na zdejší škole co řídící a posledních 11 roků také rabín, odebral se na zajisté zasloužilý odpočinek. Bohužel stačily peněžité prostředky žid. obce jen clo té míry, že tato nemohla svému zasloužilému učiteli a rabínovi většího výslužného poskytnouti nežli 400 Kč, čímž se odcházející uspokojil, jakkoliv měl písemnou smlouvu na doživotní zaopatření. Avšak i této skrovné pense se po pěti letech z důvodů velkomyslné piety vzdal. Marek Neumanu se nar. v Ratišovicích u Příbrami jako syn pobožných rodičů, otec Šalamoun byl obchodníkem. V Březnicích navštěvoval českou veřejnou obecnou školu, přešel odtud na utrakvistickou reálku a studoval pak v Praze na malostranském německém gymnasiu. Zde absolvoval německý učitelský ústav v Karmelitské ulici, kde se podrobil zkoušce maturitní. Pak vyučoval jako hofmistr a soukromý učitel, složil 1875 zkoušku učitelskou a nastoupil z čtyř mu nabízených míst (Klatovy, Beroun, Strán-čice a V.) místo ve V., kde se mu budova školní a její zařízení nejlépe zamlouvala. K jeho nahoře vylíčenému působení budiž ještě poukázáno na jeho činnost jako rabín, která funkce mu byla přidělena v r. 1894. Od r. 1873, kdy krajský rabín Schiffmann se do Prahy přestěhoval, nebylo to místo obsazeno. I tento úřad zastával M. Neumann na základě svých hlubokých vědomostí i na poli hebrejském svědomitě, jeho kázání isvědčila i o jeho vlohách řečnických, byla duchaplná a poutavě podána. 1 v Praze přes svůj vysoký věk líčastnil s-e nábožensko-hebrejsko-výchov-ného života a podpíral tuto činnost svou přednáškami veřejnými i kázáním v modlitebně v Praze VII. S prof. drem Adlerem vydal hebrejskou čítanku a právě teď dokončuje dějiny žid. pro žáky obecných a měšťanských škol. Z učitelů, kteří působili na žid. škole za jeho ředitelství, uvádíme následující: Stein, Sladký (1882 až 1884, vstoupil do služeb železničních a žije v Praze ve výslužbě jako vrchní inspektor), Guth (zemř. 1884) a Heřman Stern. Když po zrušení žid. školy (1905) a odchodem rabína M. Neumanna z důvodů zdravotních nastala zeslabením obce nutná reorganisace, byl ustanoven 2. učitel Edvard Lieben, který zastával funkci kantora, i za rabína a učitele náboženství na veřejných školách ve V. a okresu. Zastával úřad svůj dle všech sil svých a hleděl zachrániti Židovstvu mládež v tradicích otců. Když se v r. 1916 přestěhoval do Prahy, stal se jeho nástupcem' Karel Freu d, který zde v těchže funkcích jako jeho předchůdce od r. 1916 do r. 1927 a v témž směru byl činným. Žel, že se mu tehdy nepodařilo zameziti, když obec dala dlážditi náhrobními kameny obřadní síň na hřbitově! V r. 1927 se rabín Freud vrátil do svého dřívějšího působiště Pelhřimova. 25. července toho roku nastoupil na jeho místo Jindřich Piek (nar. 1862 v Přestavlkách u Chrudimi). Maturoval na gymnasiu v Chrudimi a studoval filosofii v Praze a ve Vídni. 