kého náboženství opatřiti a ode mne žádanou vrchnostenskou assistenci k tomu odepříti neráčíte, a tím nejen časnou, ale i věčnou odměnu si zjednati neopomenete. Zůstávám s povinným poručením vysoce ctěného pana hraběte ponížený služebník Václav, biskup králové-hradecký. V Chrasti dne 11. října 1727. Na tuto suplikaci zaslal hrabě C o 11 o-redo následující odpověď. V Opočně 24. Oktobris 1727. Králové-hradeckému panu biskupovi. Vysoce důstojný, urozený biskupe! Vysoce ctěný pane! Co Vaše biskupská důstojnost při nedávno vykonané biskupské visitaci beneficia děkanského v mém, mně poddaném městě Dobrušce o tamž domnělém přebývání a mezi křesťany smíšeně žíti majícími Židy mi psáti a zároveň, aby tento nevěřící lid, když ne úplně odstraněn, aspoň na místo mimo město, kde by odděleně dle svých zvyků a obyčejů žíti mohl, přesídlen byl, aby synagoga zbořena a smlouva mezi magistrátem, a židovstvem před 6 lety uzavřená byla zrušena, žádati ráčíte, jsem pod datem Chrast dne 11. t. m. k vědomí obdržel. Jakož pak Vaše biskupská důstojnost o případné povznesení jediné spasitelné víry katolické péči má, tak i já, co mne se týče, toto chvalitebné snažení jako pravý křesťan, pokud to právem přípustno jest a veřejnému blahu by to nepřekáželo, konati neopominu. Jeho cis. a král. Veličenství, náš pro všechny časy nejmilostivější pán, v tomto případě již nařídil, a v celém království öd král. místodržitelství ke zmenšení převahu beroucího židovstva po dřívějším dobrozdání a vyjádření vrchností a měst, vedle nejmilostivěji nařízeného- soupisu a plánu, jak Židé v těch a oněch městech mezi křesťany žijí, si vyžádal. To se také stalo v mých dvou městech D. a Třebechovicích a seznamy a plány byly již krajskému úřadu předloženy k potvrzení. Není tedy v mé moci něco v té věci měniti neb rušiti. Což služebně jako odpověď zasílám a poroučeje se k další přízni, zůstávám k službám ochotný Rudolf hrabě Colloredo. Dobrušští museli však se z toho odpovídati, jako by o biskupské visitaci byli si na vrchnost stížnost vedli; vysvítá to z následujícího dopisu aktuára Paškála regentu opočenskému. Urozený a statečný vladyko! Vysoce vážený p. regente! Já jsem milostivé nařízení urozeného' pána v příčině spisu od Jeho vysoce důstojné biskupské Mi-loti k naší milostivé a dědičné vrchnosti strany zde obývajícího židovstva podaného magistrátu Commu-niciroival, jakož také, že jsou sobě proti témuž židovstvu, tak jak v témž spisu obsaženo jest, o visitaci při Jeho vysoce důstojné biskupské Milostí (což že proti milostivé vrchnostenské autorisaci čelí) stěžovati měli, jsem dostatečně předestřel. Načež dostanouce já od magistrátu následující odpověď, totiž, že oni v tom ná žádný způsob se upamatovati nemohou, aby jakou stížnost, která by proti respektu milostivé vrchnosti naší čelila, před Jeho vysoce biskupskou Milost byli přednesli, anobrž jen toliko na všechny otázky, jak církevní, tak také strany zde obývajícího židovstva a zdali; k jakému pohoršení jsou, v samé bohumilé pravdě odpovídali. Při tom ve vší poníženosti žádali, by-Jeho vysoce biskupská Milost tak dobrotivá byla a v té nejvyšší možnosti při naší milostivé a dědičné vrchnosti, pokud by to zde blízko kostela obývající židovstvo (které sice prve dosti s velikou prací a starostí na milostivé poručení vrchnostenské v ta nynější místa uvedeno bylo), na jinší zase transferirováno býti muselo, naším dobrým patronem a spolu v tom prostředníkem, by ta věc v nejlepším způsobu bez naší veliké starosti a těžkosti skoncována býti mohla, sobě laskavě oblíbiti ráčil. Dále pak co se dotýče od. Jeho vysoce biskupské Milosti strany týkajícího se "židovstva učiněných otázek a na naše odpovědi daných, to magistrát tak, jak od urozeného pána nařízeno jest, dokonale vysvětliti neb vypovídati nemůže, protože takové již velmi málo v paměti chová. Kdyby ale jich tak důležitě zapotřebí bylo, musely by se takové od Jeho vysoce biskupské Milosti (pokudž by - se však obdržeti mohly) vyzdvihnouti dáti. Což tímto