Při synagoze, která byla, jak již uvedeno, vystavěna v r. 1883, bylo pamatováno, aby modlitebna byla rozdělena na oddíl pánský a dámský, dále pak zde stává místnost, která sloužila co škola, s právem veřejnosti, vyučovací řeč byla tehdy německá, dále pak jest zde byt pro učitele. V dolních místnostech bylo skladiště Syna.gq.gti (vnějšek) pro uhlí a dříví. Bylo též pamatováno na pekárnu macesů, při které byly příslušné sváteční stroje, peklo se tam až do r. 1926. Učitelé tana 'působili:] Ignatz Sachs, Julius Munk, Moses Reitler, Ariel Friedlärider, Adolf Tieger, Heinrieh Wadenberg, Rotter, Ziegler. Synagoga (vnitře. Matriky byly vedeny v D. od r. 1849 až do 1895; dle nich narodilo se tam 145 dětí, úmrtí bylo 52, a to ze vsí: Dlažova, Loučíme, Běhařova, Libkova, Miletic, Spůle. Soustova, Vsi Nové, Smržovic a Lhoty. Výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 1. července r. 1895, č. 25.211 ex 1894, bylo nařízeno na základě tak zvaného židovského zákona z 21. března 1890, ř. z. č. 57, zříditi nové obvody ž. o. Nastala tudíž změna v Nové Kdyni a zřízen nový obvod ž. o. Dle nařízení múéeli býti k dosavadním členům obcí přibráni dva členové, které z řad Židů jmenovalo okr. hejtmanství, tak zvaní důvěrníci, a dále musel býti k' poradám zván i rb. Nové volby vykonány 15. "srpna 1894 a zvoleni v Nové Kdyni: Mořic Klauber ze Kdyně, Josef Aug- stein ze Kdyně, Jakub Weisl ze Kdyně, Mořic Hojtásch ze Všerub, Michal Klein st. z Pocinovic, Volf gang Schwarz z Kolovče, Rudolf Lažanský z Loučími, Ludv. Hutter ze Kdyně, Josef Weisl ze Všerub, Josef Schwarz z D., Lazar Salz z Miletic, Michal Klein ml. z Pocinovic, Ludvík Hutter z D., Leopold Brandeis z D. (Za- David Hahn Heinrich Salz Josef Salz znamenáno dle volební listiny ze dne 15. srpna 1894.) Nový obvod ž. o., který dle nového zákona byl stanoven, zabíral následující obce: Kdyni, Kout, Prapořiště, Stařec, Dlažov, Pocinovi-ce, Všeruby, Koloveč, Loučím, Hlubokou a Lhotu. Rb. měl sídlo ve Kdyni. Při volbách konaných dne 29. října 1892 zvoleni byli do výboru ž. o. ve Kdyni: Abraham Wein-traub, Adolf Glaser, Leop. Salz, David Hahn, Eliáš Schnurmacher. Dozorcem templu zvolen Ludvík Hutter z D., byl to první z průkopníků, pro postavení nové synagogy, o němž již bylo dříve psáno. Dle platebních archů platili místní Židé v r. 1902: Leopold Brandeis z D. K 9975, David Hahn z Miletic K 81-90, Mořic Hahn z Üsilova K 8190, Ezechiel Hahn z Černíkova K 37'80, Samuel Feld-mann ze Spůle K 8190, Ludvík Hutter z D. K 117-60, Leopold Hutter z D. K 14590, Jindřich S a 1 z z Miletic K 90'30, Lazar S a 1 z z Miletic K 1890, Heřman Schnur mach er z Běhařova K 11760, Leopold Schwarz z Libkova K 11760, Josef Schwarz z D. K 144'60, Abrahám Weintraub z D. K 5460. Nelze zjistiti, mnoho-li platili náb. daně 150 následující členové této obce: Michal Klein st. a ml. z obce Pocinovic, Vilém Klein z Pocinovic, Heřman a Rudolf Lažanský % Loučími a Zikmund W a c h-t el z Pocinovic. Podle zápisu z 1. listopadu 1909 bylo platících členů z D. 10, y čemž jsou zahrnuti členové dlažovští, mile-tičtí, běhařovští, loučímští a polenští. Po