zuje i dalsi doklad z r. 1710, kdy na rathouze se usnesli „jeji hrab. ex. uciniti spis, ze naslejchaji, jako by zase jeden Zid se mel sem do mesta dostati, tak aby racila pri predeslem poctu zidovstva zanechati, aby jich vice prijimano nebylo". Usilovani to melo dle vseho kladny vysledek, nebot skutecne r. 1723 jest zapsano v seznamu pouze 10 zidovskych rodin, jichz jmena uvadime: Marous Wehler, Aron Vogl, Jachym Stastny, Moises Polenetz, Marous Stastny, Marous Elias, Nathan Jonl, Terrisl Salomona, Ennoch Wolff (nebo Wolst) a Perl Schneider. V mnohem pozdejsich letech se uvadi 18 rodin. Necht usilovali sousede o omezeni zidovskeho obchodu jakkoli, prece to nemelo valneho vysledku, a sice z toho jednoducheho duvodu, ze byli obchodne zdatni a lepe platili. Dne 3. zari 1706 „bylo na rathouze strany uzdaru predneseno, ze reznici radeji Zidum nezli uzdarum prodavaji. Prijdeli to pred slavny magistrat, aby sami sobe vinu pricitali". Ale v tom ohledu se nemeli Zide ceho obavat, vzdyt meli jiz od Rudolfa II. z r. 1595 vysadu na prodej i koupi „veci chlupatych". A take z cele hrozby reznikum zadny strach nesel.
Mnoho zid. obchodniku mistem jenom prochazelo se svymi prenosnymi stanky nebo ranci. Na takove inusili dle patentu z 18. srpna 1713 dobry pozor dati, protoze byl strach, „aby skrze takove neposlo nejake morove nakazeni". Proto stanoveny varty kolem celeho mesta, „o cemz Jan Dio skrze pravniho posla Vaclava Slechtu na buben uhoditi rozkazoval". A vrchnost prikazala, aby Zide hledeli na vartu platit, ze jsou povinni s mestany „to onus" snaseti. Jak bylo jiz pri r. 1682 ukazano, meli Zide starosti s vydrzovanim sveho dojneho dobytecka, hlavne koz. Dosahli sice svoleni, ze mohli dobytek drzeti, ale pasli ho s dobytkem podruzskym, coz zavdalo pricinu k jinym nesnazim. 20. cervence 1708 prednasi p. purkmistr na rathouze, ze podruzi mnoho dobytka chovaji, a to „pod ■fochem" ze neni jejich, ze je zidovsky. Sneseni, ze se jim (podruhum) vice nepasiruje, toliko jedna krava bro obziveni. I tu se hresilo na Zidy. A hresilo se patrne na ne i jindy. R. 1728 byla pro jakes nezname neshody stanovena komise krajskych komisaru ve pricine zidovstva. Osm panskych osob a osm slouzicich stavelo se ve meste pres noc, hodlajice druheho dne dal d,o Susice. Pri tom patrne vyrizena sporna vec, coz se ovsem neobeslo bez hostiny. Mame v ruce doklad prave o vydanich na onu „traktaci" s podrobnym uctem za masa, prikrmy, lahudky, vino a pivo, poz vse stalo 10 kop 8 gr., sumu na ten cas znacnou. Pani z rathouzu se pri tom svezli a ucet po komisi dali k vyrovnani vrchnostenskemu duchodu; ale zamecky hejtman k tomu poznamenal vlastni rukou, ze nechape, jak to vse komise, hlavne to pivo a vino, mohla uziti. U nich na zamku ze by ta utrata nebyla ani polovicni. Za vlady slechty Mansfeldovske a panu z Lowensteinu darilo se Zidum v H. lepe Nebylo jiz toho omezovani v poctu rodin a seznam zid. rodin z 15. brezna 1779 ukazuje jiz 18 rodin, usazenych ve ,14 domech. Jsou to: I. Abraham Lobl Drahenicky a Bernard Lobl, II. Markus Zichovicky, III. Lobl Furth, IV. Israel Furth, V. Herschel Isak, Elias Isak, Jakob Isak, VI. Cantor, VII. Markus Voticky, VIII. Mojzis Herschi, IX. Isak Markus, X. Abraham Vod!nansky, XL Jakub Simon, XII. Jakub Vodnansky, XIII. Isak Lobl. To byly rodiny v domech ye .vnitrnim meste. Na predmesti bydlil pouze Lobl Samek. K omezeni zid. obchodu prispel zakaz obchodu moukou a moucnymi vyrobky. Tak zni pripis krajskeho uradu prachenskeho ze 17. cervence 1778. Obchodovati moukou a kroupami patrilo pouze mlynarum a toliko   mezi   sebou   smeli   Zide   takovymi   vyrobky
obchodovati.   Pro   toto   narizeni   bylo   mnoho   sporu.
