Verkauf seines Hauses Nr. 220 den Betrag von 100Q fl auf dem, Hause haften Heß, wovon der Hauseigentümer 5% Zinsen entrichten mußte, die jé zur Hälfte an katholische und jüdische Arme verteilt wurden. (Moritz und Judith Kupfersche Armenstiftimg.) Die Auszahlung .stockt seit dem Umsturz wegen der von der Landesbehörde allerdings nicht anerkannten Abzahlung des Stiftungskapitals mit 2000 K Kriegsanleihe.

Derzeit ältestes Mitglied der Zweiggemeinde Ch. ist Herr Bernhard Fischer, geb. 1846, der durch 25 Jahre als Vorsteher der Zweiggemeinde fungierte und erst i. J. 1929 infolge seines hohen Alters das Amt an Herrn Leopold Herrmann übergab.

*

Literatur.

LGR. Eduard Brehm: Chiesch, ein Beitrag zur Ortskunde. Manuskript,  1903.

Čáslav.

Rb. .-"-v  Hrb.

Synagoga (vnějšek)

Dějiny Židů v Chlumci n. Cidl.

Zpracoval

prof. A. Martínek v Jičíně.

J ako v jiných českých obcích i zde byli Židé od dávných dob usedlí. Nejstarší zmínka o nich jest v privilegiu Viléma Zuba z Landštejna z r. 1492, kdež mezi jiným se praví, že Žid Michal smí porážeti maso jakékoliv.         ;

R. 1550 v úterý *na den Rozeslání apoštolů Páně koupil Žid Vačkař dům za vodou od bednáře Křižka za 27 V2 kopy grošů. T. r. platí Žid Jakubec ze tří piovaz;ú\ o «v. Martině 12 gr. (man. 4). Rovněž t. r. usne«eno 11a radnici, aby prodavači před radnicí, tedy i Židé, platili z míst, jak se s nimi ujedná (man. 415).

R. 1553 Žid Manases platil za grunt, později i jeho manželka Fladra. Grunt ten koupil r. 1556 Adam Žid (grunt. kn. Nie, str. 451).

R. 1557 vyšel královský mandát, aby Židé, jimž kladeny za vinu časté požáry, z království vyšli, ale již rok nato.mnohými mandáty bylo jim. dáno příročí, takže mnozí-z vypovězených buď zemi vůbec neopustili, nebo pó nějaké době 'se opět -vrátili. Na takový mandát naráží Žid ve smlouvě s litoměřickým měšťanem. Smlouva ta zní: V pondělí po Novém létě r. 1558 Jakub Žid se Zlatkou, manželkou svou, osedlí v Gh., jsou 'dlužní slovutnému panu Volfovi Mincerovi, měštěnínu města Litoměřice, ve zboží a věci krámské a koření a barchany a 411/2.20" gr.; vše českých. Nemohouc jemu takové súnimy pojednou dáti, učinili s ním smlouvu, že mu budou, počínajíc na Nové léto 1558, každého roku platiti 5 kop gr. až do vyplnění té summy, jestliže Židé budou moci milost při J. Královské Mti .objednati. A pakli bychom přece ven z země podle vyšlého J. K. Mti mandátu jíti měli, tedy v té summě témuž panu Volfovi i jeho dědicům dům svůj, kterýž máme v té obci Chlumecké i statek všecek, který máme nebo míti budeme, movitej i nemovité j zvlášť, což by zä tu summu vejš oznámenou stačiti mohlo, tímto zápisem zavazujeme mimo všecky své věřitele a tímto zápisem tak zapraviti připovídáme beze všech obmyslů, kteréž by tomuto zápisu na nejmenší překážku byly. (Grunt. kn. I, str. 26.)

Židé v Ch. platili za zahradu obecní 5 gr. o sv. Jiří a o sv. Havle též. Když se vystěhovali, měl ji Jan Pachta. (Man. 4.) Po návratu vzali ji Židé opět za týž pacht. (Grunt. kn. N 4, str. 5.)        '

R. 1558, kdy asi Židé v Ch. nebyli, platí Fabian tesař ze zahrady, kde se Židé pochovávali, každého ouroku 5 gr. a slepici. (Manuál měst., str. 98.) Kde se asi nalézal žid. hřbitov, o němž jest tuto zmínka, nelze dnes přesně určiti. Pravděpodobně byl naproti kostelíku sv. Trojice.