urozenému pánu poslušně zprávu činíme. Zůstávám vysoce váženého pana regenta ponížený služebník Jan Paškál, Jeho vys. hraběcí Milosti aktuarius města D. Datum 3. Novembris 1727. Zpráva o židovských domech z rozkazu krajského úřadu z února 1726. Notáta strany gruntů žid. V domě, v kterém Jakub Moyses pozůstává, vyna-cházejí se ve zdech městských ke kostelu v dolní- části jedna dvířka a okno do kamenice, více v hořejší části při světnici dvě a při komoře jedno okno.. Item při synagoze též ve zdi městské, neméně i při témž gruntu, kde Estera Židovka pozůstává, též jedna průchodilá dvířka, jakož i u Samuela Seliga ze světnice okno jedno ke kostelu obrácené se spatřuje, což nic v mapě. postaveno není. Z té tedy příčiny^se tuto poslušně k uvážení, zdaliž zapotřebí jest, do mapy takové postaviti, odesílá se a v urozeného pána disposici se zanechává. Purkmistr a rada města D. Na základě tohoto přípisu došel následující rozkaz regenta opočenského. Pan actuarius města D.! Přijdouce dnešního dne od .slavného úřadu krajského* následující milostivé poručení, aby v žid. domech, v tu ke kostelu ve zdech městských se nachá? zející okna a dvířka zatlučena byla. Pročež sobě ku pomoci primasa a pár radních též .starší obecné se tám ihned vypravíte, Židům takové milostivé nařízení oznámíte, pak prohlédnete, jak by věc nejlépe se skoncovati mohla. Ta okna a dvířka neprodleně zazdíti nařídíte, od obce zaplatíte, kteréž vám potom Židé hraditi musí. Co se pak Abrahamka Žida domu týče, takový k druhým Židům konjungirován býti má, což nejdříve prohlédnóuc, s tím scusedem, který dosaváde mezi Židy zůstává, v porovnání na všechen způsob uvésti se přičiníte, tak aby vám těžké odpovídání z toho nenásledovalo. O. čemž se mně ale zpráva dokonalá ihned musí učiniti. Actum na kanceláři opočenské dne 16. Martii 1728. Carl Max Clanner, regent. Stížnost biskupa místodržitelství. Dne 2. března 1729 odpovídaje na stížnost ohledně missionáře Františka Mateřovského, píše biskup, místodržitelství i o Židech .v D. Vašim Excel, a Milostem nemohu při této mi dané příležitosti zamlčeti, a byl jsem v úmyslu to nejposlušněji oznámiti, že když jsem minulého r. 1727 v měsíci září v části své diecese a mezi jiným i beneficium v D. na panství opočenském kanonickou visitaci měl, 110 s největší. nevolí ve jmenovaném městě D. zjistiti a uslyšeti jsem musel,.že zde před nemnoha roky mnoho křesťanských domů, od farního kostela ne více než 60 až .70 kroků vzdálených, Židům postoupeno bylo, a tito nyní s křesťany a zvláště mládež pohromadě a společně žijí, že (ať pomlčím o největším zneuctívání kostelních obřadů, processí a jiných pobožností, jež ve farních kostelích lze viděti a slyšeti) nic jiného než největší nebezpečenství ke zhoubnému svádění duší před očima mají, při čemž ještě nejtrapnějším jest, že žid. mrtvoly v každý čas bezprostředně vedle hřbitova a farního kostela se vozí; ačkoliv jsem tolo nebezpečenství pro duše při zmíněné kanonické visitaci uvedenému opočenskému regentovi sám osobně naznačil a o přesídlení neb raději odstranění uvedených domů žid. žádal a i s počátku uvedenému panu hraběti z Colloredo žádost ze dne 11. října 1727 a 4. března 1728 v Chrasti písemnou v té věci podal, dle jisté zprávy, jen na odklad toho jmenovaného regenta, docela nic se nestalo; nehledě k tomu, že uvedené žid. dómy dle královského krajského úřadu nařízení a nejmilostivěji vydaného cis. a král. generálního rozkazu a také od Vašich Excel, a Milostí vydaného poručení ani přemístěny ani odstraněny nebyly, vůbec do té doby že nic se nestalo. Zda nyní Vaše Excel, a Milosti v této nad míru pro veřejnost důležité věci sami zakročiti ráčejí, ponechává se jejich milostivému uvážení. Vašim Excel, a Milostem se poroučí Václav Koschinský, biskup v Hradci Králové. V Chrasti, 2. března 1729. mek stavěti počal, proti čemuž, jakož i~proti samému, prodeji- mnozí sousedé na odpor se stavěli. Byvše u magistrátu oslyšeni, od nepravých rádců podněcováni, srotili se vespolek a