Zide takto omezovani zdrahali se zas platit obci kontribuci. Vykazujet r. 1781 magistrat na restech* z zid. domu od r. 1757 do r. 1772 na 140 zL 55 gr. 4 penize a zada krajsky urad, aby nedoplatky ty vymohl a zaroven o jasne rozhodnuti, ze Zide ze svych domu obci kontribuci platiti povinni jsou. To ale nebylo tak jednoduche. Zide se odvolali, dokazujice, ze se na nich kontribuce nepravem zada. V dalsim dosahlrtoho, ze gubernialni urad Zidy horazdovicke zarazuje pod osobni pravomoc zdejsi vrchnosti (z 19. rijna 1781). V. te dobe slo o 7 domu, z nichz dan platit meli.     :           .
Teprve za vlady Josefa II. bylo postaveni Zidu usnadneno. Dovoleno jim usazovati se volne, odstranen ponizujici predpis o noseni znameni a pozdeji povoleno jim i nabyvani akademickych hodnosti. Rovnopravnosti dosahli vsak az za vlady cisare Frantska Josefa I. — Tyto pohledy do minulosti horazdovickych Zidu nemohou ciniti naroku na uplnost; bylo napsano jen to, co lze dokumentarne doloziti. Archiv musejni obsahuje material o Zidech mezi lety 1629 az 1781 (oddil A XV 298—316), ktery byl podkladem pro napsani teto stati.                              ■■..•. = •.
Zide na venkove.
Z venkovskych   obci   nejvic   usazovali   se   Zide ve
SLATINE.
Patrne tam byli od pradavna, ale ve vetsim poctu usazovali se za pana Vaclava Kunase z Machovic, jenz SI. koupil r. 1691. Tyz velice Zidum pral. Najimal jim domy i pozemky; ovsem za pekny zisk, nebot podomni obchod i obchod obilim a dobytkem dovoloval Zidum platiti vetsi peniz z najmu. Dokonce jim zarucil ochranu a Zide slatinsti sluli „Schutzjuden". Tyz Kunas z Machovic vykazal jim v lese pozemek zvany „Hradce" za 50 zl. ryn., aby • si tam zalozili pravidelny hrbitov.
Pergamen o,tom z 9. brezna 1723 jest posud dobre zachovaly. Nebyl to ovsem vlastni pocatek hrbitova, protoze v tech mistech se jiz pochovavalo r. 1668, jak nejstarsi pohrebni kameny dosvedcuji. Misto ono jest velmi pekne polozeno, ma sklon k jihu a jest lesem vukol obstoupeno. Nad vchodem jest nasledujici text: „Dum shromazdeni vsech zivych. Prach a zeme jsi, v prach a zemi se vratis." Pocetna obec zidovska zalozila si v teto obci svoji modlitebnu, patrne soucasne se hrbitovem. Modlitebna, puvodne drevena, nahrazena byla r.. 1850 zdenou stavbou. Toto jednopatrove staveni v leve casti melo prostornou sin se .6 tahlymi okny a chorem uvnitr pro ucely bohosluzebne. V casti prave byl v patre byt pro ucitele a dole trida pro zaky. Zide slatinsti vydrzovali si sveho kantora jeste v letech 1897—1900. Byl jim Boh. S c h 1 e i s s n e r a ten byl tam ucitelem poslednim. V tech letech vyucoval jiz pouze 9.deti. Chodily tam ovsem i deti z okolnich vesnic, totiz z Chanovic, Bezdekova, Kadova, Lazan, Sveradic, Dobrotic, Nove Vsi, Nedreva, Pole, Malkova a Zabori. Tyto obce tvorily n. o. z., ktera byla r. 1893 zrusena a pripojena k Horazdovicim. Nemame po ruce seznam zidovskych rodin ve S. usazenych v 17. nebo 18. stol,, kdyz ale jeste r. 1840 se pripomina 15 rodin, lze miti za to, ze ten pocet v minulych dobach nebyl mensi. R. 1858 bylo 26, r. 1868 33 rodin, to jest asi ctvrtina tehdejsiho obyvatelstva slatinskeho. To byl dle vseho nejvyssi pocet Zidu, ktery kdy ve S. byl. R. 1890 uz se citalo jen 15 rodin a r. 1913 pouze 4 rodiny. Za doby nejvetsiho rozkvetu navstevovalo slatinskou skolu na 40 zaku. Kolem r. 1860 pripomina se na te skole ucitel Spatz,
potom Schwarz a r. 1865 ucitel Gottlieb: Modlitebna trvala do r. 1912. Za valky svetove byli nastehovani do budovy polsti Zide a r. 1919 prodana byla tamnimu obchodniku Wohlmuthovi.
