Chrudim. Dr. Jakob Sachsel Josef: Löwenstein Zájezdec bei Chruiin Richard Tráub Bernhard Freund Hunt Tempel in Raubowitz (Außenansicht) 1*4 Geschichte der Juden in Horaždiowitz und Umgebung. Bearbeitet von Karel Němec, staatl. Konservator, Horaždiowitz. JNad řekou Otavou, právě uprostřed mezi Strakonicemi a Sušicí, leží Horažďovice, čítající touto dobou 3220 obyvatel. Leží v kraji převážně zemědělském na rozhraní Brd a Šumavy, Což dodává městu i okolí zvláštního rázu. Půl hodiny cesty vzdálena jest Prá-cheň, poslední šumavská hora, s věkopamátným kostelíkem, prý desátým v Čechách a s prastarým .župním hradem z dob Přemyslovců. Hradební zdi jsou ovsem již skoro srovnány se zemí a jen několik bašt naznačuje původní rozsáhlost. Ještě starší nežli hrad jsou jižně od kostelíka zachovalé valy pohanského hradiště, se kterých je skvostná vyhlídka na západ k Šumavě. As hodinu odtud rýsují se mezi horstvem kolosální ruiny Rabí. H. jsou staré poddcjnské město již z doby Václava II. Z r. 1292 mají ve znaku dvě stříbrné věže se štíty a střelami. Jakožto město poddanské nadány byly rodem Bavorů ze Strakonic mnohými právy a církevními statky. Na západní straně města stojí bývalá tvrz, pozdější zámek, který byl rozšířen a přestavěn ke konci 17. stol. H. byly pevnými hradbami i hlubokým příkopem dobře chráněny. Tak odolávaly za obléhání r. 1307 útoku vojsk vedených králem Rudolfem L, jenž u H. nedaleko samoty Járova zemřel. K obléhání došlo pro odboj Bavorů strakonických, tehdejší to horažďovické vrchnosti. R.' 1477 bylý po druhé obléhány Bohuslavem ze Švamberka po celý jeden rok a teprve po úplném vyhladovění se Horaž-ďovičti vzdali. Tehdy byl pánem města Racek z Ko-cova, jémůž kdysi král Jiří Poděbradský byl nakloněn ä město i výsadami obdařil. Ale později pro odboj ä výtržnosti téhož Racka došlo ke zmíněnému obléhání H. Dále bylo město dobýváno za krále Vladislava r. 1502. To se stalo již za nové vrchnosti Puty Švihov-ského, s nímž zmíněného roku král uzavřel mír a Horažďovické za stálost v bojích odměnil výsadou, že směli pečetit své listiny červeným voskem na způsob vyšší šlechty. Rovněž rod Švihovských obdařil město četnými výsadami, které ale pozdějšími členy toho rodu, hlavně Theobaldem, byly okleštěný. Proto došlo k rozepřím, v nichž občané se dovolávali práva ü císaře Matyáše, ale marně. Dokonce r. 1616 po smrti Theobaldově odepřeli poslušnost Johance Švihovské, začež po stížnosti jejího nezletilého syna Ferdinanda Karla byly všechny radní osoby zavolány do Prahy a tam na hradě přes zimu v krutém vězení držány. V krátkém čase po tom došlo k známému povstání proti Ferdinandu II. a tu r. 1619 pocítili Horažďovičtí, hlásící se tak jako jejich vrchnost ke straně podobojí, krutost vojenského vpádu, tentokrát nejhroznějšího ze všech. Generál Buqoi oblehl město a v krátku ho dobyl. Vojáci hned po vpádu do města na několikero místech zapálili, takže ..vnitř i zevnitř hradeb město Dějiny Židů v Horažďovicích a okolí. Zpracoval Karel Němec, st. konservátor, Horažďovice. hořelo, věž se spálila, zvony i hodiny zničeny, rathouz se starými listinami, špitál se sladovnou, vše v hrozném ohni vzalo za své. Že při tom nastalo drancování a týrání, je nasnadě. Zle bylo ve městě. Došlo to tak daleko, že i povozy a koně musili Horažďovičtí dát na vyvezení lupu. Purkmistr a konšelé vyslali potom tři páry prosebníků do světa o fedruňk. Došli až do Německa a přinesli 330 kop. Ferdinand Švihovský prchl za hranice co přívrženec Bedřicha Falckého a kdesi ve Francii zemřel. Horažďovské panství prodal vítězný Ferdinand hraběti Adamu ze Šternberka za 74.580 kop 40 grošů míšeňských, což se stalo r. 1622. Až do válek třicetiletých stály Horažďovice v popředí zájmu obecného. Horažďovičtí měli jednu z nejlepších knih městských práv z r. 1495 a konšelé slynuli odedávna spravedlivostí a moudrostí svých rozsudků, takže okolní města jako Sušice, Strakonice, Kasejovice i Blatná se ve sporech odvolávala do Horažďovic. Nastoupením katolického rodu Šternberků nastaly městu, klidnější doby. Ti tam byli někdejší rebelové, protireformace zlomila jim páteř. Vrchnost, pravda, jednala s nimi lidsky, rozmnožila výsady, opatřila jim třetí trh (jeden byl z doby krále Jiřího, druhý od Rudolfa II.). Stavěny a rozšiřovány církevní budovy. Tak r. 1685 rozšířen za Šternberků minoritský klášter a postavena na vrchu Stráži kaple, Loreta zvaná, což se stalo r. 1659 za Ludmily, vdovy po F. M. Šternberkovi. Roku 1691 za hraběte Václava Vojt. Šternberka po požáru znovu postavěna byla v renaisančním stylu radnice, která r. 1926 byla zbořena, aby učinila místo budově moderní. Jediná věžička, nyní na sboru církve československé se nacházející, jest zbytkem starého rathouzu a pamětníkem oněch dob. Také veliké panské sýpky jsou z doby šternberkovské z r. 1682. R. 1719 přechází panství se Šternberků na rod Thunovský a krátce potom dostává se Eleonoře z Mansfeldu, r._ 1723. R. 1748 přešlo na V. M. z Pötingu a r. 1755 drzí horažďovické panství Karolina z Lowěnsteinu. Rychle vystřídali se ještě Rumerskirchové, kteří byli ^as]~ níky panství za válek napoleonských až do r. 1834, kdy je koupil hrabě Rud. Kinský. V tomto rodu udrželo se panství až podnes. Město ovšem již dávno přestalo být městem poddanským. Z kroniky «Židovstva na Horažďovicku. V následujících řádcích podáme ukázky z dějin Židů na H. spíše formou kronikářskou. Usazeni lu byli Židé od pradávna, ač písemné doklady jsou teprve od válek třicetiletých. Záznamy starší vzaly patrně za své při častých požárech, hlavně při spálení rathouzu r. 1619. V době té neměli v Horažďovicích Horaidiowitz 1