada místního odboru Národní jednoty českožidovské v zasedací síni městské radnice. Poslanec JUDr. Jak. Scharf odůvodnil téměř dvou-hodinnou řečí, proč se zakládají jednoty českožidovské. Odsoudil „neničení" Židů a zdůraznil, že němčina u Židů musí býti cestou přirozenou nahrazena češtinou, že čeština musí vniknouti i do kostela, rodiny a společnosti. Čeština musí býti židovstvu jazykem mateřským.

Při voibách zvolen předsedo» Josef Adel, jednatelem Jul. Kraús^ pokladníkem Arnošt Doktor, místo-před. Boh. Eišner, členem výboru M. A. Goldschmidt. K žádosti jednoty.zavedeny bohoslužby české a hebrejské. Další žádosti, aby německá škola israel. v Hořicích byla zrušena, nevyhověno s odůvodněním, že není posud vhodné náhrady za „vyučování němčině" a že škola sama zanikne malým počtem dětí.

Další činnost jednoty. 28. srpna 1898 svolána veřejná schůze do hotelu Fr .Poura, na níž JUDr. Jak. Scharf mluvil o postupu českožidovského hnutí. 8. a 9. srpna 1903 na hořické hospodářské výstavě je sjezd členů Jednot českožidovských. První den uspo-

řádal jednatel Jul. Kraus akademii ve prospěch českých menšin, na které účinkovali místní členové. Druhý den věnován přednášce dr. O. Bondyho, advokáta z Kutné Hory, o společenském postavení českých Židů.

Mládež pořádá posvícenské věnečky (purim) v hostinci J. Adla. Čistý výnos odváděl se Pohřebnímu bratrstvu neb jinému dobročinnému účelu. Zábavy ty byly velmi oblíbeny a vlivem českožid. hnutí vedeny v duchu českém.

Zákonem z 11. března 1890 dostává se obcím jednotných vzorných stanov, které pro H. schváleny 6. srpna 1896. První volby dle nového zákona provedeny 24. září 1893. Zvoleno 7 členů předst.: M. A. Goldschmidt, Jos. Müller, Bohumil J. Doktor, Arnošt Feldmann, Bedřich I p p e n ze Stra-čova, Eman. Feuerstein a Herm. J. D ö k t o r. Em. Feuerstein volbu nepřijímá, poněvadž odchází z H. Sedmým členem za něho zvolen Adolf Mautner. V následujících schůzích představenstva zvolen stár. Jos. Müller, jenž je zároveň předsedou Pohřebního bratrstva, náměstkem a pokladníkem Bohumil J. Dokitor, škol. dozorcem Arnošt F e 1 d m a n m, správcem kostela M. A. Goldschmidt, náměstkem jeho Adolf Mautner. Dosavadní správce kostela Markus P i c k, jenž zastával funkci 20 let, pro stáří odchází, obec jmenuje ho čestným členem.

18. října 1909 stár. obce Jos. Müller chce „vyburcovati" hořické israelity z lhostejnosti k slavným dějinám, obce, která v letech devadesátých minulého století byla z největších n,a českém severovýchodě. Píše v provolám: „Členové zapomínají na své povinnosti k ctihodné a slavné obci, příkladů našich předků není následováno, obec upadá a stojíme před kritickým okamžikem, že obec naše přijde o svouexistenci abudepřidělenakobci soused tíí.íi

Bylo to v době, kdy podle nařízení měla býti rabínům zajištěna existence dle norem stát. úředníků. V Hořicích to znamenalo značné zatížení obce a tím zvýšení náboženské daně.

Starosta píše v provolání dále: „Tobybylapro nás rána nejhroznější, neb.oť mám za to, že jest nejsvětějŠí povinností naší, abychom samostatnou od 18. století stávající obec udrželi a nedopustili, abychom platiti měli k obci sousední a ještě při tom doma udržovali své bohoslužby. To by bylo nad naše síly a k tomu ještě k naší hanbě a pokoření."

Obrozeni, obce vidí starosta v práci mladších nadšených souvěrců. 7. listopadu 1909 provedeny volby do zastupitelstva. Ve své zprávě starosta uvádí, že příspěvky ^obecní (daň náb.) nikterak nekryjí vydání obce a nutno počítati s mimořádnými dary. Majetek obce nemovitý hlášen takto: Chrám, obytný dům vedle chrámu čís. 4. Je bez dluhů. Dům na náměstí čís. 167 (býv. škola). Na něm váznou nadace Ad. Mautnera z Markhořů, rodiny Hirschovy a j. Oroky z těchto nadací (asi K 360-—) rozdělují se o velikonocích chudým. ,K majetku obce patří dále starý a nový hřbitov. Dále má obec 8000 K v cenných papírech a 48.000 K v nadacích.