násilně rozbořili všechno,: CO' tu dosud bylo vystavěno; a tak se v pátek dne 20. června 1806 dopustili skutku přenáhleného, nepředloženého a nezákonného, v němž nemalou vinu rměsta s Jakubem Moysešem (Obecní kronika). Trvající válkou, vojenským ubytováním a průchody .vojska vyčerpána byla zdejší obecní pokladna, i pomýšlelo se na to, jak by se nedostatku tumu mohlo odpomoci; usneseno' tedy, aby r. 1721 Jakubu Moysesovi emphyteuticky prodaný dům křesťanský» znova byl prodán, poněvadž uvedený Moyses připadající naň z domu toho daň do důchodu obecního nejen neplatí', ale ani platiti nemohl. Avšak vrchnost přípisem ze dne 16. dubna 1743 nedovolila ani prodej uvedeného domu ani vypuzení Žida z města, poněvadž nechtěla postrádati platu, jejž Žid vrchnosti jako ochranné, „Schutzgeld" platil, v případě však, že by dům nezbytně nutno bylo prodati, měl býti prodán takové osobě, jež by vrchnosti ono „ochranné" platila* neb měla obec sama tento závazek na se vzíti. Proti tomu rozhodnutí protestovala obec zdejší, při čemž se odvolávala na privilegium ze dne 30. srpna 1616, jež císařem Ferdinandem II. bylo potvrzeno-, a dokazovala, že požadavek vrchnosti, aby sama místo Žida 25 zl. 30 kr. ročně „Schutzgeldu'* platila, nezákonný jest. Avšak rozhodnutí, které dne 27. září 1743 došlo, bylo totiž jako ono ze dne 16. dubna, neboť vrchnost trvala na tom, aby obec sama nebo ten, kdo dům ten koupí, váznoucí na něm „Schutzgeld" do vrchnostenského úřadu odváděla. Jak záležitost tato skončila, není nikde zaznamenáno. Požár v Dobrušce a jeho následky. Hrozným požárem, který dne 9. května 1806 dopoledne zničil celé město, vyhořelo úplně i všech 5 domů žid. i se synagogou. Druhého dne pak spadnuvší zdí domu Wertheimerova zabita byla žena náhodou kolemjdoucí. Po požáru chudý .soused a nádeník, dobrušský Žlou-tek, nemoha pro svou chudobu vyhořelý grunteček sám si vystavěti, prodal se svolením magistrátu své spáleniště Židu Israeli Markü Pickovi, který ihned do- E. Zinner měl a nesl sám magistrát svým nerozvážným svolením. To se ovšem hned za veřejné násilí a vzbouření pokládalo a hrdelním soudem vyšetřovalo, do kteréhož vyšetřování i mnoho přednějších měšťanů pojato a zapleteno bylo. Po mnohých teprve letech, když se věc náležitě vyšetřila a vyjasnila a sousedstvu přes 1600 zl. outrat nadělala, vynesen rozsudek, že Žid k držení sousedského domu křesťanského žádného práva nemá, obžalovaní pak sousedé z rušení služebnosti byli od císaře od všeho dalšího vyšetřování a trestu osvobozeni. R. 1810 vznikl opět spor mezi zdejšími obch. a Židy, jehož následkem bylo, že smlouva z r. 1721 mezi občanstvem ä Židy uzavřená, dle níž Židé veškeré své potřeby v městě samém kupovati měli, vysokou zemskou vládou byla zrušena a Židům dovoleno, aby životní své potřeby kupovali, kdekoliv jim libo. R. 1841 nedal magistrát Židu Josefu Pickovi pokolení, aby směl obývati najatý dům křesťanský. Proti tomuto rozhodnutí podal Piek odvolání, ale to bylo zamítnuto. Seznam nynějších židovských rodin v Dobrušce. 1. Rudolf Kornfeld, majitel domu čís. 526 a velkoobchodu zbožím koloniálním; manželka Hermína, děti: Karel a Zdeněk. . • . fc 2. Bedřich Kornfeld, majitel pravovárečného domu čís. 8 a zasilatelství textilní; manželka Anna, dcera Hanna. ■* 3. Karel Fleischer, spolumajitel firmy Eisler & Fleischer, továrny a zasilatelství zboží bavlněného; ** manželka Olga, syn Jan, dcera Hana. 4. Bedřich Ledeč, vdovec-soukromník, majitel * pravovárečného- domu čís. 13. 5. Arnošt Ledeč, syn předešlého, majitel obchodu i sukny, látkami a krejčovskými přípravami, manželka. 6. Inženýr Arnošt T a u s i k, majitel domu čís. 186, ředitel tkalcovny; manželka Marie, syn František. 1 7. Bohumil Aďler, majitel obchodu zbožím galan-terním, pleteným; manželka Emilie, synové Karel, r Otto, dcera Helena. 8. HeleDa Meislová, soukro-mnice-vdova, máji- * telka pravovárečného domu čís. 20, všechny děti zaopatřeny mimo Dobrušku. . • 9. Pavla Bergmannová, vdova-soukromnice. ^ 111 Dobruika 4'.