Während dieser Zeit wirkten in der J. G. folgende Lehrer: Ozias Rosenwasser (1794—1798), Ra-phael Kohner (1798—1800), Salomon Löbl Bloch (1800—1807), Nehemias Singer in Prostiboř (1807 bis 1811), Moses Spitz in Daüranschlag übersiedelte 1811 nach Lukawitz, Markus Epstein in Prostiboř (1816), Abraham Weisk&pf (1816—1820), Salomon F ranek (1820), Gabriel Franck (1825), Salomon Hartmann (1832). Für das Jahr, 1840 wurden neue Judenmatriken eingeführt, welche vom 1. November 1839 beginnen. Wir finden darin folgende Judenfamilien: Salomon Steiner Nr. XV, Abraham Fischer Nr. II, Ezechiel Raumann Nr. IX, Joachim Steiner Nr. IX, Nehemias Weil, Moses Sperber Nr. XIII, Moses Raumann, Sana-, son Weiner Nr. II, Jakob Auer, Dr. Leopold Wölfler, Kopetzen, Josef Grünhut, Pfeifenmacher in Darmschlag, Seligmann Eckstein in Darmschlag Nr. 6, David Eckstein in Prostiboř Nr. 26, Benedikt Hofmann in Prostiboř Nr. 36, Isaak Eckstein Nr. II, Ezechiel Raumann Nr. XI, Isaak Lederěr Nri X, Benedikt Wudel Nr. IX, Salomon Weiner Nr. X, Abraham Fischer in Prostiboř, Löbl Schwarz, Fleischhauer, Lazar Schwarz, Hausierer, Samuel Steiner in Därmschlag, Elias Heeht in Darmschlag, Emanuel Hofmann, Bauernhofpächter in Darmschlag, Abraham Steiner, Hausierer in Darmschlag, Ozias Israel, Israel Raumann, Ozias Steiner, Fleischhäuer, Moses Lederer, Abraham Habermann Nr. XV, Isak Steiner, Hausierer in Prostiboř, Wolf Steiner Nr. X, Simon .Steiner Nr. 46, Josef Eckstein Nr. 15, Wilhelm Steiner, Jakob Lurie in Prostiboř. .: ■.;■?.•-.... Als Lehrer werden genannt: KohnefeSteiner, Fämiliant und Schutzjude Nr. XI, Lehrer, und Matrikenführer (1840), Jo-isua Gold st ein, jüdischer Lehrer in Daranschlag (1844), A r.o n Gärtenzaun, jüdischer Lehrer in Prostiboř (1853—1859), gebürtig aus Deschenitz, Pilsner Kreis, I g n a z R o-s e n b a u m, jüdischer Lehrer in D., gebürtig aus Schönlind, Bezirk Eger, Jakob B ä u m 1, Lehrer in D., gebürtig aus Leskau (1854). Im J. 1849 gab es in D. 42 Familien mit 266 Seelen. (Kohn, p. 408.) Die Häuser der Juden waren mit den römischen Ziffern I—XV bezeichnet. Nr." XII war ihr Gemeindehaus, Nr. VI die Synagoge, die am 16. Mai 1878 mil den benachbarten Häusern Nr. V, 12, 13 u. 14 durch Blitzschlag eingeäschert wurde. Die Synagoge war ganz aus Holz gebaut und mit schönen Malereien geschmückt. Sie wurde nicht mehr aufgebaut, weshalb die Synagoge für die wenigen noch vorhandenen Judenfaimilien in Nr. XII untergebracht wurde. Die Judenhäuser wurden nach und nach an Christen verkauft, während die Juden selbst in verschiedene Städte Böhmens, nach Wien, Deutschland und Amerika auswanderten. Das Gemeindehaus der Juden Nr. XII wurde im Jahre 1895 ebenfalls verkauft. Der letzte jüdische Lehrer war Anspach David Witko, der im Jahre 1895 nach, dem Verkaufe der Synagoge die Gemeinde verließ. Die letzte im Hause Nr. 57 ansässige Judenfamilie Wilhelm Steiner verkaufte im Jahre 1909 das Haus und das Geschäft dem Kaufmanne Joisef Amann aus Waldheim und übersiedelte nach Tachau. Gegenwärtig ist von der ehemaligen J. G. nur der alte Judenfriedhof übriggeblieben. Derselbe liegt am Westabhange des 484 m hohen Berges Weißerstein mit schöner Fernsicht auf die Siebenberge und den nördlichen Böhmerwald. Er ist 23 a groß, wurde 1801 neu angelegt und i. J. 1905 erweitert. Gegenwärtig werden noch Juden aus den Dörfern Nedraschitz, Kostelzen, Hachsemiowitz, Mirschi-kau, Darmschlag und Prostiboř bestattet, früher auch aus den Städten Kladrau und Mies. Von den vielen Ruhestätten seien erwähnt: David Ekstein, Rabbiner, gestorben 81 Jahre alt am 21. November 1892. — Benedikt Hofmann aus Prostiboř, gestorben am 10. Juli 1890, 88 Jahre alt. — Leopold W ö 1 f 1 e r, praktischer Arzt in Kopetzen, geboren am 29. März 1806, gestorben am 6. Jänner 