Geschichte der Juden in Dobříš. Bearbeitet von Realschulprofessor Dr. Klement Salač,. Prag. JJ o b ř í I, okresní město vzdálené 40 km nä jihozápad od Prahy, rozkládá se malebně pod brdskými Hřebeny v kotlině kolem dokola obklopené rozsáhlými lesy, při státní, velmi frekventované silnici Praha—Písek—Vimperk—Pasov. Politickou správou náleží do Příbramě. : ': " * ] ■ • . O nejstarších dějinách města není mnoho známo. Obecní archiv je chudý, neboť při stěhování radnice " ž budovy, kde je dnes okresní soud, do soukromého . domu (nynějšího, restaurantu v Sokolovně), byla většina starých listin z neznalosti zničena. Knížecí archiv je nepřístupný. Pravděpodobně, některý z českých knížat Přemyslovců vystavěl na skáley uprostřed rozsáhlých a divokých, hvozdů srub, aby byl ^panstvu útulkem při lovů zvěře. Z něho časem povstal pevný lovčí hrádek, jehož zbytkem je dqsuä zachovaný starý špýchar na skále Varkači. Pod hradem usazovali se r nejprve lidé, kteří měli k hradu nějaké povinnosti a jimž se za to od panovníků dostalo zvláštních výsad (manové). Poněvadž tudy vedla též důležitá komunikační tepna, spojující Prahu s Bavjorskem. (zlatá stezka), povstaly tu zájezdní hospody ä bývalá ves časem vzrostla na městečko. Dobříšský hrad a panství patřily původně ke koruně české. Čeští panovníci občas majetek tento zastavili a opět znova vypláceli, až konečně r. 1630 bylo panství i s hradem definitivně prodáno Brunovi hraběti z Mannsfeldu a bylo y držení tohoto rodu^ž do r. 1780, kdy rod Mannsfeldu knížetem Václavem po meči vymřel. Sestra posledního Mannsf elda provdala se za Františka knížete z Collo-reda (jemuž patřilo Opočno), čímž vznikl jcod Collo-redo-Mannsfeldů, jenž je podnes držitelem .velkostatku. ' * Poměr dobříšských židů k držitelům velkostatku a k starým patrimoniálním úřadům" byl vždycky dobrý, pokud ovšem staré zákonodárství nebylo k židům tvrdé. Je známo, že za starých času neměli židé žádných práv, nesměli míti vlastních domků, nesměli se ženiti bez dovolení vrchnosti, ani učiti řemeslům. Sedláci dovolovali židům, že si mohli na jejich pozemcích vystavěti domky. Půda zůstala sedláku, jen domek byl židův. Takové „židovny" čili „Schutzhausy"' byly nä D. tři: 1. Mayerovna, na pozemku bývalého gruntu Krasová, kde se židé scházeli k modlení dříve, než na tom místě byl vystavěn kostel, 2. Judovna, v místě, kde dnes stojí budova, vystavěná po bývalé Levinského octárně, a 3. Klingerovna, na náměstí, dosud zachovaná. Ženiti se směl jen prvorozený syn, ostatní mívali s ženitbou velké svízele. Starý pamětník Ludvík Eisner, knihař v D., vypravuje, že jeho příbuzní Mojžíš a Jakub Eisner, bývalí vojáci z válek napoleonských, byli již velmi staří a byli stále oddáni Dějiny Židů v Dobříši. Zpracoval Dr. Klement Salač, profesor reálky v Praze. jen podle židovského ritu. Jakubovy děti byly vedeny v matrice na jméno Šiissland, Mojžíšovy na jméno Gärtner. Co chvíli docházela k vrchnostenskému úřadu udání, že žijí oba v konkubinátě. Vrchnostenský úřad poslal připiš rychtáři a tomu nezbylo než poslali obě ženy s dětmi postrkem do jejich domovských obcí. Eáno je dráb odvedl, k večeru je dobro-srdeční sousedé přivezli zase zpět. To se opakovalo několikrát, až konečně farář Royt ve Hbitech, muž lidumilný, slitoval se