byla nynejsi nova synagoga, zaslouzil se velice vydatnou hmotnou podporou,' kterou nezistne obci venoval a tim dokonceni stavby umoznil.    ■'■•■•        
Alexander Frankel byl pr. v nejtezsi dobe valecne, kdy velky pocet polskych uprchliku do Dobrise zavital. Temto, po vetsine ubozakum, snazil se trpky osud zmirniti.
Nynejsi pr. z. o. Emil Schwarz pecuje rovnez velmi horlive o zalezitosti obecni. Dal dukladne opraviti zadni cast a dvur obecniho domu, nechal poriditi plechovy kryt na strese kostela nad oltarem, opTaviti vez  a  zavesti  elektricke  osvetleni.
Sidlem predstavenstva z. o. je D. Mistnosti ma ve vlastnim dvoupatrovem dome na namesti cp. 20/39, zakoupenem v r. 1865 za 7200 zl. Na dvore je kulna pro ulozeni pohrebniho vozu. Vetsinu mistnosti ma v najmu postovni a telegrafni urad jiz z dob pred svetovou valkou. Pred r. 1865 mela obec pouze maly domek cp. 56/46, ktery odkoupil Aron Rosenfeld za 600 zl. Ten patril pozdeji postupne1 manzelum Stovickovym, Kamenickym a Pestovym.
Zidovsky hrbitov v D. je nejstarsi pamatkou dobrisskeho zidovstva. Je vyhodne umisten na sever od mesta mezi kopcem „Vetrnikem", na nemz za starodavna v dobach sucha staval vetrny mlynec a mezi statni silnici, vedouci ku Praze. Jen pristup k nemu je nepohodlny, uzkou, desti rozervanou, zcela zanedbanou polni cestou. Byl zalozen na miste, kde dle lidoveho podani zemreli „Askenezr", t. j. zide Nemci. Nejstarsi nahrobek pochazi z r. 1650 6), z cehoz lze souditi, ze byl hrbitov zalozen nekdy v prve polovici sedmnacteho st. Byl zrizen na pozemku velkostatku a zide byli povinni platiti velkostatku rocne 25 zl. rynskych „sucgeltu" za to, ze zde jejich drzebnost chranil, kterazto castka zvysena byla pozdeji, kdyz se hrbitov rozsiril, na 31 zl. r. Puvodni hrbitov nemel rozlohu ani " tvar nynejsiho. Zaujimal plochu 34 X 33 m. V r. 1781 byla k nemu pripojena dalsi plocha jen o neco malo mensi (33 X 30 ni), v r. 1863 pak druha nepravidelna 111 X 80 X 94 X 68 m, cimz povstal nynejsi tvar nepravidelneho ctyruhelnika rozmeru 142 X 70 X 130 X 80 m. Dnes je vchod do hrbitova od vychodu, obraceny k statni silnici, kdezto puvodni hrbitov mel uzkou branku pobliz jihozapadniho rohu, jez byla pozdeii castecne zazdena a premenena na skladiste nacini.
Tato stara, dnes jiz neexistujici branka, je pamatna tim, ze tu v r. 1849 padla do naruci Reb Wurmovi mrtvola zeny den predtim pohrbene, kterou neznamy zlosyn vykopal, okradl o pohrebni platna a oprel o vratka hrbitovni. Toto vykopavani mrtvol, jez trvalo az do r. 1851 a zpusobilo velke zdeseni mezi obyvatelstvem, bylo ukonceno dopadnutim pachatele, hrObnikova pomocnika, jenz se priznal, ze olupoval mrtvoly o pohrebni platna z povery.                                     •
Treti pozemek hrbitovni, zakoupeny v r. 1863 od hostinske Johanny Sinreichove, nebyl hned pripojen ke hrbitovu, nybrz az teprve v r. 1877. T. r. byl hrbitov jako jediny celek ohrazen a vkusne upraven. Na nepouzivanem prostranstvi hned za vchodem byl vysazen lesik, jenz do dneska znacne vzrostl. Hrbitov ma i vlastni studni s cerpadlem.