42 let byl rabínem v různých obcích žid., kde zavedl české úřadování v matrikách. Ve V. působil jen krátkou dobu, onemocněl a v r. 1929 zemřel. V době nemoci a po jeho úmrtí zastupoval ho syn Arnold Pie k, který zemřel v Praze v srpnu 1933. Od 1. října 1932 je funkcionářem žid. obce náb. Viktor T a u s s i g. -Řídící učitel Neumann bydlel ve zvýšeném přízemku školní budovy, kde se nalézala a ještě nalézá kancelář žid. obce náb. Po odchodu rabína Liebena byl byt pronajat soukromým stranám a pro rabína z bývalých místností přestavěn byt v I. patře. Školní knihovna, která pozůstávala asi z 300 svazků, nebyla po několik desítiletí doplňována. Po zrušení školy knihy se nalézaly v takovém zbědovaném stavu, že většina se i z hygienických důvodů k další potřebě nehodila; zbytek byl rozdělen a věnován zčásti chlapeckému sirotčinci žid. v Praze, zčásti žid. feriálním osadám v Lubně u Rakovníka. Význačnější žáci bývalé školy židovské ve Voticích. Lékaři: MUDr. Arnstein Edvard (Teplice-Šanov), generální štábní lékař Arnstein Bohumil (Praha), Flusser Emil (C. Budějovice), Gans Hynek (Trnovany-Teplice), Klein Vilém (Praha), Kohn Hugo (Votice), Liiftschitz Viktor (Humpolec), pluk. lékař Pollak Josef z Tožic (Praha), Robitschek Emil z Otradovic (Stará Role), Karel Roubíček z Postupic (Praha). Právníci: Dr. Arnstein Leopold (Karlovy Vary), Ganz Karel (Vídeň), Plohn Karel (Praha), Reinisch Hynek (Praha), Stummer Ludvík, předseda senátu vrch. zem. soudu v Praze. Pojišťovny a banky: Ředitel dr. Bondy Karel, Riunione Adr. di Sicurta v Praze, Berger Josef, pro-kurista Prům. banky v Praze, inspektor Rosenzweig Rudolf, Länderbanka, a prokurista Košerák Max, tamtéž (Praha), řed. Otto Gratum, pojišťovna „Lloyd", Praha, a Rudolf Eisenstein, nám. řed. Komerční banky v. v. (Praha). Žurnalisté: Reinisch Leopold (Praha), Horn Gustav (Praha). ; ' Spisovatelé: Dr. Klein Vilém (Praha), Dr. Flusser E. (Budějovice). Inženýři: Arnstein Gustav (Vídeň), Fischer Hynek, přednosta železn. dílen v Chomutově (Praha), Fischer Rudolf, Pole Josef ze Semtina, Glanz Leop. (Praha), Theiner Lev (Praha XII.), Theiner Emil (Palestina), železn. rada Budlovský (Praha), železn. rada Schle-singer Sigmund (Vídeň), inž. Straka K. (Tovačov), a Bondy M. (Praha). Státní úředníci: Vládní rada Fischer Julius (Bratislava). Učitelé: Fuchs Marek (Vídeň), Gans Jindřich (Vídeň), Kahn Adolf (Teplice-Šanov), Kollmann Ludvík (Praha), správce žid. pohřebního bratrstva. Továrníci: Dr. Arnstein Hugo (Vídeň), Arnstein Viktor (Unliošť), Berger Adolf (Votice), Eisenstein Alfred (Pecky n. dr.), inž. Eisenstein Rud. (Praha-Vysočany), Frankl Karel (vystěhoval se po vyučení 1389 do Chicaga, maj. slévárny), Metzker Josef (Praha), Neumann Hynek (E. Roedl, Praha XII.), Orlík Mořic (Žižkov), Pollak Emil (firma „Ruka", Praha VIII.), Spitz-Weilová Emma (Praha I.). Velkoobchodníci a obchodníci: Arnstein Josef Efr., Votice-Budějovice, Arnstein Hynek a Adolf (Kolín-Praha, N. Eisler), Arnstein Emil (Bologna), Arnstein Hugo (Terst), Arnstein Josef, šéf firmy Krönet--"Witrowsky (Praha), Arnstein Karel (Vídeň), Berger Jindřich (Příbram), Berger Samuel (Vídeň), Epstein Emanuel (Praha), Eisenstein Leopold a Mořic (Praha I.), Fischer Rud. z Tvoršovic (Praha), Freund Jakub (Praha-Karlín), Freund Josef (Praha), Freund Josef (Vídeň), Freund Julius (Vídeň), Fuchs Max (Praha), Ganz Adolf (Plzeň), Ganz Ludvík (Praha), Herman Josef a Lev z Janovic (Praha), Jed-linský Eman. (Zásmuky-Praha), Klein Vítězslav (Šťá-hlavy-Plzeň), Mautner Jindřich (Jičín), Neumann Alfred (Praha), ředitel Richard Neiunann a jiní, jichž bydliště pisateli této práce nejsou známa. 