V RABI
byla v 15. a 16. stoleti osazena Zidy hlavne ona cast, ktere nyni rikaji Hradcany. Zide se tam venovali ponejvice obchodu. Pod hradem meli take svoji modlitebnu a skolu. Za Jana Puty ze Svihova a Riesenberka, majitele Rabi a nejvyssiho sudi byl ke konci 15. stol. zid. rabin rabsky zaroven i vrchnim rabinem kraje prachenskeho. Jeste v letech 70. a 80. stoleti 19. se Zide z celeho okoli schazeli v rabske modlitebne. Ta byla v c. 102, nynejsim to majetku Teresie Kibicove. Zminena leta 70. a 80. znamenaji zaroven znatelny ubytek Zidu v R. Snad stavba drahy Horazdovice—Domazlice zpusobila pokles podomniho obchodu a Zide vystehovali se do mest ba i do Ameriky. Posledni z Rabi se odstehovali D a v id, Lazanska a  Bernard  v letech  1890—1900.
Na severozapadnim svahu vapencoveho kopce, na nemz truni kolosalni zriceniny hradu R., posud se nachazi opusteny zidi. hrbitov, plny charakteristickych pomniku z bileho vapence. Cely hrbitov pusobi ve sve opustenosti dojmem velice melancholickym. Nekolik malo novejsich pomniku ukazuje, ze na hrbitove se pohrbivalo jeste pred nedavnymi casy. Tak Simon Seidl pohrben r. 1889, Ludmila Theinerova r. 1894, Barbora Lazanska a Benjamin Seidl r. 1899. Posledne pohrben tam Karel Furth ze Zichovic r. 1900 a jeho dcera Marta r. 1901.
Posud jest v zive pameti k^ftitor, ktery vedle vyucovani ve 2. polovici 19. stol. obstaraval i obrady v modlitebne a vedl bohosluzby za ucasti starych Zidu. Zidovska mladez vyucovana puvodne ve skole vlastni, navstevovala po r. 1850 jiz verejnou skolu obecnou, kde tvorila samostatne oddeleni. V zid. skole ■se potom ucilo jiz jenom nabozenstvi a hebrejstine. Skola byla vedle modlitebny v c. 99 a byt kantora v c. 102. Dnes tedy tvori puvodni zidovsky dum tri samostatna cisla. Posledni zid. uc., jehoz jmeno si jiz pametnici tech dob nepamatuji, odstehoval se z R. do Klatov pred 55—^58 lety. Posledni Zid odesel z R. r. 1899.
R. 1897 vybidlo okresni hejtmanstvi ve Strakonicich N. O. Z. v H., aby zjistila veskere jmeni byvale obce zid. v Rabi. Protokol b tom sepsany ukazuje, ze jmeni rabske obce pozustava z kostelni budovy, hrbitova, oltare v kostele, osm rouch starych, jednoho roucha noveho, tri bibli na pergamenu, stribrneho privesku, dvou stribrnych korunek a dvou stribrnych rucicek k ukazovani pri cteni v bibli, potom hotovosti 100 zl. na knizce sporitelni "a pohledavky 250 zl. za odprodany dum cp. 100. Jmeni vsechno preslo odi te doby na nab. obec horazdovickou. Mene toho bylo ve Slatine, kdez jedinym cennym objektem byla budova kostelni, v niz toho casu (1897) prebyvali dva uplne chudi Zide. Pravda, prevzat byl tez oltar se 4 rouchy, 3 pergamenove bible, 4 modlitebni knihy a 3 lustry.
Z novejsi kroniky Zidu v Horazdovicich.