Podle vyse uvedeneho ma hrbitov tri oddeleni, prvni oddeleni je nejstarsi jeho cast, kde se davno jiz nepochovava. Hrbitovni matrika byla zalozena 7. unora 1850. Od toho dne az do 19. listopadu 1877 bylo ua II. oddeleni pohrbeno 324 osob. Prvni osobou pohrbenou na III. oddeleni byl Abraham Schnabel, zemrely v prosinci 1877. Jeho syn zalozil nadaci 1000 zl.j aby
Z ni uroky ve vyrocni den umrti otcova rozdeleny byly chudym. Do r. 1930 pohrbeno bylo od r. 1877 421 osob, tedy celkem od r. 1850 815 osob. Z tech dozilo veku pres 100 let 5 osob, pres 90 let 10 osob, pres 80 let 79 osob, pres 70 let 74 osob.
V r. 1909 bylo narizeno okresnim hejtma'nstvim v Pribrami, aby do hrbitovni matriky zapisovano bylo i jakou smrti pohrbene osoby zemrely.
Z osob pohrbenych na hrbitove nejvetsiho stari dozil Jakub Neu Juda Leib, jenz zemrel 1. cervence 1885 ve veku 104 r. Byl rb. v Druhlicich. Pod jeho dozorem napsali a vlastnim nakladem poridili druhlicti zaci toru, ulozenou nyni v synagoze dobrisske. Jeho zak Josef Schwarz napsal toru, kterou zakoupil a obci dobrisske daroval Simek Beck (byvaly majitel domu, v nemz je nyni hotel Heinz) na pamatku konfirmace, sveho prvorozeneho syna Jtudricha. Juda Leib byl velmi vzdelany a zaslouzily rb. Jeho hrob nema nahrobku. Mimo nej jsou na hrbitove pohrbeni jeste dva dobristi rb.: Wolf Brunner (byl rabinem v letech 1823—1825) a Bernard Mandl (byl tu rb. v letech 1867—1895, zemr. 30. pros. 1895).
O hrbitov pecuje „Pohrebni bratrstvo", jehoz vznik, jak jsme drive uvedli, saha do dob velmi davnych. Ch. k. podporuje zidovskou chudinu a nenecha nikoho choditi zebrotou po obcich. Hradi tez veskere vydaje nemocenske a pohrebni, takze zadny zid v okresu nedovolaval se jeste podpory u sve domovske obce. Nejstarsi zachovane stanovy bratrstva pochazeji z 18. unora 1806. Jsou psany nemecky a podepsany Mojzisem Levinskym, Jakobem Schickem a Alexandrem Schickem. Psal je Jakub Ábeles. Pod podpisy predstavenstva je rada podpisu ze vseeh obci, ktere tenkrat nalezely pod spravu z. o. dobrisske. Stare stanovy bratrstva z r. 1775 se nezachovaly.
Az do r. 1892 spravovali bratrstvo pr. z. o. Toho roku zvolen byl za predstaveneho ch. ic. Adolf W i en e r a setrval v teto funkci az do r. 1895. Po nem ji prevzal Josef Polak (1895—1907), jenz byl za zvlastni zasluhy o bratrstvo na valne hromade dne 11. srpna 1907 jmenovan jeho prvnim cestnym clenem. Po nem predsedal Hynek Schwarz (1907 az 1908), nacez nasledovali: David Gans (sroen—zari 1908), Josef Polak   (zari—prosinec  1908), Ludvik
Ludvik Eisner
Jindrich Hermann
Herrmann (leden—rijen 1909). Tomuto byl za zvlastni zasluhy o bratrstvo venovan usnesenim ze dne 20. rijna 1909 cestny hrob. Potom predsedali Ludvik Eisner (v listopadu 1909), Emil Arastein (1909—1912), Leopold Le derer (1912 az 1913). V r. 1913 zvolen byl za pr. ch. k. opet Ludvik Eisner, 1913—1931 a po jeho smrti Jindrich Herrmann od 7. unora 193.2 dodnes.
