Stará část hřbitov: Náhrobky rabínů Rb. Aron Kornfeld Rb. Zacharias' Spitz Wolf Heyman Rb.'Dr. K. Thieberger Rb. Moses Blan Jonas Milrath ■ Wilhelm Kantor David Stiassny" MUDr. Samuel Winternitz Bedřich Piek Emil Roth tor, David Stiasny, Friedr. Knöpfelmacher. 1890/91: Vil. Kantor, David Stiasny, Josef Kohn. Dne 1. dubna 1898 nastoupil v G. J. kt. Moric Kurzweil z Nového Etinku v Čechách. Konferenční protokoly z 1876 seznamují nás s dalšími uč. žid. školy v G. J., jakož i se členy předs. a dozorčími a o vnitřní práci a poměrech a usneseních v letech 1876 až 1907, kdy škola tato nedostatkem žactva úplně zanikla. 1876. 28. března působili na této škole uč. Wilh. Kantor, David Stiasny a Max Adler. Předs. byl rb. Zachariáš Spitz a stár. obce Jonáš M i 1 r a t h, který byl též členem c. k. okr. školní rady v Čáslavi. 1878. 19. září. Uč. Wilh. Kantor, D. Stiasny a Ign. Hölzer. Vrchní doz.: C. k. okr. škol. insp. prof. Fr. Wiedermann z Prahy. 1880. 1. srpna za souhlasu c. k. okr. šk. řady v čá-slavi ustanovena Emilie Jičínská, uč. ruč. prací na obec. školách, i na žid. škole a vyučovala zde od 1. srpna 1880 až ďo 31. srpna 1888. 1881. 13. září. Starý školní rok končí 16. září, nový počíná 23. října. 1882. 5. září. Dne 27. dubna 1882 slavila škola 25» lete jubileum činnosti správce školy p. rb. Zach. Spitze.,,- . ; 1883. 8. června odešel uč .Ign. Hölzer do Znojma a 15. května 1883 jmenován prov. uč. JUSt. Moric S ch r e ck e r. Rb. a uč. háb, Zach. Spitz zemřel a správu školy převzal Wilh. Kantor. 22. září. Školní rok končí 27. září 1883, začíná 1. listop. 1883. 31. října. V konferenci za přítomnosti dra M. Friedländera jako správce školy, S. O f f ra, stár., uč.: W. K a n t o r a, D. S t i a s n y h o a Simona Lövyho (dosud uč. v Hořepníku, ustanoven místo prov. uč. M. Schreckra) a okres. škol. insD. dra J. Wentzéla usneseno, aby školní rok (prvně) končil 30. července a začínal 1. září 1884. 1885. 28. června v konferenci, jíž přítomni byli c. k. šk. insp. prof. dr. J. Wentzel, stár. Sani. Offér, rb. dr„ M. Friedländer a uč. W- Kantor, D. Stiasny, S. Lövy, vzato na vědomí, že odchází uč. S. Lövy a jmenován jest uč. Markus Scheck. Knihovna „Bechure Che-med" daruje školní knihovně 30 knih a obraz zemí. lidumila Montefiore. Knihovníkem ustanoven uč. D. Stiasny. ... ,'■....., 1887. 26. července v konferenci sděluje stár. obce S. O ffé r přítomným: Dru S. Wi n t e r n i t ž o v i a uč. W. Kantorovi, D.Stíaisnýura a M, Scheckovi, že rb. dr. F rie d.l and e r opouští syé místo v G. J. 1888. 29. prosince nový rb. dr. K. Thieberger jmenován správcem isr. školy. Uč. M. Scheck odchází do Klatov a přijat jest uč. Friedrich Knöpfelmacher z Prahy. :, . 1890. 31. srpna odešel uč. Fr. Knöpfelmacher a přijat jest uč. Jos. Kohn. 1891. 30. srpna odešel uč. Jos; Kohn a toto místo se více neobsadilo, neb škola jest již jen „dvoutřídní". Děti nemluví již něm., český živel převládá. ; v 1892. 25. července stár. obce jest Bedřich Piek, rb. a správcem školy dir. K. T h i eb e r g e ř, uč.: Wilh. Kantor a D. Stiasny. . . 1894. 25. února školním dozorcem jest Siegfried Kohn, stár. B. Pi ck, městským lékařem dr. S. W intern i t z. 1898 1. dubna nastoupil v G. J. úč. a ki. Moritz Kurzweil (přišel do G. J. z Nového Ettihgu v Čechách.) 1900. 