Geschichte der Juden in Goltsch-Jenikau. Bearbeitet von Direktor Jan Maximovič, Goltsch-Jenikau. 1 řináct km od Čáslavě na jih, 7 km od Habrů leží město Golčův Jeníkov, vlastní to tepna Habrska pro své výhodné železniční spojení. Má 2023 obyvatele, 328 domů. Jest čilým obchodním a průmyslovým místem a co do velikosti a počtu obyvatel prvním městem okresu habrského. Leží na návrší při Vo-hánčickém potoku po obou stranách bývalé říšské silnice ve výši 345 m nad hladinou mořskou, kudy vedla původní „zemská stgzka" od Čáslavě ke G. J., Kobylí Hlavě, Habrům do'Něm. Brodu. t ■ K velikému náměstí připojuje se několik ulic a celé uspořádání a půdorys města ukazuje na dávnou dobu, v níž osada povstala. Jihozápadní část kolem staré synagogy (1659) slula „židovské město". Byly tu malé přízemní domky pro jednu, nejvýše dvě rodiny, tvořící křivolaké uličky. R. 1808 vypukl požár, vyhořela synagoga, vinopalna a 32 domy „židovského města". J. připomíná se v dějinách již při r. 1150 ä musil býti místem již významným, když v něm olomoucký biskup Jindřich chtěl slaviti vánoce. Stará osada J. stála však dále na jihozápad u nynějšího kostela sv. Markéty, připomínaného v r. 1359, kdy tu podával kněz Ješek Talafous a po něm Jan z Ěíčan s matkou svou Eliškou. Část při nynějším zámku byla vsí a jmenovala se „Zábělčice". V „Památkách archeologických z r. 1863" čteme, že,], již za krále Přemysla Otakara II. stával, neboť na listině z 5. novembru 1257 Smil z Lichtenburka dává desátek ze stříbrných hor v Něm. Brodě, Šlapánifcích a Přibyslavi klášteru „sedlickému", žďárskému a \ hradišťskému a pečeti přivěsili: panoši: Bohuš z Chuchle, „Jarchik z Jeníkova", Petr z Krchleb, Zahoř z řvonic, Maruna z Ústě a Vavřinec z Ledče. Městečkem jmenuje se J. r. 1417. Patřil po nějaký čas, k. Podhořanům, ale r. 1461 připojen k Chlumu, s nímž zůstal v rodině slavatovské do r. 1580, kdy prodán Václavovi Robenhaptovi ze Suché. Ves Záběl-čice patřila ;ke klášteru vilímovskému a po jeho' zániku připadla různým světským pánům, až r. 1580 k J. připojena, avšak hned nato s J. prodána Janu Libenickému z Vrchovišť, za nějž ještě téhož roku vysazeno městečku clo na opravu zdejších zlých, avšak důležitých cest. (Zem. stezka.) V rodině této udržel se J. až do r. 1601, kdy Mandaléna Libenická, provdaná za Heřmana z Říčan a po druhé za Jáchyma Šťastného-Šturmu z Hyršfeldu, statku toho nabyla. R. 1632 jest tu pánem Jan Trčka z Lípy, PQ Vald-štýnovi nejbohatší magnát český, avšak po jeho smrti z ohromného, zkonfiskovaného jmění trčkovského darován J. s tvrzí a vsí Zábělčicemi, Žandovem a Pod-moky Martinu Maxmiliánu z ' Golče, generálvach-mistru v císařském vojště. Po něm nazváno městečko „Golf. Jeníkovem". Nový pán zúčastnil se později hájení Prahy proti Švédům, postavil zdejší tvrz, vy- Dějiny Židů v Golcově Jeníkově. Zpracoval Jan Maximůvičj ředitel škol v Golcově Jeníkově. stavěna „Loretánská kaple", residence jezuitská (nynější děkanství). R. 1638 dal vložiti manželce své Marii Magdaleně z Opsiniku, zvané Roe, právo