Ludvíku Hutterovi měli v synagoze D. dozor Josef Schwarz, Leopold Hutter a jako poslední př. byl zvolen Heřman Schnurmacher z Běhařova, až do nynějška vede správu synagogy David Hahn z Miletic. Z D. odstěhovaly se následující rodiny: Josef Schwarz do Plzně, Leopold Hutter do Klatov. Zikmund Brandeis do Vídně, A. Weintraub do Prahy, takže dnes z početné obce D. tam nikdo nezůstal, jen okolní Židé, a to miletičtí a běhařovští. Pohřbívání Židů dalo se zčásti na hřbitovy Janovice n./Ü. a do Loučími. Nutno ještě podotknouti, že poslední volby konaly se ve Kdyni dne 27. dubna 1923. Za zdejší obec zvolen do výboru Rudolf Lažanský a Artur Klein; v širším výboru Jindřich Salz, revisor David Hahn, člen platové komise Zikmund Wachtél. Dozorcem templu, jak již dříve naznačeno, byl určen David Hahn. Odchodem Židů z D. ä okolí jakož i ze samotné Kdyně a okolí obce jsou čím dále tím slabší, takže se ani rb. ve Kdyni nemůže udržovati; tu nařizuje okresní úřad v Domažlicích přípisem ze dne 15. listopadu 1922, č. j. 54.670,3, aby se obec připojila k Domažlicím. O této záležitosti pojednáno na schůzi dne 7. prosince 1922 a návrh o sloučení obce s Domažlicemi jednomyslně zamítnut, o čemž byl okresní úřad v Domažlicích vyrozuměn. Přípisem okresního úřadu ze dne 30. května 1923 žádá se o vydání soupisu jmění a aby se spojila s Domažlicemi; také tato výzva zamítnuta a žádáno o jednoroční lhůtu k podání odpovědi. V lednu 1925 došel nový připiš okresního úřadu v Domažlicích. v němž se obec.vyzývá, aby se přičlenila do Domažlic, nebo se rozhodla pro jinou obec, se kterou by chtěla splynouti. Ve schůzi dne 20. března 1925 bylo o této záležitosti pojednáno a znovu žádáno o odklad na jeden rok. Okresní úřad v Domažlicích nepřistupuje však na tento návrh a rozhodnutím ze dne 2. května 1925, č. j. 20.615/3, rozpouští se o. ž. ve Kdyni a nařizuje se připojení k jiné ž. o. Na návrh předsedy Josefa Augsteina vyjednáváno s ž. o. v Klatovech a to s p. JUDr. Eugenem Lowým, advokátem v Klatovech, jako plnómocníkem tamější ž. o., o připojení Kdyňska ke Klatovům. Stanoveny podmínky jako pro jiné přespolní židy. Obec ve Kdyni a k ní přináležející obec D. nebudou požadovati žádných zvláštních úkonů náboženských, rb. pak bude míti vedlejší příjmy ze svateb a pohřbů a pod. Projednání této záležitosti provedli páni Mořic Augstein ze Kdyně a Artur Klein z Pocinovic. Ž. o. klatovská chtěla hned synagogu ve Kdyni a v D. prodati, což bylo jmenovanými zástupci zamítnuto. Na schůzi širšího výboru ze dne Í6. dubna 1926 usneseno, ve Kdyni a odhlasováno připojení Kdyně s vedlejšími obcemi v D., ve Všerubech a Kolovči o připojení ke Klatovům. Protokol o tomto sepsán a podepsán oběma stranami a zní následovně. Prohlášení. My podepsaní příslušníci ž. o. ve Kdyni, v Dlažově, ve Všerubech a v Kolovči, zavazujeme se, že na svůj náklad a bez nároků na náhradu od kohokoliv, zejména od ž. o. v Klatovech, budeme udržovati ve svých obcích dosavadní kostely israelitské. Jakmile však my, naši dědici nebo jiní příslušníci o. ž., bydlící ve Kdyni, v Dlažově, ve Všerubech a v Kolovči, přestanou udržovati