1889 in; 83. Jahre seines Gott und Menschen wohlgefälligen Lebens, im 52. Jahre seines aufopfernden ärztlichen Wirkens. Trost und Rat den Unglücklichen und -Armen, Hilfe und Hoffnung den Kranken zu bringen, war seine Lebensaufgabe. — Siegmund. Wölfler, Bankier,~geboren am 2. Feber 1839 in Kopetzen, gestorben am 12. Juli 1913 in Wien. — Jakob B ä u m 1, Lehrer, geboren in Leskau am 27. April 1806, gestorben m Kladrau am 17. August 1894. — Jakob Lurie aus Prostiboř, gestorben am 6. November 1912 im 67. Lebensjahre. Er war der letzte Vorsteher und Schächter/der J. G. Dölitschen. — Ein hervorragendes Mitglied der J.G. war der praktische Arzt Leopold Wölfler, welcher im Hause Nr. 9 in Kopetzen wohnte. Dieses Haus gehört gegenwärtig den Herren Simon u. Anton -Hoffmanin, Eisenhandlung in Pilsen. An demselben befindet sich eine Gedenktafel mit der Inschrift: „In diesem Hause lebte und wirkte der praktische Arzt Leopold Wölfler vom Jahre 1837—1889." Sein Sohn war der berühmte Arzt Hofrat Professor Dr. Anton W ö 1 f 1 e r, der am 31. Jänner 1917 in Hietzing starb und dessen Gebeine am 24. Feber 1926 nach Prostiboř überführt wurden. Er war im Jahre 1850 in Kopetzen geboren, absolvierte das Gymnasium in Pilsen, dann die Universität in Wien, und trat 1874 in Billroths Klinik ein. Mit 35 Jahren wurde er zum Vorstande der Grazer chirurgischen Klinik ernannt und 10 Jahre später berief ihn die deutsche medizinische Fakultät in Prag zum Nachfolger Gussenbauers. Die Ferienzeit verbrachte Dr. Wölfler zumeist in seiner Villa in Kopetzen. Eine Erholungszeit waren diese Wochen für Dr. Wölfler nicht, denn jeden Tag kamen Kranke, aus nah und fern und fanden kostenlos ärztliche Hilfe Im Gedenkbuche der im Jahre 1899 gegründeten freiwilligen Feuerwehr in D. sind folgende Ehrenmitglieder der J. G. verzeichnet: Siegmund Wölfler, Bankier in Wien; Simon Hoffmann, Eisen-händler in Pilsen; Simon Steiner, Fabrikant in Tachau; Familie Weil, Warenhandlung in D.; Heinrich Steiner, Kaufmann in Gibacht. Nach dem Tode des letzten Vorstehers der J. G. Jakob Lurie besorgten Josef Hirsch in Darnisehlag und Siegfried Hirse hin Prostiboř die Verwaltung bis zur vollständigen Einverleibung in die K. G. Mies. Die in Prostiboř vorhandene Synagoge wurde i. J. 1923 demoliert, nur ein Teil derselben wird zur Aufbewahrung des Totenwagens erhalten. Gegenwärtig leben noch 3 Familien im ehemaligen Gebiete der J. G. Dölitschen: Siegfried Hirsch, Kaufmann in Prostiboř, Berta Lurie, Warenhandlung in Prostiboř und Josef Hirsch, Kaufmann in Darmschlag. Oft aber kommen noch aus fernen Städten zahlreiche Gäste,'um ihre Lieben auf dem stillen Friedhofe zu besuchen und im Dorfe die bescheidenen Wohnstätten zu betrachten, in welchen die Vorfahren in vergangenen Zeiten genügsam und mühselig den Lebensunterhalt erwarben und den Grund des zukünftigen Wohlstandes ihrer Nachkommen legten.. Geschichte der Juden in Drosau. Zldu ve Bearbeitet von Fachlehrer Rudolf Křížek, Drosau. Zpracoval Rudolf Křížek, odb. uč. v Strážově. V malebném zákoutí českého Pošumaví, asi 17 km od Klatov na jih směrem k bavorským' hranicím, leží neveliké městečko S t r á ž o v (něm. Drösäü). St. má dnes něco málo přes 1300 obyvatel československé národnosti. Kraj okolní jest dosti úrodný, proto převážná většina obyvatelstva se živí zemědělstvím. Obchod a řemesla zde živoří. Minulost mel St. lepší než má přítomnost! Jest jedním z .odumírajících měst. Život v něm byl kdysi rušnější, obchod čilejší, řemesla v rozkvětu, a to vše v neposlední řádě zásluhou početné dříve složky jeho öbyr vatel — Židů. Ještě v r. 1870 měl St. 1850 obyvatel, z kteréhožto počtu bezmála jednu pětinu tvořili Židé. Vznik St. spadá bezpochyby do doby, kdy králové čeští zajišťovali jihozápadní hranici Čech proti