vlastnické na J.i zemřel 1653. Po krátkém panování manželů Golčových, jichž jméno Jeníkov od r. 1648 nese, nastává doba bezvýznamná. Po smrti Martina Maxmiliána Golče ujala se panství manželka jeho Marie Magdalena Golčová, rozená z Opsiniku, zvaná Roe, která však 28. list. 1657 zemřela a panství přešlo na Jana Ditricha Ledebura, který se soudil s řádem „Tovaryšstva Ježíšova" o kapitál Marií Magd. Golčovou řádu poručený. Spor trval 16 let a Ledebur odsouzen k vyplacení kapitálu a k úhradě úroků za všechna léta. . • , Po Ledeburovi připomíná se jako majitel J. hrabě Milesimo v době od 11. ledna 1677 do 1698. (Zpráva tato čerpána z knihy účtů filiálního kostela kozohlod-skéhó, • kterýžto Milesimo - prodal; panství 26. dubna 1698 Frant. Ant. svaté - říše římské hraběti z Holl-veylů.) - ■ . .■■• "-»-i :• . V r. 1718 byl na žáfiadě křesť. matriky Tom I, pag. ,148, hrabě Fr. r\ Jos. Ťrautmansdorf majitelem panství G. J. V r. 1765 uváděn jest na základě křest, matriky Tom III, pag. 1, hrabě Ulfeld pánem na G. J. a na Hostačově. Až r. 1773 koupil panství hrabě Filip Kolovrat-Krakovský, který vymohl pro město státní továrnu na tabák a vystavěl pro týž účel i budovu, nynější zámek. R. -1784 vyhořelo město a všecky písemné památky, týkající se města, ale i „židovské obce" (o níž jednáno zvláště), vzaly za své. Co nebylo zničeno při tomto požáru, padlo zhoubným plamenům při druhém požáru r. 1808. kdy vyhořela i stará synagoga (1659) založená. R. 1817 koupila panství G. J. dcera Leopolda hrab. Krakovského Luisa, hraběnka z Her-bersteinů v dražbě za 1 mil. 29 tisíc pět set zlatých vid. měny. R. 1830 koupila je hraběnka z Trautmans-dorfu, r. .1836 rytíř Bedřich z Neupauerů. Po jeho smrti koupili panství G. J. dědičové Faltise z Trutnova a majetek tento se dvory: G. J. Vohánčice, Vlkaneč, Radinov, Leškovice, Rybníček, Chlumek a Dvorek převzal Herman Fiedler, syn Otilie z Otten-kronů a po jeho smrti 3. prosince 1898 jeho bratr Richard Fiedler, po jehož smrti koupil je Karel Mil-ňer, statkář z Molitorova u Kouřimi v roce 1911 za 2.600.000 K. * Kdy Židé do G. J. přišli a zde se usadili, těžko přesně stanoviti, neboť po požárech 1784, 1808 a 1870 shořelo všecko, co by svědectví vydati mohlo. Přece však máme některé doklady, které nás uvádějí k době, kdy sé Židé pravděpodobně v G. J. usadili. ' ' ' Qallův Jeníkov i 152 První neklamné svědectví o době dávno minulé podává nám památný „Židovský hřbitov". Hřbitov tento zachoval si typický vzhled a mnoho prastarých kamenů a sarkofágů. Náhrobky tyto jsou několik set let staré, svou vzácností vyrovnávají se úplně náhrobkům a sarkofágům na starém památném hřbitově v Praze. Při r. 1341 mluví se již o ž. o. v H a b r e c h a poněvadž náhrobky v G. J. jsou starší než v^ Habrech, dlužno usuzovati na ž. o. v Jeníkově v dobách dávno a dávno minulých. . . Zdejší ž. o. měla již v r. 1659 svoji synagogu (Srovnej Král. České, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Rec 1659). Důkazem, že zde Židé byli již ,před r. 1659, jest uvedená synagoga, neboť