Aaron, trotzdem er der älteste Sohn und Geschäftsteilhaber war, lebte nur seinen Studien.--Er unterhielt aus eigenen Mitteln hier eine : T-a 1 m u dh o c lisch ule, aus der bedeutende Männer des Judentums, unter anderen der spätere Reichsratsabgeordnete Kurranda und der bekannte Herausgeber der einst viel gelesenen jüdischen Wochenschrift ,-iOie Neuzeit" Szanto hervorgingen. Nach dem Tode Theresia Kornfelds übernahm die Leitung dies Geschäftes der älteste Sohn Aaron Kornfelds Bernhard unter der Firma Theresia Kornfelds Söhne. Der letzte Inhaber der Firma war der Sohn Bernhards, Sigmund Kornfeld, der in verhältnismäßig jungen Jahren starb. Die Nachfolge des Geschäftes war folgende: Gründer: Rabbi (Modehe) Michael Bär, dessen Witwe Theresie Kornfeld in Gemeinschaft mit dessen Sohn Moritz Kornfeld, denen dier Sohn Aaron Kornfelds Bernhard und zuletzt der Sohn Bernhards, Sigmund, folgte. Ich möchte an dieser Stelle noch eines bedeutenden damaligen Zeitgenossen, des hier in stiller Zurückgezogenheit lebenden Moritz (Meier) Altar, eines Schwagers des R. Aar. Kornfelds, gedenken. Von Beruf Kaufmann, überließ er die geschäftliche Führung ganz seiner Frau und widmete sich ausschließlich seinen Studien. Er schrieb Kommentare zum Talmud, übersetzte die Psalmen ins Griechische, trieb mathematische und astronomische Studien, sprach und schrieb hebräisch, latein und griechisch und las Plato im Urtext. Bei der Feuersbruiist im J. 1865 fiel sein gesamtes Hab und Gut dem Brande zum Opfer. Er hat es mit Gleichmut und Gottergebenheit ertragen, doch den Verlust wertvoller Manuskripte, das Ergebnis seiner Geistesarbeit, hát ér nicht verwinden können. Er kränkelte von da ab und ist bald darauf gestorben. In der gegenwärtig materialistischen Zeit kann sieh schwer jemand einen Begriff davon machen, welch geistiges1 Leben in der .Judengemeinde des kleinen böhmischen Ortes damals herrschte. Rabbi Salme (Salomon) Kornfeld hatte einen ausgedehnten Warenhandel und beschäftigte eine große Zahl von Frachtern, die die Waren, speziell Salz (er hatte damals das Salzmonopol für Böhmen gepachtet), vom Produktionsorte in die entferntesten Teile Böhmens verfrachteten. Er betrieb auch einen bedeutenden Handel mit Kolonialwaren, Wein, Getreide und Pottasche und belieferte mit letzterem Artikel die meisten Glashütten Böhmens. Er gründete hier auch die erste Lohgerberei, die im Hause gegenüber dem Tempel (gegenwärtiger Besitzer Baumeister ■Kořínek) untergebracht war. Nach seinem Tode war niemand da, der befähigt gewesen wäre, das für die damalige Zeit bedeutende Unternehmen im vollen Umfange weiter zu leiten. Schließlich übernahm der jüngere Sohn Michael, der seine Kusine, eine Schwester Rabbi Aaron Kornfelds, geheiratet hatte, das Geschäft, um es jedoch in bescheidenen Grenzen bis zum J. 1852 weiter zu führen. Von da ab leitete das Geschäft dessen Sohn Marcus Kornfeld unter der protokollierten Firma M. M. Kornfeld. Marcus Kornfeld hatte sich eigentlich der Technikerlaufbahn gewidmet, mußte aber bald! nach Beendigung der Studien, nachdem sein Vater infolge einer mißglückten Staroperation völlig erblindet war, dem Geschäfte zuwenden. Ein Sohn von ihm war der bekannte Wiener Psychiater und Philosoph, Dozent Dr. Sigmund Kornfeld, dessen Werk „Über dias Rechts-gefühl" von der Kant-Gesellschaft preisgekrönt wurde. Dr. Kornfeld, der ein treuer Sohn seines Vol- kes war und den enge Freundschaft mit Theodor Herzi verband, war Mitbegründer der zionistischen Partei und stets für die Hebung der jüdischen kulturellen Interessen tätig. Während des Weltkrieges hat er sich als Militärarzt durch die humane menschenfreundliche Behandlung der Mannschaften