nad bývalými obránci vlasti a bez dotazů u vrchnostenského úřadu přepsal v matrice děti obou na jména-jejich otců. Mnozí židé pracovali po léta pro vrchnostenský úřad: Wurm (sklenář), Eis-nerové (knihaři), Fischer (sedlář), Bondy (klempíř) a jiní. Nejstarší zprávy o prvních židech dobříšských. O tom, kdy se první židé na D. trvale usadili, jak se jmenovali a čím se zabývali, nezachovaly se písemné dokumenty. Vzhledem k velkému obchodnímu významu dobříšské silnice, spojující Prahu s Pasovém, a k okolnosti, že zde byl královský hrádek, lze za to míti, že se tu židé již v dobách pradávných zastavovali na svých obchodních cestách a že zde jistě některé rodiny byly i usazeny. D. není daleko od Prahy (40 km), kde se usazovali židé již v dobách, kdy obyvatelé Čech byli ještě pohany. Ibrahim ibn Jakub, vzdělaný žid. obchodník z Afriky, jenž procestoval celou Evropu, uvádí ve své knize z r. 965, že. do Prahy přicházeli židé ze země turecké (pravděpodobně nynějšího Maďarska), přivážejíce sem zboží arabské a byzantské, za něž vyměňovali mouku, cín, kožišiny a otroky. Není tedy nemožné, že židovští obchodníci zavítali občas i na D., ubírajíce se se svým zbožím na západ. Nejvíce židů ovšem usadilo se po českém venkově během třicetileté války. Byli to namnoze cizí židé, ze Španělska, a mnozí z nich byli v podezření, že jsou spolčeni se Švédy. V těch dobách usadilo se asi také v D. a v okolí větší množství žid. rodin, jichž původní jména se ovšem nezachovala. V majetku ž. o. dobříšské je potvrzení městského úřadu v D., že ch. k. existuje v D. již od r. 1645. Židovský hřbitov má nejstarší náhrobek z r. 1650. Lidové podání praví, že hřbitov byl založen na místě, kde zemřelo několik židů, přicházejících z Vídně, odkud utíkali před morem. Je velmi pravděpodobné, že tito cizinci měli v D. již souvěrce, kteří je pohřbili a o zřízení hřbitova se postarali. Markus Levinský, př. o. ž. v letech 1862 až 1879, poznamenává na titulním listě .pamětní knihy, kterou zal. r. 1869, že události starších dob mohly býti zaznamenány hlavně jen podle vyprávění starých pamětníků a pouze částečně podle zachovaných listin a soudí, že o. ž. vznikla již kolem r. 1500. Tím ovšem nemíní organisaci v dnešním slova smyslu. Za potomky prvních na D. usedlých židů možno pokládati staré židovské rodiny, jichž jména jsou uvedena ke konci 18. a na poč. 19. stol. ve spisech velkostatku. Jsou to rodiny: Mayer, Wurm, Levinský (Lövi)1), Ábeles, Salám on, Jáchym, Perlmann (St. Huť), Rosenfeld, Fischer2), Stern3), Getreu, Langer (Druhlice), Schwarz4) (Druhlice), Rubín (Višňová), Bon-d a, později Bon dy'!(Druhlice), Eisner (Třtí), Reimárin* (Rosovice), Schalek (Druhlice), Glück (Druhlice), Bejk, později Beka konečně B e c k. Původní jména těchto rodin se nezachovala, byla pravděpodobně biblická: Tzák syn Jakubův a pod. Německá jména těchto rodin pocházejí z dob císaře Josefa II., kdy vrchnosti dávaly židům jména většinou německá, pěkná nebo ošklivá5). Zaměstnáním, byli dobříští židé koncem 18. a na poč. 19. ©toi. hauzírníci, kteří chodili až do Bavor. Byli ve svých oborech odborně zapracováni. Jedni obchodovali plátnem (vé-bou), jiní sukny, někteří nakupovali obilí nebo peří a pod. Ale byli mnozí, kteří se živili i řemeslem. Markus Bernard Eisner