hned po osazení synagoga tato zřízena nebyla. Jeníkovem vedla „zemská stezka", jedna z hlavních komunikací a v. těchto dobách nejstarších měl G. J. a Habrško veliký význam a důležitost pro celou zemi, neboť vyvíjel se a vzmáhal se tu čilý obchod a krajina zdejší zvláště při „zemské stezce" byla hustě obydlena. Nejlepším důkazem tehdejšího blahobytu, rozkvetu a ruchu obchodního jest okolnost, že se na celém Habršku setkáváme od pradávna se Židy, kteří zvláště se hojně usadili v G. J. a y Habrech. G. J. a Habrsko bylo od nepaměti známé celní úzémií, poskytující Židům, jako. národu, majícímu vy-nikajíčí smysl pro obchod, výnosnou práci a výdělek. Poplatky někde jen dočasně nebo na revers trpěných synů Israele byly vítány nejen opatům vilímov-skýín, kteří tou krajinou vládli, ale i jiným vrchnostem světským, které zde svá zboží měly. (Století 14., 1352 za Karla IV.) Jan Lucemburský potvrdil klášteru vilímovskému (4 km od G. J. vzdálenému) právo k vybírání cla při zemské stezce Jeníkov—-Habry, vysadiv, kolik se má z každého druhu zboží vybírati, nařídil dále, aby tomu, kdo by cla nezaplatil, podloudné zboží bylo zabaveno. Uředníci mýtní sepsali k rozkazu Jana Lucemburského podrobnou sazbu cla. Od vozu s barvami na sukna neb knihami 2 malé denáry, člověk pěší nebo na voze 1 malý denár, židům „živým s mrtvým" sleveno bylo mýta tak, že platili již jen jako křesť., t. j. ti, kteří s pohřebním průvodem se ubírali na hřbitov v Jeníkově nebo do Habrů, kam se zdaleka Židé pochovávali. Z toho patrno, že hřbitov v G. J. i v H. v této době již byl a náhrobky vykazují staleté stáří a hřbitovy tyto jsou pamětihodně i tím, že se v Habrech již v r. 1341 o ž. o. mluví, v G. J. pak starší a vzácnější náhrobky jsou, což jest důkazem, že v G. J. o. ž. v té době stávala, když se Žide na hřbitov pochovávali a vzácné náhrobky stavěli. Dějiny města Čáslavě (Aug. Sedláček, 1874) uvádějí nás rovněž k tomu, že Židé v G. J. dávno usazeni byli. Jánem Lucemburským a králem Vladislavem byly zvláštními výsadami královskými povoleny městu Čáslavi dva trhy a to jeden na sv. Floriana 4. května odbývaný, dán byl 19. března 1484, druhý Janem Lucemburským, povolený 4. srpna 1341 v pondělí po Nanebevzetí Panny Marie. Obchod kramářský provozován byl kramáři a kráječi suken, někdy i židy cizími, neb tehdy Čáslavané mezi sebou Židův netrpěli. Byli to Židé kolínští, kdež Židé již svou obec tvořili. R. 1565 stěžovali sť starší kramářův ä kráječů u rady do Šimona Marka Davidky a syna jeho, Židů kolínských, že oni, bývajíce v městě každého téhodne několik dní, toulajíce se po domích, věci ^způsobem svým žid." lidem prodávají. Shledali to býti ublížení živnosti své, jelikož «e křesť. domácím ani přespolním takové prodávání mimo dni trhové nedopouštělo. V čemž byli v právu, neb oni berně královské a jiné povinnosti sousedské i obecní podle sousedství zastávati musili a Židé toho prázdni jsouce, lepší svobody míti chtěli. Ačkoliv žádost kramářů byla, aby se Židům prodávání mimo dni trhové zamezilo, nemohla rada se zcela