Kustodem u ch. k. byl v r.' 1819 Herman Wurm, po nem od r. 1819—1879, tedy celych 61 let Lazar
102
Wurm. (On to byl, jenz nasel na hrbitove prvni mrtvolu oloupenou o pohrebni platna, jak bylo vyse uvedeno ) Po nem ve funkci kustodu nasledovali: Karel Fleischmann (1879—1899), Alois Polak (1899
Alois Polak
MUDr. Richard FranU
az   1921), jenz  byl  zaroven  chramovym  kantorem   a ucitelem nabozenstvi'a posleze Samuel Rubin.
Vedle zmineneho jiz pr. Josefa Polaka byli jmenovani ^snesenim valne hromady cestnymi cleny ch. k. tez Eduard J. Weinmann z Usti nad Labem a jeho chot Luisa roz. Levinska (5. cervna 1921), Leopold Lederer (20. unora 1927) a Ludvik Eisner, vsichni za zvlastni zasluhy, jichz si o bratrstvo a z. o. ziskali.                                                              ■
Za starodavna schazeli se dobrissti zide, jako vsude jinde, k poboznostem ve svetnici nektereho souverce. V roce 1745 konaly se poboznosti v „Schutzhausu" Mayercvne, ktery stal na pozemku puvodne knizecim, pozdeji knizecimu kuchari Janu Krasovi prodanem, jenz si tu zridil zivnost hostinskou. Byl to byvaly hostinec „U lva", dnesni sokolovna. Mistnost v Mayerovne vzrustajici obci casem", nevyhovovala, proto rozhodnuto, ze se prikroci kstavbe kostela.Knizeci hospodarsky urad urcil pro stavbu kostela pozemek, lezici za mestem napravo u pribramske silnici, kde se dosud rika „Na chmelnici", dnes jiz zastaveny rodinnymi domky. Zastupci z. o. Lazar Mayer, Josef Jachym, Mojses Mayer a Abraham Salomon nebyli vsak s navrzenym mistem spokojeni, nebot si prali miti kostel ve. meste a ne za mestem. Prosili proto snazne, aby jim bylo dovoleno odkoupiti si od hostinskeho Krasy zahradku, lezici za hostincem pobliz Mayeroyny. Tehdejsi knize Jindrich z Mannsfeldu dal k tomu svoleni 14. cervna 1777 a koupe provedena jiz 18 cervna tehoz roku. Za pozemek zaplaceno hotove 90 zl. rynskych. Knize daroval zidum na stavbu kostela potrebne drivi a necital jim niceho za praci tesarskou. Nova synagoga byla zdena, mela kamennou podlahu a byla kryta sindelem. Nevyhodou bylo, ze, ackoliv stala u sameho namesti, nebylo ji dobre videti, ponevadz prostor pred ni byl zastaven. Zde se konaly poboznosti az do r. 1807, kdy v noci z 29. na 30. cerven vyhorela tak, ze zustaly jen hole zdi. Ohen vznikl na seniku, postavenem na dvore hospody. Ponevadz nebylo po ruce hotovych penez, aby znovuzrizeni kostela mohlo byti provedeno, bylo dano za souhlasu krajskeho uradu v Beroune vrchnostenskym uradem v D. dovoleni, aby potrebny peniz k obnove smel byti opatren sbirkou mezi souverci. Sberaci pas, vydany v D. dne 26. cervence 1807, potvrzeny v Beroune 27. cervence 1807, je ulozen v archivu z. o. Sbirku provedli Simon Getreu a Markus Fischer. Predstavenym z. o. byl v te . dobe  Bernard  Levinsky.   Prvni  sbirky  mnoho  nevy