2. září zapsáno do 1. třídy 33, do 2. třídy 21, celkem 54 žáci do obou tříd. Rb. dr. Thieberger jde na stálou dovolenou a Wilh. Kantor převzal správu školy a oba uč. Wilh. Kantor a David Stiasny vyučují náboženství. 1902. 15. září bylo do školy nastěhováno vojsko a vyučování počalo teprve po jeho odchodu do hlavních manévrů. Ve 2 třídách zapsáno jest 56 dětí. Od této doby navštěvují školu žáci a žákyně v němčině nepřipravení, něm. vyučovací jazyk těžko chápou, takže postupovati se musí velmi pomalu. : 1903. 3. září. V obou třídách zapsáno bylo 37 školních dítek, a to: 15 pro první třídu, 22 pro druhou. 25. listopadu. První třída přemístěna' z přízemí do prvního poschodí, do místnosti, která jest malému počtu třídu tu navštěvujících úplně postačující. Žákyně 1. oddělení první třídy nemají o něm. řeči ani nejmenšího pojmu, k čemuž přistupuje ještě velmi špatná výslovnost, takže lze ® nimi postupovati ve všech předmětech s neobyčejnou těžkostí velmi pomalu. Podepsáni jsou oba uč. Wilh. Kantor, David Stiasny. 1904. 3. ledna stěžováno si opět na prospěch z neznalosti německého jazyka, neboť poměry a vyučování jsou velmi těžké, neboť i při malém počtu dětí ve třídě většina dětí něm. neumí a nerozumí. 1907. 25. července byla poslední konference. Poslední ročník žid. školy 1907/08 byla jen jedna třída, vyučovaná Dav. Stiasným. Žáci navštěvují obecnou a měšťanskou školu v místě. Dle přípisu z 20. října 1907 byla škola již jen jednotřídní a měla zapsaných žáků jen 13. Dle výnosu úředního ze 16. října 1907 patřila pod inspektorát něm. ve Stokách (Stecken). Tohoto r. zanikla škola tato úplně. . '.-•""' Tak zanikla úplně druhdy slavná žid. škola,.která se již v r 1797 připomíná. Budova později prodána a zbylo zde pouhé jméno „židovská škola". Připomínky, a úvod, jednající a nutnosti stavby nové synagogy v G. /., jež do základní knihy kulturní ž. o. napsal rb. G. J. Zachariáš S p i t z. . - Vorerinnerung und Einleitung in dieses Buch. (Nack dem Original.) (Dle originálu.) Die Abnahme der Religiosität und darum auch nationalen Zusammengehörigkeit bei der heranwachsenden Jugend und besonders die wenige Theilnahine der jüngeren Generation an dem öffentlichen Gottesdienste und an allem, was die hehre Bedeutung unseres Volkes und seiner Gemeinden nach aussen zur Geltung bringen soll, sind wahrlich für Alle, denen das Interesse des Judenthums wahrhaft am Herzen liegt, mehr zurückschreckend als einladend diesem immer tiefer umi sich greifenden Übel abhelfen zu wollen. Allein wenn es sofort gienge, ohne der Erstarrung Gränzen zu setzen, ohne die zumeist aus grauer Vorzeit stammenden veralteten Formen, die das Vortrefflichste unserer erhabenen Religion wie eine Stäubhülle umgeben theils abzustreifen, theils zeitgemäss umzugestalten und zu veredeln; so würde es nur noch schlimmer werden, über kurz oder lang die Jugend noch mehr die Religion entrathen lernen und ihr am Ende ganz entfremden; und dieses kann doch und darf der ehrliche Anhänger des Jüdenithum» weder wünschen, noch zulassen. ■ Von diesem Gesichtspunkte ausgehend und von der Betrachtung ängeeifert, dass děr öffentliche Gottesdienst mit unserer Religion und unserem nationalen Bewusstsein so innig verwebt ist, dass diese ohne jene kaum zu denken sind, ein zeitgemässes seine Besucher ansprechendes Gotteshaus also als ein hervorrangen-des, ja unverlässlich nothwendiges Mittel für die Wah. rang des religiösen Sinnes in der Gemeinde und für