přidati k jich prosbě, poněvadž byl v Čáslavi trh svobodný v den sobotní, když Židé svátek svůj mívají. Tu vydala rada prostředek mezi nimi a dopustila Židům kolínským a jiným, aby místo dne trhového v městě své věci během kupeckým zjevně na rynku neb pod loubím, kdež by si místo obrali aneb jim ukázáno bylo, jednou do téhoždne toliko (a sice ve středu) prodávati mohli. Každý však od místa obci po 1 groši dávati musil, než toulání od domu k domu se zapovědělo. Prodávání na jarmarcích a trzích svobodných při starodávném zvyku zanecháno (r. 1565 ve čtvrtek po sv. Stanislavu 10. května. Kniha smluv a svatebních upsání 1561—1572, D 16). '■ Z toho, že trhy již 4. srpna 1341 a 19. března 1484 v Čáslavi ustanoveny byly a jich se zúčastnili Židé kolínští a cizí, jakož i z toho všeho, co v žalobě uvedeno a rozhodnutím ustanoveno, souditi můžeme bezpečně, že Židé již ve 14. a 15. stol. zde byli, obchodu nejen v místě, ale i zcela jistě v Čáslavi se zúčastnili a to tím spíše, poněvadž Židé jeníkovští měli do Čáslavě toliko 12 km, kdežto Židé kolínští 20 km a mimo to i ze znění žaloby, kde se mluví o Židech kolínských a cizích, a v rozhodnutí opět se připomínají Židé kolínští a jiní. První bezpečný doklad o jsoucnosti ž. o. podává nám synagoga z r. 1659 v G. J. zřízená. (Král. České I c, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Arep. Rec. 1659 orig.) V r. 1681 řádila v Čechách strašlivá nemoc „černý mor". Židé z G. J., obávajíce se nákazy, vvstěhovali se z města a usadili se v lesnaté krajině za vesnicí Kunovicemi (% hod. záp. od Jeníkova), kdež si vystavěli dřevěné boudy, „budky" zvané, vyčkávajíce pominutí nákazy. V místech těch povstala později nová" osada, jež nese jméno a na ony „budky" upomíná a sluje: „Budka." Aby se Židé z Budek do G. J. vrátiti směli, darovali obci malou silně zlacenou mísu na peníze, která však v pozdějším věku zmizela!! Od této doby až do r. 1773, kdy koupil panství G. J., ke kterému náležel tehdy G. J., Vrbice, Světlá, Hostačov, Chlumek a Budkov, bylo obyvatelstvu, zvláště však Židům, snášeti všecky svízele válek, zvláště s Pruskem. R. 1742 dne 17. května, po nešťastné bitvě u Chó-tusic, táhlo naše vojsko G. J. na zpáteční cestě á město i obyvatelstvo mnoho tím na svém majetku i jinak trpělo. Ve válce sedmileté 1757 přitáhl generál hrabě Daun a položil se táborem v G. J. ji podmockého lesa, zřídil tu zákopy, kde dodnes na „Šancích" se říká. Odtuď táhl osvobodit Prahu a u Kolína Prusy úplně porazil. Téhož r. 1757 zemiř. v G. J. Petr Černý, primas je-níkovšký, jehož pohřbu slavného zúčastnila se nejen vrchnost, úřednictvo, ale i Židé G. J. . Poněvadž Jeníkovem vedla hlavní silnice, od Vídně ku Praze, musilo tudy projeti mnoho cizinců, zvláště do lázní českých. Obchod tu zkvétal a zúčastnili-se ho hojně Židé v městě usedlí. Ve válkách pak :francouz-. ských město velmi trpělo a nenávist vojsk.cizích obracela se zvláště proti Židům v městě a okolí. -.•.*•: R. 1784 v pondělí o posvícení vypukl oheň, při Goléůi) Jenikoo 2 153 Goltich-Jenikau 2