byla nynější nova synagoga, zasloužil se velice vydatnou hmotnou podporou,' kterou nezištně obci věnoval a tím dokončení stavby umožnil. ■'■•■• - Alexander Frankel byl př. v nejtěžší době válečné, kdy velký počet polských uprchlíků do Dobříše zavítal. Těmto, po většině ubožákům, snažil se trpký osud zmírniti. Nynější př. ž. o. Emil Schwarz pečuje rovněž velmi horlivě o záležitosti obecní. Dal důkladně opraviti zadní část a dvůr obecního domu, nechal poříditi plechový kryt na střeše kostela nad oltářem, opTaviti věž a zavésti elektrické osvětlení. Sídlem představenstva ž. o. je D. Místnosti má ve vlastním dvoupatrovém domě na náměstí čp. 20/39, zakoupeném v r. 1865 za 7200 zl. Na dvoře je kůlna pro uložení pohřebního vozu. Většinu místností má v nájmu poštovní a telegrafní úřad již z dob před světovou válkou. Před r. 1865 měla obec pouze malý domek čp. 56/46, který odkoupil Aron Rosenfeld za 600 zl. Ten patřil později postupně1 manželům Šťo-víčkovým, Kamenickým a Peštovým. Židovský hřbitov v D. je nejstarší památkou dobříš-ského židovstva. Je výhodně umístěn na sever od města mezi kopcem „Větrníkem", na němž za starodávna v dobách sucha stával větrný mlýnec a mezi státní silnicí, vedoucí ku Praze. Jen přístup k němu je nepohodlný, úzkou, dešti rozervanou, zcela zanedbanou polní cestou. Byl založen na místě, kde dle lidového podání zemřeli „Aškenezr", t. j. židé Němci. Nejstarší náhrobek pochází z r. 1650 6), z čehož lze souditi, že byl hřbitov založen někdy v prvé polovici sedmnáctého st. Byl zřízen na pozemku velkostatku a židé byli povinni platiti velkostatku ročně 25 zl. rýnských „šucgeltu" za to, že zde jejich držebnost chránil, kterážto částka zvýšena byla později, když se hřbitov rozšířil, na 31 zl. r. Původní hřbitov neměl rozlohu ani " tvar nynějšího. Zaujímal plochu 34 X 33 m. V r. 1781 byla k němu připojena další plocha jen o něco málo menší (33 X 30 ni), v r. 1863 pak druhá nepravidelná 111 X 80 X 94 X 68 m, čímž povstal nynější tvar nepravidelného čtyřúhelníka rozměrů 142 X 70 X 130 X 80 m. Dnes je vchod do hřbitova od východu, obrácený k státní silnici, kdežto původní hřbitov měl úzkou branku poblíž jihozápadního rohu, jež byla pozděii částečně zazděna a přeměněna na skladiště náčiní. Tato stará, dnes již neexistující branka, je památná tím, že tu v r. 1849 padla do náručí Reb Wurmovi mrtvola ženy den předtím pohřbené, kterou neznámý zlosyn vykopal, okradl o pohřební plátna a opřel o vrátka hřbitovní. Toto vykopávání mrtvol, jež trvalo až do r. 1851 a způsobilo velké zděšení mezi obyvatelstvem, bylo ukončeno dopadnutím pachatele, hróbní-kova pomocníka, jenž se přiznal, že olupoval mrtvoly o pohřební plátna z pověry. • Třetí pozemek hřbitovní, zakoupený v r. 1863 od hostinské Johanny Sinreichové, nebyl hned připojen ke hřbitovu, nýbrž až teprve v r. 1877. T. r. byl hřbitov jako jediný celek ohrazen a vkusně upraven. Na nepoužívaném prostranství hned za vchodem byl vysázen lesík, jenž do dneška značně vzrostl. Hřbitov má i vlastní studni s čerpadlem. Podle výše uvedeného má hřbitov tři