V červnu 1907 vyňaty z kostelních bání katol. kostela pamětní spisy. Báně v červenci opraveny a do malé báně vložen též pamětní spis israel. obce nábož., sepsaný starostou téže obce, Josefem Müllerem. Zní takto:

Již v 17. století bylo v Hořicích několik rodin israelských usazeno.  Roku  1788 byla  postavena  synagoga  s  dřevěnou  stře-

chou. Dříve vykonávaly se bohoslužby v místnostech najatých. Po ohni r. 1860 byla synagoga novou taškovou střechou opatřena. R. 1871 usnesli se israel. mládenci založiti fond ke zbudování nové školy a obnovení chrámu Páně. K tomu cíli rozeslali pozvání na zdejší i v cizině žijící israelity a ve 2 letech sešlo se tolik, že nejdříve byla synagoga opravena nákladem 3500 zl. r. m. a ještě zůstalo 3000 zl. Toho obnosu bylo použito r. 1880 ke koupi domku č. 167 pro novou školu. Tato byla r. 1881 dostavěna a svému účelu odevzdána. Vyučovalo se v ní německy. Později uděleno jí právo veřejnosti. Místní odbor Ústřední matice školské domáhal se zrušení této školy, ale bezvýsledně, teprve na natlák obec. zastupitelstva usneslo se zastupitelstvo israel. obce náb. v H. 12. července- 1898 zrušiti tuto soukromou školu.

V místnostech bývalé školy bydlí rabín a je tam zasedací síň pro zastup, israel. obce nábož. Roku 1902 byla synagoga znovu obnovena nákladem 6000 K (nová sedadla, okna, malba). R. 1678 založen byl v severní části města hřbitov, který později byl rozšířen. R. 1872 koupilo Pohřební bratrstvo od města 1000 sáhů čtverec, za 1000 zl. k opětnému rozšíření hřbitova. K tomu však nedošlo, poněvadž r. 1897 byl nový hřbitov vedle městského katolického nákladem 18.000 K z dobrovolných příspěvků postaven a 2. listopadu téhož roku vysvěcen. První tam byl pochován Heřman Doktor, zdejší mistr řeznický, u věku 83 let.-

Pohřební bratrstvo opatruje více nadací pro své chudé, které 40.000 K obnáší, v tom je odkaz Arnošta Hirsche 20.000 K. %  úroků patří  chudým,  %   pro potřeby  obecné.

Starý hřbitov.

Star. Jos. Müller ve svém pamětním spise v báni katolického kostela r. 1907 uvádí založení hřbitova v r. 1678. Odkud čerpal toto číslo, není jasno. V musejních spisech jsou první zprávy z r. 1748. Biskupská konsistoř v Hradci Král. uznává nutnoát hřbitovní zdi a schvaluje výšku a šířku její.

Další zprávy: K žádosti obce povoluje konsistoř (26. června 1752) po dobrozdání místního faráře Jan^ Václ. Řidla rozšířiti hřbitov přikoupením pozemku a oplotili jej.

Asi r. 1775 chtěla o. ž. postaviti u svého hřbitova ( domek pro hlídače, poněvadž vrata a zdi jsou rozpustilými osobami poškozovány. Mimo místo pro hlídače má býti u domku márnice,. aby se zabránilo šíření nakažlivých nemocí. Obec podala žádost o povolení k cis. král. vojenské invalidní dvorní komisi. Žádosti vyhověno. — Následujícího roku hořická obec prodává Židům u žid. hřbitova místo pro postavení nemocnice   (márnice)   a  bytu  pro  hlídače za   140  zl.

V r. 1777 byl příchod k žid. hřbitovu od města ho-řickými sousedy zabarikádován a učiněn nesohůdiným. Městská komise určila, že sousedé neprávem tak činí a dovoluje Židům, aby si příchod ke hřbitovu upravili a oplotili.

Z prvé polovice 19. století jsou pouze 2 zprávy zachovány: V r. 1816 vyjednává se koupě pozemku k rozšíření hřbitova, korec za 1000 zl.; v roce 1818 uzavřena kupní smlouva, dle níž israel. obec náb. od města H. kupuje 540 čtver. sáhů za 800 fl.

Druhá zpráva je z r. 1822 a zní: Domek ü hřbitova slouží též jako nemocnice. V lednu byla určena vojenská exekuce pro neplacení bytové daně z nemocnice. Předst. nemocnice a pohřebního ústavu žádá město, aby předepsaná daň za léta 1820 a 1821 byla odepsána a nadále nemocnice daně zproštěna. Důvody: Nemocnice slouží pouze nemocným a k přechodnému uložení mrtvol žid. příslušníků. Hlídač (hrobník) má zde bezplatný byt. Z křesť. špitálu byli převzati do žid. nemocnice pb dobu 6 měsíců všichni nemocní Židé. Špitál nemá fondů a je odkázán na milodary. Podepsán na žádosti je Nathan Seligmann jako předseda. Žádost se městem příznivě doporučuje.

Zemský úřad snížil daň z 10. do 11. třídy po léta 1820 až 1823.

Z druhé polovice 19. stol. jsou četné zprávy. V T-1857   (13.   dubna)   byl   větrem povalen na hřbitově