vpádům loupeživých sousedů Bavorů. Vedle Chodů a Králováků byla to řada pomezních tvrzí, při zemských stezkách ležících, jejichž úkolem bylo nepřátelské vpády zadržovati a odrážeti. A jedním z článků této branné soustavy byl St. Na ostrohu 50 m nad! řekou Strážovkou, v místech, kde se nyní říká „Na Hradčanech", vybudována byla pomezní strážní tvrz, které se podle účelu jejího dostalo patrně jména „Strážov". Byla sídlem krajištníka čili vyššího vojenského úředníka, velitele to hradní posádky. Pod ochranou této tvrze usazovalo se záhy nové obyvatelstvo, sedláci a — Židé. • Tak vznikla ves Strážóv a vedle ní židovská čtvrť na.straně severní mimo opevnění. Potvrzuje to nadační listina rytíře Buška z nedaleké Opálky z r. 1405, týkající se farního kostela, ve St., kteráž jest první historickou zprávou, zmiňující se o Židech co usedlých obyvatelích ve St. Počet jejich však v době tehdejší není znám. Z uvedeného patrno, .že ž. o. ve St. patří k nejstarším v Čechách. . ' . Po Válkách husitských objeveny byly ve St. rudné žíly stříbrné a zahájeno dolování na stříbro. Okolnost tato podnítila ještě čilejší usazování se Židů ve St. R. 1441 obývali již 16 domů. Věnovali se — tajně ovšem —'■ výnosnému obchodu s dobytým stříbrem. Přílivem nových přistěhovalců, jednak horníků, jedr nak Židů, dosavadní nevelké městečko St. znamenitě vzrostlo. Na přímluvu pana Viléma z Ryzmburka a Švihová, nejvyššího hofmistra královského, byl St. r. 1524 povýšen od krále Ludvíka I. na město. Současně udělil král novému městu řadu výsad, které měly za následek neobyčejný rozmach obchodu a řemesel v tomto pohraničním městečku. St. povolený dva výroční trhy, týdenní trh na dobytek, přízi a plátno každý čtvrtek á zřízení skladu soli. Rodin židovských ve St. stále přibývalo, takže v 16. stol. vlastnili tu Židé už 20 domů. Počet tento se pak ustálil a zůstal celkem nezměněn až do r. 1848, kdy se uvádějí ve St. 43 rodiny židovské, obývající 20 diomů. Jest to nejpočetnější ž. o. na Klatovsku, Klatovy samé nevyjímajíc. Strážovští Židé jako element ve středověku vůbec bezprávný a jen trpěný museli bydleti mimo vlastní opevnění městečka. Bydleli zde pohromadě v jedné ulici, vedoucí od západu k východu. Tato ulice podnes nese — neoficielně bohužel — své historické po- jmenování ,,Židovská". Domy židovské byly většinou jednopatrové, solidně z kamene stavěné, s přízemními jizbami vesměs klenutými. Číslování domů židovských provedeno bylo jako všude jinde na rozdíl od křesťanských číslicemi římskými. Toto odlišné číslování udrželo se ve St. až do r. 1880. Byly to domy s těmito nynějšími čísly popisnými: 180 — I., 181 a 182 — II., 183 — III., 184 — IV., 185 a 186 V., 187 — VI., 188 a 194 — VIL, 189 — VIII., 190 — IX., 191 — X., 192 a 193 — XL, 195 — XII., 196 — XIII., 197 — XIV., 198 — XV., 199 — XVI. Židovská ulice na rozdíl od ostatních ulic strážovských byla vydlážděna. St. ležel při důležité kdysi zemské obchodní stezce, která vedla z bavorského města Světlé (Zwiesel) přes Železnou Rudu, Pancíř, Můstek, Měsiště, St. do údolí řeky Ühlavy a dále pak přes Klatovy do nitra Čech. Židé strážovští jakožto obchodně zdatný element strhli většinu obchodu na sebe. Veškeré obchody byly soustředěny v Židovské ulici, po ostatním městečku nebylo vůbec krámu. Stav tento potrval až do 60 tých let minulého století. V dobách nejstarších obchodovali, jak již svrchu řečeno, stříbrem a solí, kromě, toho však též dobytkem všeho druhu, obalím, vínem, bílým pivem, malvazem, rybami, suknem, plátnem, kmentem a j. V XVIII. a XIX. st. vedli obchod zbožím koloniálním, střižným, železem, obilím, lihovinami, lnem, vlnou, peřím a kožemi. Finančně zdatní jednotlivci měli vydatný zdroj příjmů z půjčování peněz. Obchod s peřím byl neobyčejně rozsáhlý a obchodní styky