oddělení, první oddělení je nejstarší jeho část, kde se dávno již nepo-chovává. Hřbitovní matrika byla založena 7. února 1850. Od toho dne až do 19. listopadu 1877 bylo ua II. oddělení pohřbeno 324 osob. První osobou pohřbenou na III. oddělení byl Abraham Schnabel, zemřelý v prosinci 1877. Jeho syn založil nadaci 1000 zl.j aby Z ní úroky ve výroční den úmrtí otcova rozděleny byly chudým. Do r. 1930 pohřbeno bylo od r. 1877 421 osob, tedy celkem od r. 1850 815 osob. Z těch dožilo věku přes 100 let 5 osob, přes 90 let 10 osob, přes 80 let 79 osob, přes 70 let 74 osob. V r. 1909 bylo nařízeno okresním hejtma'nstvim v Příbrami, aby do hřbitovní matriky zapisováno bylo i jakou smrtí pohřbené osoby zemřely. Z osob pohřbených na hřbitově největšího stáří dožil Jakub Neu Juda Leib, jenž zemřel 1. července 1885 ve věku 104 r. Byl rb. v Druhlicích. Pod jeho dozorem napsali a vlastním nákladem pořídili druhličtí žáci toru, uloženou nyní v synagoze dobříš-ské. Jeho žák Josef Schwarz napsal toru, kterou zakoupil a obci dobříšské daroval Šimek Beck (bývalý majitel domu, v němž je nyní hotel Heinz) na památku konfirmace, svého prvorozeného syna Jtu-dřicha. Juda Leib byl velmi vzdělaný a zasloužily rb. Jeho hrob nemá náhrobku. Mimo něj jsou na hřbitově pohřbeni ještě dva dobříští rb.: Wolf Brunner (byl rabínem v letech 1823—1825) a Bernard Mandl (byl tu rb. v letech 1867—1895, zemř. 30. pros. 1895). O hřbitov pečuje „Pohřební bratrstvo", jehož vznik, jak jsme dříve uvedli, sahá do dob velmi dávných. Ch. k. podporuje židovskou chudinu a nenechá nikoho choditi žebrotou po obcích. Hradí též veškeré výdaje nemocenské a pohřební, takže žádný žid v okresu nedovolával se ještě podpory u své domovské obce. Nejstarší zachované stanovy bratrstva pocházejí z 18. února 1806. Jsou psány německy a podepsány Mojžíšem Levinským, Jakobem Schickem a Alexandrem Schickem. Psal je Jakub Ábeles. Pod podpisy představenstva je řada podpisů ze všeeh obcí, které tenkrát náležely pod správu ž. o. dobříšské. Staré stanovy bratrstva z r. 1775 se nezachovaly. Až do r. 1892 spravovali bratrstvo př. ž. o. Toho roku zvolen byl za představeného ch. íc. Adolf W i e-n e r a setrval v této funkci až do r. 1895. Po něm ji převzal Josef Polák (1895—1907), jenž byl za zvláštní zásluhy o bratrstvo na valné hromadě dne 11. srpna 1907 jmenován jeho prvním čestným členem. Po něm předsedal Hynek Schwarz (1907 až 1908), načež následovali: David Gans (sroen—září 1908), Josef Polák (září—prosinec 1908), Ludvik Ludvík Eisner Jindřich Hermann Herrmann (leden-—říjen 1909). Tomuto byl za zvláštní zásluhy o bratrstvo věnován usnesením ze dne 20. října 1909 čestný hrob. Potom předsedali Ludvík Eisner (v listopadu 1909), Emil Ara-stein (1909—1912), Leopold Le derer (1912 až 1913). V r. 1913 zvolen byl za př. ch. k. opět Ludvík Eisner, 1913—1931 -a po jeho smrti Jindřich Herrmann od 7. -února 193.2 dodnes. Kustodem u ch. k. byl v r.' 1819 Heřman Wurm, po něm od r. 1819—1879, tedy celých 61 let Lazar 102 Wurm. (On to byl, jenž našel na hřbitově první mrtvolu oloupenou o pohřební