tyto kostely, je o. ž. v Klatovech oprávněna o dalším jejich osudu rozhodnouti, tedy buď je zachovati, nebo prodati, krátce dle svých stanov s nimi naložiti. V případě však, že ž. o. v Klatovech jakýmkoliv způsobem by je zpeněžila, jest povinna z úroků kapitálu takto získaného v prvé řadě udržovati israelitský hřbitov v Loučími. Na doklad závaznosti tohoto prohlášení naše vlastnoruční podpisy. Spis podepsán v Klatovech i ve Kdyni 16. dubna 1926. Podpisy ze Kdyně jsou. M.U. Dr. Arnošt Pollat-s c h e k, Mořic Augstein, Josef Augstein, Vikt. K o h n, Arnošt Neumann, Jos. S c h w ar z-k o p f, Jindřich Salz, Rudolf Schwarz, Mořic Klein, Zikmund Wachtel. Posledním tímto aktem končí zápisy o. ž. ve Kdyni dne 17. května 1929. Tohoto dne konala se poslední schůze o. ž. ve Kdyni, kde Mořic Augstein přečetl dopis okresního úřadu v Domažlicích ze dne 11. prosince 1928, čís. j. 711/3, kterýmž se úředně prohlašuje spojení o. ž. ve Kdyni s ž. o. v Klatovech. Synagoga v D,_. zůstala tudíž okolním Židům zachována, kde se o velkých svátcích konají bohoslužby tím, že si okolní Židé obstarají předřikávače modlitby a z vlastních peněz jej odměňují. ■ . ■ - V budově samotné jest nyní (v bývalé škole a v bytě) umístněn poštovní úřad, při němž tam stává byt pro úředníka, resp. rodinu. Ze získaného nájmu, který jest tak nepatrný, hradí usedlí židé,. daně a opravy, které jsou zapotřebí. K vůli zajímavosti ještě uvádím, že v kostele samém byl krásný křišťálový lustr, který byl darován, aniž k tomu měl někdo oprávnění, nově postavenému kostelu v Lubenci, stalo se tak teprve před několika roky. Nutno též uvésti, že na východní části synagogy jest malá zahrádka, která náleží též k synagóze], soused však si ji nějakým způsobem přivlastňuje ä bylo by záhodno, aby věc tato byla objasněna," nežli "by nabyla právní moci, což by záleželo již na ž. o.v Klatovech. Synagoga byla vším, pěkným, co bylo k bohoslužbám zapotřebí vybavena, jsou tam. dodnes tory (sv. Písmo) s příslušnými plášti, které -bylý darovány při příležitostech dámami zdejšího dámského spolku, stříbrné korunky jakož stříbrné desky, a zvonky. Mimo toho tam bylo mnoho starých velkých a malých modlitebních knih. Vlastní též pěkné závěsy ke schránce svatého Písma, oltář zdobí dva krásné svícny. Dále vidíme na estrádě zvláštní sedadla pro př. obce a na straně druhé pro učitele (předřikávače modlitby), nížeji pak jsou sedadla pro pány,, jest jich 10, rozděleny ha stranu pravou a levou, uprostřed jest ulička, místa tam bylo na 50 sedadel pro muže. Za livicemi jest ještě prostranná část, takže i tam se mohly ještě další lavice postaviti, bohužel k tomu však již nedošlo a místa bylo v posledních letech dosti. Do dámského oddílu jde se kamennými schody do prvého poschodí, kde jsou rovněž velmi pěkná sedadla. Mimo toho jest tam jedna místnost, která sloužila pro školu a v zimních měsících se tam konaly sobotní bohoslužby a vyučovalo se tam náboženství. Dále jest tam půda, kam se uskladňovalo různé potřebné nářadí. Soužití Židů s tamním a okolním obyvatelstvem bylo vždy velmi dobré až na nepatrné výjimky. 151 plaiov'3