nesly. Teprve kdyz s dovolenim zemskeho, gubernia bylo mozno sbirati po cele zemi, coz svereno Jakubu Wurmovi a Jakubu Perlinannovi, seslo se 400 zl. c. m. Z techto penez byla vyhorela synagoga znovuzrizena. Knize Rudolf poskytl drivi za 80 zl. s podminkou, ze bude zaplaceno do 10 let. Vnitrek synagogy byl upraven tak, ze kolem oltare, stojiciho uprostred, sestaveny byly pulty a sedadla. Nabytek poridil mistni truhlar Jan Kopacek. V r. 1847 byla odstranena z kostela kamenna podlaha a dany sem nove lavice, zhotovene vnukem zmineneho truhlare Kopacka. Jsou dosud zachovany v novem kostele. V r. 1868 byl kostel vymalovan a truhlar Jan Toman z D. zhotovil nove dve lavice. Na strop zavesen novy lustr skleneny, zhotoveny ze dvou mensich starych sklenarem Leopoldem Wurmem, rodakem dobrisskym, na steny dano 8 novych svitilen a postaveny dva kandelabry. V takovem stavu zustal stary kostel az do r. 1904, kteryzto je pro n. o. z. pamatny tim, ze mohla otevriti kostel dustojny, na miste velmi prihodnem, nedaleko namesti postaveny a stihlou vezi zdaleka patrny. Dne 11. ledna r. 1903'koupila z. o. od manzelu Karla a Marie Tiimlerovych dum na rohu Rosovicke a Brodecke ulice. Zbouranim domu ziskano misto na stavbu noveho kostela a jeste zbylo misto na malou zahradku, takze bylo mozno prostranstvi kolem kostela ohraditi vkusnou zeleznou mrizi na zdenem spodku. Naklad na stavbu noveho kostela cinil 56.000 K. Plany zhotovil architekt Alois Richter v Praze, stavbu provedli mistni zednicti mistri Vaclav Havlicek a Frantisek K.a d1 e c. Naklad na stavbu, na tehdejsi dobu velmi znacny, uhrazen byl z dobrovolnych prispevku clenu obce a z daru poskytnutych priznivci. Tehdejsi pr. z. o. Alfred Bondy, najemce knizecich dvoru, dal stavitelum k disposici vsecky potahy po celou dobu stavby uplne zdarma a nechal mimo to kostel na sve utraty vymalovati. Emma Fischmannova k .ucteni pamatky svych rodicu, Aronaa Anny Rosenfeldovych, venovala dve barevna okna, Luisa Weinmannova roz. Levinska darovala dva kandelabry, Klara Kellnerova: dva stribrne svicny, Rebeka Levinska bily, hedvabny, zlatem vysivany proches, Rosa Porgesova vysivanou prikryvku na modlitebni stul, ch. k. poridila lampu na vecne svetlo. Kostel byl slavnostne vysvecen 28. srpna 1904. Ucastnili se zastupci vsech mistnich uradu a spolku, domaci obyvatelstvo bez rozdilu vyznani, mnozstvi hosti z celeho okresu dobrisskeho, z okresu sousednich a z Prahy. Vecne svetlo rozzehl rb. dr. Aladar Deutsch z Prahy. Slavnostni rec pronesl .rb. dr. Weiner z Kral. Vinohrad. Zpevy obstaral vr. kt. Bela Guttmann z Vidne.. Zaverecnou rec pronesl dpbrissky rb. dr. Samuel Wolf Link, jenz odevzdal kostel jeho ucelu. Pred obrady v novem kostele byly tory ze stareho kostela v slavnostnim pruvodu, jehoz se ucastnilo nekolik tisic lidi, pod baldachynem preneseny do noveho svatostanku. Stara budova kostela byla prodana manzelum Keckovym, kteri zridili z neho tanecni a divadelni sal a pripojili ho ke pvemu hostinci „U lva", byvalemu to hostinci knizeciho kuchare Krasy, k nemuz pozdeji pristavena byla sokolovna.
Kostelnimi starosty od roku 1859 byli: Bernard Braunstein, Josef P o 1 a k, Berthold Rousb u r g e r, pak opet Josef Polak, dale Leopold Burg, Leopold Frankel, v pritomne dobe zastava tuto funkci Josef Frankel.
; Rabiny o. z. byli: Wolf Brunner (1823—1825), Joel F r a n k 1 (1825—1837), Lazar Moravec (1837 az 1839), Josef Klingenberg (1839—1854), Synek (1854—1855), Jachym Spiro (1855), Jachym Wurm (1855—1862), Max Lambert (1862 az 1864), Moric Dux .(1864—1865),  Abraham Utitz
103