plátna, jak bylo výše uvedeno ) Po něm ve funkci kustodů následovali: Karel Fleischmann (1879—1899), Alois Polák (1899 Alois Polák MUDr. Richard FranU až 1921), jenž byl zároveň chrámovým kantorem a učitelem náboženství--'a posléze Samuel Rubín. Vedle zmíněného již př. Josefa Poláka byli jmenováni ^snesením valné hromady čestnými členy ch. k. též Eduard J. Weinmann z Ústí nad Labem a jeho choť Luisa roz. Levinská (5. června 1921), Leopold Lederer (20. února 1927) a Ludvík Eisner, všichni za zvláštní zásluhy, jichž si o bratrstvo a ž. o. získali. ■ Za starodávna scházeli se dobříšští židé, jako všude jinde, k pobožnostem ve světnici některého souvěrce. V roce 1745 konaly se pobožnosti v „Schutzhausu" Mayercvně, který stál na pozemku původně knížecím, později knížecímu kuchaři Janu Krásovi prodaném, jenž si tu zřídil živnost hostinskou. Byl to bývalý hostinec „U lva", dnešní sokolovna. Místnost v Mayerovně vzrůstající obci časem", nevyhovovala, proto rozhodnuto, že se přikročí kstavbě kostela.-Knížecí hospodářský úřad určil pro stavbu kostela pozemek, ležící za městem napravo u příbramské silnici, kde se dosud říká „Na chmelnici", dnes již zastavěný rodinnými domky. Zástupci ž. o. Lazar Mayer, Josef Jáchym, Mojses Mayer a Abraham Salomon nebyli však s navrženým místem spokojeni, neboť si přáli míti kostel ve. městě a ne za městem. Prosili proto snažně, aby jim bylo dovoleno odkoupiti si od hostinského Krásy zahrádku, ležící za hostincem poblíž Mayeroyny. Tehdejší kníže Jindřich z Mannsfeldu dal k tomu svolení 14. června 1777 a koupě provedena již 18- června téhož roku. Za pozemek zaplaceno hotově 90 zl. rýnských. Kníže daroval židům na stavbu kostela potřebné dříví a nečítal jim ničeho za práci tesařskou. Nová synagoga byla zděná, měla kamennou podlahu a byla kryta šindelem. Nevýhodou bylo, že, ačkoliv stála u samého náměstí, nebylo ji dobře viděti, poněvadž prostor před ní byl zastavěn. Zde se konaly pobožnosti až do r. 1807, kdy v noci z 29. na 30. červen vyhořela tak, že zůstaly jen holé zdi. Oheň vznikl na seníku, postaveném na dvoře hospody. Poněvadž nebylo po ruce hotových peněz, aby znovuzřízení kostela mohlo býti provedeno, bylo dáno za souhlasu krajského úřadu v Berouně vrchnostenským úřadem v D. dovolení, aby potřebný peníz k obnově směl býti opatřen sbírkou mezi souvěrci. Sběrací pas, vydaný v D. dne 26. července 1807, potvrzený v Berouně 27. července 1807, je uložen v archivu ž. o. Sbírku provedli Šimon Getreu a Markus Fischer. Představeným ž. o. byl v té . době Bernard Levinský. První sbírky mnoho nevy- nesly. Teprve když s dovolením zemského, gubernia bylo možno sbírati po celé zemi, což svěřeno Jakubu Wurmovi a Jakubu Perlinannovi, sešlo se 400 zl. c. m. Z těchto peněz byla vyhořelá synagoga znovuzřízena. Kníže Rudolf poskytl dříví za 80 zl. s podmínkou, že bude zaplaceno do 10 let. Vnitřek synagogy byl upraven tak, že kolem oltáře, stojícího uprostřed, sestaveny byly pulty a sedadla. Nábytek pořídil místní truhlář Jan Kopáček. V r. 1847 byla odstraněna z kostela kamenná podlaha a dány sem