R.^ 1572   Daniel   Vačkář koupil od Jana Voříška, krejčího,   domek  na  valech   za   17   kón  er.   (Grunt, kn. I, 180.) - R. 1624 v pondělí na den sv. Kateřiny Marek Ve-

selský Žid, při právě rychtáře žid. v městech pražských, zapsal v dluhu svém uroz. pánu Václavovi ze Vchynic a z Tetova 230 širokých tolarů, ale maje takového dluhu plátcem býti, pryč jest ušel. Však mezitím nemohouce J. M. pán k témuž Markovi Židu, jakožto k pravému jistci přijíti, Josefa Veselského Žida, obyvatelé při městě Ch., jakožto vlastního otce téhož Žida spolu s manželkou jeho jest se jich ujal a svého na týchž manželích postihal, kteřížto na tyto termíny plátci býti rukou dáním přislíbili: ihned při tomto zápisu v hotově 56 širokých tolarů odvésti mají" á «statek každého měsíce po> 10 širokých tola-řích až do zaplacení té vší summy. (Knihy smluv K3, str! 55.)      .-.                    .

R. 1628 31. srpna obstavil Jan Michal Smidarský, písař, důchodní panství dymskurského, Žida Jakuba před úřad, že jest dlužen za. dobytek 16 kop 34 gr. 2 d. míš., o více mimo to p. Albrechtu Klusákovi dluhu 50 kop míš. Jakub. Žid proti tomu za odpověď dal, že jest 20.kop míš./dlužen, však že jest na to od sebe odvedl obstavujíeímú nížepsaným způsobem, co se dluhu J.M. Páně dotýče takto: sukničky 2 červené za 9 kop, čaiprakův 3 tucty 3 kopy, kalounův hedváb. 24 loket 2 kopy 30 gr., štůčku freiberk 3 kopy, šafránu 1 lot 1 kopa, pepře V2 libry 45 gr., zázvoru % libry 35 gř.^ tkaniček charasových a nitěných 10 štůček 5 kop, hřebíku 1 lot 18 gr., květu 1 lot 18 gr., punčošek vázaných 3 páry 45 gr., nitek modr. a bil. 30 gr. Co dluhu p. A. Klusáka se dotýče, tomu odpírá, že mu ničím povinen není. (Právo měst a seděni 2, str. 200.)

R. 1630 dne 5. června. Mojžíš Žid Veselský dostal se z poručení p. Jana Oktaviana ze Vchynic a z Tetova z hodných a slušných příčin do vězení zámeckého, že jest Markovi 'Veselskýmu Židu, bratru svému, falešnou kvitanci ha jméno Leble Miro vice Žida a v ní diřívěji, nežli psána byla, o %2. léta datum položiti dal. Pán chtěl jej k apellaci dáti a té vejpovědi za napravení žádati. Ale na velikou a slzavou prosbu téhož Žida, jako i na přímluvy za něj k pánu učiněné, prohlédaje k jeho prodlouženému vězení, jsouce ví-cfeji k milostivosti, nežli k přísnosti nakloněn, na ten čas od toho na ten způsob upouštěti ráčí, totiž: aby Žid za sebe jisté hodnověrné rukojmě při tomto právu města Chlumce n. C. zapsati dal, kteříž by za něj rukou společnou a nerozdílnou slíbili a v rukojmí se postavili, že s$ nyní ani na budoucí časy žádným vymýšleným způsobem, což by lest, chytrost aneb fortelové židovští vymysliti mohli, proti J. M. pánu, tak Leblovi Mirovicovi Židu v žádné prakticírování vydávati nechce a nebude; jinak mají W rukojmové zase do toho místa a vězení, z kteréhož jej vyručili, postaviti. On pak často jmenovaný Mojžíš Veselský Žid pro takové své přečinění beze vší milosti na hrdle

Chlumec 1