Paradoxni fakt jest, ze snaze bylo najiti doklady o zivote Zidu v H. v predchozich staletich nezli dokumenty o nich v stol. 19. Jest to ovsem zpusobeno i tim, ze novodoby archiv obecni (tid r. 1800) neni dosud registrovan, takze ho nelze ke studiu pro kratkost casu pouziti. Znamenalo by to procisti tisice listin a shledavati zrnko k zrnku. Mozno tudiz podati strucne jen to, co se jinak z autentickych pramenu sebrati dalo;
Jak jiz ve II. dilu' teto studie bylo napsano,' meli Zide horazdovicti jakesi ghetto v ulici nyni zvane Prachenske. Jeste pred 40—50 lety byla tam rada domu v jejich drzeni. Tak dum, nyni zvany u Cervenych, patrival Bernardu Spirovi, dum u Vitovcu Samueli Berglerovi., nynejsi „Schul" byval dum rodiny Arnsteinu, dum u Karasu patrival Duschnerovum, dum u Metlicku byl v drzeni slepeho sklenare Adlera, pozdeji Abrahama Steinera. To> vsechno jsou domy v bezprostrednim sousedstvi synagogy a skoly. Zid. skola' nepochybne byvala v H. v 17. veku, jak zaznam z r. 1649 ukazuje. Za ■doby Marie Terezie byla to skola nemecka a takovou zustala az do r. 1899, kdy odesel odtud posledni jeji nemecky spravce, ucitel Alexander B a um. Take druzi ucitele za Bauma se ha teto dvoutridni skole vystridali: Emanuel Mauthner, Salomon Sager, Gustav Glaser, Gustav Weiner a Rosa Fischlova. Cestine vyucovali z verejne obecne skoly denne od 11 do 12 hodin ucitele Jan Karas a Ant. Panek. S uciteli obnovovala z. o. smlouvu vzdy po 3 letech, vzdani se mista predchazeti musila pulletni vypoved. R. 1897 mel spravce Baum na prijmech 750 zl., ucitelka Fischlova 515 zl. a rb. M. Friedmann 830 zl. Po odchodu Baumove r. 1899 byl prvnim ceskym ucitelem na zminene skole Julius Urb a c h, po nem r. 1901 Josef Krausa od r. 1901 do 1902 Otokar Kraus. Zaku byvalo kolem 40. Nabozenstvi i zpevu vyucoval po vsechna leta na nemecke i ceske skole rb. Martin F r i e d m a n n. R. 1902 byla skola uzavrena a zaci prideleni dle veku jednotlivym tridam verejnych skol obecnych a mestanskych.
K o stel, stavajici v bezprostrednim sousedstvi stareho hrbitova, jest nepochybne tak stary jako hrbitov, na nemz nejstarsi nahrobni kamen jest z r. 1684. Presnych dokladu o stari kostela neni. Take nevime, jak puvodne vypadal, protoze r. 1868 pri velkem pozaru H. vzal za sve a byl znovuzbudovan v tom rozsahu, jak se jevi dnes. R. 1901 byly provedeny nektere vnitrni adaptace, jimiz byl hodne pozmenen vnitrek. Pred 30 lety bylo totiz oddeleni pro zeny zarizeno v podobe kuru na drevenych sloupech. Bylo male, nizke a nebezpecne v pripade pozaru. Proto zmineneho roku, kdy H. byly opatrovany elektrickym osvetlenim, byla zavedena elektrina tez do kostela a misto kuru zrizena cast amfiteatralne stoupajici po stupnich 15 cm zvysi. Neni bez zajimavosti, ze vnitrni zarizeni kostela dostalo .se tam z velke, casti ze zruseneho videnskeho kostela polskych Zidu, kterezto zarizeni koupil tehdejsi horazdovicky obchodnik Jakub Kohn, zvany Kladrubak. Za valky svetove zrekvirovano bylo v kostele krasne medene umyvadlo a osmiramenny svicen o prumeru 1% m. Pekne desatero bylo pri adaptaci kostela porizeno v leptanem skle firmou F. Krizik v Praze dle navrhu rb. Friedmanna.
Jako i jinde po Cechach byla za Rakouska n. o. z. v H. v rizeni oficielnim nemecka. Avsak r. 1885 byl zvolen za predstaveneho teto obce pokrokovy muz Eduard Munz, vyrobce lihovin, ktery pri prvnim zasedani obce prohlasil: „My Zide zijeme zde v uplne ceskem kraji a nemame zajmu na nemcine. Cinim navrh, aby obec v urednim jednani uzivala jazyka ceskeho a take modliiby v kostele, pri pohrbech i nahrobni napisy byly ceske." Navrh byl prijat a tak zavedena v jednani cestina. Jiste obtize tomu ovsem byly kladeny se strany tehdejsich uradu, takze na pr. teprve po 10 letech bylo povoleno rak. urady vesti matriku po cesky. Uvadime zde i ostatni cleny tohoto prvniho vyboru, ktery uradoval cesky. Byli to: Jakub Kohn, obch., Herman K a t z, obch;, Herman S t e i n er, obch., Jakub   P o r g e s,   obch.,  Marek Kohn,