nové lavice, zhotovené vnukem zmíněného truhláře Kopáčka. Jsou dosud zachovány v novém kostele. V r. 1868 byl kostel vymalován a truhlář Jan Toman z D. zhotovil nové dvě lavice. Na strop zavěšen nový lustr skleněný, zhotovený ze dvou menších starých sklenářem Leopoldem Wurmem, rodákem dobříšským, na stěny dáno 8 nových svítilen a postaveny dva kandelábry. V takovém stavu zůstal starý kostel až do r. 1904, kterýžto je pro n. o. ž. památný tím, že mohla otevříti kostel důstojný, na místě velmi příhodném, nedaleko náměstí postavený a štíhlou věží zdaleka patrný. Dne 11. ledna r. 1903'koupila ž. o. od manželů Karla a Marie Tiim-lerových dům na rohu Rosovické a Brodecké ulice. Zbouráním domu získáno místo na stavbu nového kostela a ještě zbylo místo na malou zahrádku, takže bylo možno prostranství kolem kostela ohraditi vkusnou železnou mříží na zděném spodku. Náklad na stavbu nového kostela činil 56.000 K. Plány zhotovil architekt Alois Richter v Praze, stavbu provedli místní zedničtí mistři Václav Havlíček a František K.a d-1 e c. Náklad na stavbu, na tehdejší dobu velmi značný, uhrazen byl z dobrovolných příspěvků členů obce a z darů poskytnutých příznivci. Tehdejší př. ž. o. Alfred Bondy, nájemce knížecích dvorů, dal stavitelům k disposici všecky potahy po celou dobu stavby úplně zdarma a nechal mimo to kostel na své útraty vymalovati. Emma Fischmannová k .uctění památky svých rodičů, Aronaa Anny Rosenfeldových, věnovala dvě barevná okna, Luisa Weinmannová roz. Levinská darovala dva kandelábry, Klára Kellnerová: dva stříbrné svícny, Rebeka Levinská bílý, hedvábný, zlatem vyšívaný proches, Rosa Porgesová vyšívanou přikrývku na modlitební stůl, ch. k. pořídila lampu na věčné světlo. Kostel byl slavnostně vysvěcen 28. srpna 1904. Účastnili se zástupci všech místních úřadů a spolků, domácí obyvatelstvo bez rozdílu vyznání, množství hostí z celého okresu dobříšského, z okresů sousedních a z Prahy. Věčné světlo rozžehl rb. dr. Aladar Deutsch z Prahy. Slavnostní řeč pronesl .rb. dr. Weiner z Král. Vinohrad. Zpěvy obstaral vr. kt. Bela Guttmann z Vídně.. Závěrečnou řeč pronesl dpbříšský rb. dr. Samuel Wolf Link, jenž odevzdal kostel jeho účelu. Před obřady v novém kostele byly tory ze starého kostela v slavnostním průvodu, jehož se účastnilo několik tisíc lidí, pod baldachýnem přeneseny do nového svatostánku. Stará budova kostela byla prodána manželům Keckovým, kteří zřídili z něho taneční a divadelní sál a připojili ho ke pvému hostinci „U lva", bývalému to hostinci knížecího kuchaře Krásy, k němuž později- přistavěna byla sokolovna. Kostelními starosty od roku 1859 byli: Bernard Braunstein, Josef P o 1 á k, Berthold Rous-b u r g e r, pak opět Josef Polák, dále Leopold Burg, Leopold Frankel, v přítomné době zastává tuto funkci Josef Frankel. ; Rabíny o. ž. byli: Wolf Brunner (1823—1825), Joel F r a n k 1 (1825—1837), Lazar Moravec (1837 až 1839), Josef Klingenberg (1839—1854), Synek (1854—1855), Jáchym Spiro (1855), Jáchym Wurm (1855—1862), Max Lambert (1862 až 1864), Moric Dux .(1864—1865), Abraham Utitz 103