besonders hervorgetan, sich aber dadurch auch die Ungunst seiner militärischen Vorgesetzten zugezogen. Erwähnenswert ist auch die enge Freundschaft, die ihn mit dem Philosophen Popper-Lynkeus verband. Marcus Kornfeld] übergab das Geschäft im J. 1898 seinem Sohne Ludwig, der es bis zum heutigen Tage unter der Firma M. M. K. weiterführt. Grabsteininschrift von Rb. Aaron Kornfeld: Aaron Kornfeld, geb. 28. Juli 1795, gest. 27. Oktober 1881. Bleib, o Wanderer, hier mit tiefer Ehrfurcht stehn! Hier liegt ein Mensch von des Grabes Nacht umfangen, Der hoch oben auf des Wissens heiligen Höhen Ruhmvoll seinen langen Lebensweg gegangen, Strebend zu erkennen nur das ewig Wahre, Unaufhörlich forschend Gottes Wort zu lesen, : Ist sein langes Leben sechs und achtzig Jahre -— Nur ein fortgesetzter Gottesdienst gewesen, Nur im Forschen in der heiligen Gotteslehre. Nur im Wissen, seinem Lebens.element, Sucht und fand er, einzig seine höchste Ehre, Bis von seinem Leben ihn der Tod getrennt. . Und wie hohes Wissen seinen Geist geschmückt, Hat die edle Güte auch sein Herz geziert. Wie mit seinem Geist er leitend uns geführt, Hat mit seinem Herzen er uns hochbeglückt, Alle, die Ihn kannten, Haben liebend Ihn verehrt, Alle, die Ihn nannten, Haben seinen Ruhm vermehrt. K uctění památky tohoto velikého muže jest tento nápis na jeho hrobě v Golč. Jeníkově. Historie rodiny Offero.vy. Ke konci stol. XVIII. žily v G. J. tři rodiny jména Off er. Jedna rodina odstěhovala se do Mnichova Hradiště, kde její člen Kompert Offer založil továrnu na obuv. Jméno Kompert změněno na jméno rodové a dlouhou dobu byla rodina tato podi jménem nikoli Offer, ale Kompert. Druhá rodina odstěhovala se do Bratislavy, člen třetí rodiny Kompert Offer zal. r. 1781 výrobu stuh a r. 1794 zprvu obchod železářský, později též smíšený v G. J. na náměstí v č. 141. Pojmenování u Železníků, Offer „Železník", uchovalo se v lidu dodnes. Synovec Komperta Offera Tobiáš K. (Kompert) Offer převzal obchod tento a vedl jej pod jménem Tobiáš K. Offer dále. Když ovdověl, oženil se se svou neteří Annou. Po gmrti jeho vedla obchod od r. 1867 jeho žena samostatně do r. 1878 pod jménem Tobiáše Offera vdova (Železnice). Pod touto firmou vedl obchod tento až do r. 1890 synovec Anny, Samuel Offer, jenž se oženil se svou příbuznou Mathildou, dcerou Barucha Offera. Anna zemřela r. 1889. R. 1890 převzal od Sam. Offera obchod jeho bratranec aK nynější majitel firmy Samuel Offer, R. 1865 při velikém ohni, který zachvátil velikou část města, vyhořel také Offrův dům a byl ještě téhož roku stavitelem g. jeníkovským J. Chválou vystavěn. Obchod v rodině Offerově jest jedním z nejstarších, jehož za- ÍLL - ložení datuje se od r. 1781, ač obchod v tomto domě provozoval se dávno již před •tímto rokem. Vilém Offer — manželka Anna Jenny Samuel Klára Marie ______________J_____________________ Bedřich Viktor Karel Jan Marie Historie rodiuy Pickovy. Rod Pickův pochází původně ze Španělska a po revoluci španělské se po dlouhém a trapném cestování usadil v Čechách a koncem 16. stol. v G. J. Tak vyprávěl nám v rodině děd, který ve stáří 72 let zemřel roku 1864. Tento náš děd I s a k Piek měl jednoho syna jménem Wolf Piek, který po odbyté vojenské povinnosti přijmul od otce v G. J. menší galanterní obchod. Jelikož ve zdejším horském kraji bylo mnoho tkalců, kupoval od těchto pro svůj obchod plátno. Jakmile měl odbyt, začal od sedláků, kteří pěstovali len, jejž ženy jejich předly na obyčejných přeslicích, kupovati a dával tuto přízi zpracovávati na plátna obuvnická, sedlářská a též k jiným účelům se hodící a prodával je zase obchodníkům menším. Asi v r. 1850 začaly se v Čechách zřizovati cukrovary, které k