ve Třtí byl koželuhem a jirchá-řem, jeho syn Wolf byl knihařem, druhý syn Mojžíš sklenářem a nejmladší Jakub řezníkem. Nejstarší syn Markuse Bernarda Lazar převzal řemeslo otcovo, z jeho tří synů nejstarší, Bernard, zalíbil si za pobytu u strýce Wolfa řemeslo knihařské a vycvičil y něm i svého syna Ludvíka. Tak máme v jednom rodu doklad, že se židé rukodělné práci nevyhýbali. r Ponénáhlu židovských rodin na D. přibývalo. Mezi podpisy na stanovách ch. k. z r. 1806 čteme, kromě uvedených již, jména: Schick, Fuchs (Rosovice), Fleischmann (Sv. Pole), Lichtner (Sychrov), Goldfiinger (Knín), K1 i n g e r (Dobříš), R e-z e k (Čelyň), Singer (Čelyň), Klein (Čelyň), Růži č k a, Grün (Čelyň), Fleischner (Čím), Neumann (Nová Ves), Friedmaňn (Čelyň). Nynější ořganisace ž. o. pochází z r. 1890. Podle ■ zákona ze dne 21. března 1890 zřízeno bylo v Čechách celkem 197 o. ž., před tím jich bylo 258. Dobříšská ž. o. povstala sloučením celé řady malých obcí: druh-lické, hříměždické, čelyňské, novoknínské, čímské. Obec druhlická mívala svého rb. a' modlitebnu v soukromém domě, hříměždická modlitebnu v soukromém domě a hřbitov u Nečině, čelyňská synagogu (vyhořela r. 1900) a hřbitov (dosud zachovaný), novoknínská synagogu (později prodanou), čímská synagogu (až do r, 1890). K obci čelyňské náležely svého času obec novoknínská a čímská, takže bývaly v dobříšském okresu před r. 1890 dvě ž. o., dobříšská a čelyňská. O. ž. kryje se celkem s obcemi okresu dobříšského. Jenom obec Kytíri," Stříbrná Lhotka, Rymáň a Zaho-řany náležejí k ž. o. mníšecké. Za to byla z okresu příbramského dána pod správu ž. o. dobříšské obec Višňová. Dokud nebylo v dnešním smyslu organisovanýeh o. ž., volili si židé v každé politické obci za př. nejváženějšího souvěrce a ten jakožto ros hákol řídil obec bez výboru. Pobožnosti konaly se v soukromých domech. Židovské matriky byly vedeny farními úřady řím. katolickými. Teprve od r. 1866 je správa matriky v rukou židovských. Tehdy byl ustanoven správcem židovské matriky místní lékař MUDr. Moric Schön. Starosty nábož. obce- židovské byli: Lazar M a y e r (177-7—1780), Moses Mayer (1780 až 1792), Adam Levinský (1792—1800), Jakob Wurm (1800—1807), Bernard Levinský (1807 až 1812), Josef Ábeles (1812—1818), Lazar Mey-er (1818—1823), Mojžíš Levinský (1823—1836), Jakub Beck (1836—1838), Vít Wiener (1838 až 1845), Bernard Braunstein (1845—1852), Bernard Levinský (1852—1862), Markus Levinský (1862—1879), Jakub Rotter (1879—1892), Ludvík Herrmann Alexander Frankl Eduard Bleier Emil Schwarz Josef Polák (1893—1896), Julius Levinský (1896—1900), Ludvík Hermann (1900—1902), Alfred Bondy (1902—1908), Hynek Schwarz (1908—1910), Alexander Frankel (1910—1921), Eduard Bleier (1921—prosinec 1928)r Emil Schwarz (1929 až dosud). Zvlášť vynikajících zásluh o ž. o. získali si př. Markus Levinský, Jakub Rotter, Alfred Bondy, Alexander Frankel. Markus Levinský byl 17 let př. obce, zemřel v D. 28. května 1889. Na hřbitově u hlavní cesty byl jemu i jeho choti vykázán zdarma čestný hrob. Jakub Rolter byl 13 let př., zemřel v D. dne 14. ledna 1892 a byl pohřben se stejnou poctou jako jeho předchůdce Markus Levinský. Jeho souvěrci nenazývali ho jinak než „perlou naší obee". Alfred Bondy, za jehož starostování vystavěna 101