lisování řepy potřebovaly vlněnou látku, kterou kupovaly z Francie, kde cukrovary již byly zařízeny. Náš otec Wolf Piek přišel na myšlenku, že by mohl tuto vlněnou látku vyráběti sám. Obstaral si u vůkolních velkostatků, které měly chov ovcí, na zkoušku menší množství vlny, kterou dal na zcela primitivních strojích dřevěných, které místní tesař zhotovil, sepřísti a potom tkáti. Byl to v bývalém Rakousku první pokus vyráběti tuto vlněnou látkuk lisování řepy cukerní. Cukrovary vyzkoušely tento výrobek a výsledek byl tak skvělý, že cukrovary, kterých tou dobou byl malý počet, přestaly tuto vlněnou látku kupovati ve Francii a objednávaly ji zde. Bylo tedy možno výrobu tuto ve větším rozsahu prováděti a jelikož zde v Čechách nebylo tolik vlny k dostání, kupovala se tato v Uhrách: a v G- J- se zpracovávala. Asi v r. 1853 zřídil Wolf Piek ku prádelně, která zde již byla, ještě tkalcovnu k výrobě těchto vlněných' látek. Bohužel zemřel Wolf Piek v mladém ještě věku 41 let v roce 1861 a vdova Františka Picková, která tu zůstala se 6 dětmi, z nichž nejstarší bylo 8 roků staré, převzala tuto započatou výrobu a vedla ji až do své smrti r. 1879 s dobrým výsledkem. Po její smrti převzali její synové Adolf a Bedřich závod, přeměnili firmu Wolfa Picka na Wolfa Picka synové a v r. 1899 ruční tkalcovnu zařídili na tkalcovnu strojní. — V r. 1881 přestěhoval se Adolf Piek do Prahy, kde firma zřídila továrnu na jutu, která byla tou dobou první v Čechách. V r. 1920 vystoupil Adolf Piek z firmy, takže Bedřich Piek stal $e jediným vlastníkem firmy. V r. 1924 přibral svého syna Vladimíra Picka za veřejného společníka a firma trvá dodnes. Bedřich Piek jest v G. J. osobností velmi váženou, povahy ryzí a čistého charakteru. Dlouhá léta byl nejen členem obecního, zastupitelstva, ale i radním města, členem místní školní rady a starostou náb. obce žid. 20 roků. Dosud těší se veliké přízni a oblibě v městě pro svou přímost a reelní jednání. Vše dobré v městě podporoval a dobro města i nábož. obce israel. měl ve všem jednání vždy na zřeteli. Isak Piek — Rebeka, roz. Hocková z Prahy Wolf Piek Fany Charlotta Terezie Aloisie Marie Helena Adolf Matilda Arnošt Bedřich Regina : Hermina, rozená Tausigová z Hlinská v C. Vladimír Gertruda, rozv Nováková z Ces. Brodu Hedvika Gertruda Jiří, Hanna Historie rodiny Österreicherovy. Rodina Hermanna Österreicher a pochází z Písečné na Dyji na Moravě. Děd jmenoval se Michael a zaměstnával se obchodem zbožím galanterním, které ve velkém rozvážel a prodával obchodníkům v detailu prodávajícím. Manželka jeho byla Kateřina, rozená Frey. Právo a povolení k ženění obdržel 23. května 1795, č. 14.610. Synové: Hermann, ňar. 1815, Jakub 1817. Jedna z dcer Anna provdána byla za S. Silbersterna, řezníka v G. J., který však brzy zemřel a ona provdala se do Kolína za-Mandelíka, obch. a dlouholetého .stár. israel. obce v Kolíně. Po jeho smrti žila v G. J. u H. österreichera a dosáhla stáří 90 roků. Hermann Österreicher oženil se 1840 s Marií B o n d y, v r. 1845 založ. gal. obchod pro sebe v č. 146 v G. J. a v témže roce (1845) koupil dům dřívější číslo 21 (nyní 28). Zemřel r. 1881 v 66 létech života svého, přenechav obchod manželce své. Rodina jeho byla požehnána 10 členy. (7 chl. a 3 dcery.) Obchod vedla manželka jeho do r. 1889 a od té doby vede jej nynější majitel firmy Arnold Österreicher, syn. Hermanna Österreicher požíval v G. J. vážností, byl členem předst. n. o. isr. a vždy v popředí vynikajících osob představenstva a města, účastnil se živoita veřejného a všech důležitých jednání a slavností jako representant náboženské obce israel-ské. V r. 1848 byl též členem národní gardy v G. J. Ift? Goltsch-Jenikau 18.