111'UIIUV. První autentická zpráva40) o Židech ve V. pochází ■z r. 1538 a týká se hřbitova. Zní následovně: „Léta Páně tisícího pětistého třicátého osmého prodal Adam Švec zahradu židům W.ottickým i tudíž Na-čeradským a Hořepnickým tu zahradu, která gest u vápenky tak s tím se wssím, což k té zahradie přináleží, s úrokem 4 gross. bílími pří každém pololetí, a tak gest Adamovi ta suma wyplnitná zouplna, jaký gest koupena za 11 kop miss. od těch židů nahoře jmenowaných, a ti Židé již jmenowané mají jednostejné placeni a což k té zahradě přináleží buď wo-prawy neb jakeykoli placeni a což se od pohřbu do-tíče domácí pánů jeho milostí máji dávaiti po 5 gross. českých, a tíž židé přespolní po 10 gross. bílých, a tak to trwati má nám i nassim budoucím a na to dali památné. Tento plat na těch židech, kterýž tu zahrádku uží-wají k pohřbu, pán jeho milost pan Burian Wotický ") ráčil dáti purkmistru a konsselim a wssí obci městečka Wotic, aby ho brali a obracowali na potřeby obecné, a dání od jeho milosti pána nasseho milého stalo se léta páně 1551 třech králůw na ten den." Zdali se tu jednalo o založení -hřbitova nového, nebo <">■ rozšíření již stávajícího, jak se domnívá historik Josef Jakubička z Votic, nechceme se o tom zde vy* jadřovati, neboť schází nám k tomu doklady. Hřbitov se nachází v městě ve čtvrti křesťanské v Táborské ulici a měří 900 m2. Kudy šly průvody pohřební židovské, to je naznačeno v plánu města z r. 1729. Vchod na hřbitov byl z uličky, která odbočuje na konci ulice Táborské k mlýnu „Valcha". V r. 1885 byl přeložen do Táborské ul., když byla vystavěna márnice a obřadní síň a příjezd z ulice byl řádně upraven. Je jen opět litovati, že dlažba byla i kameny náhrobními provedena! Domek č. 42 v Táborské ul. vedle vjezdu na hřbitov byl žid, obcí zakoupen v r. 1867; bydli v něm na jedné straně hrobař a druhá část je pronajatá. Hřbitov má silný svah k rybníku Valcha, jeho část severovýchodní je zavodněná. Stezkou je rozdělen na dva díly, jeden vyšší a k vodě druhý nižší. Hroby jsou upraveny, náhrobní kameny, -mezi nimiž je i několik cenných, nesou české nápisy. Z dřívější doby pocházejí nápisy německé a ze starší doby' jen hebrejské. Nejstarší pomník datuje se z doby barokní, z r. 1716 a 1720. Pisatel této práce se s určitostí pamatuje, že na hřbitově stály nebo ležely přeraženy náhrobní kameny z doby lenesanční, ba i z pozdní gotiky. A těch právě bylo použito k dláždění! Anebo byly do hřbitovní zdi zazděny — nápisem dovnitř! Saneta sim-plicitas! Zde čtenáři předvádíme dva nejstarší náhrobní kameny: a"3 p"*h ij?n ■ i-'Ckd ul Í-'U- ♦ ♦ ♦ ♦ -IČ3 ♦ ~ n i': n ťřeklad: Ve středu dne 7. ijaru léta 476 malého počtu (= 1716) byla zde pochována bodrá žena Čila, dcera Davida, manželka vzácného rabbilio Šimona, její ctnosti, bohabojnost a dobročinnost nechť duši její jsou nápomocné, bol o ni je velký. 3 ,13 pfc'5? an x dv KBja y"3 ?pm *n,i3 ra hd D"n -rn fx .tn o^js? ♦ ♦ ♦ rr naT 4. ♦ dwsn1? -ona ♦ ♦ ♦ im ♦n 3 ^ i n Překlad: Zemřela v předvečer soboty 25. kisleva a byla v neděli pochována 1. 480 malého počtu (1720). Zde odpočívá bodrá žena, skromná Rejsl, dcera váženého Volf Kaz-Fanty, manželka ctěného Chajima z Votic. Byla bohabojná ..... podporovala chudé. Židovské spolky ve Voticích. O pohřbení mrtvých pečoval spolek chevra kádi-' ša, pohřební "bratrstvo. Dvacet let po založení žid. hřbitova ve V, .sepsal tak zvaný vysoký rabín Löw v Praze stanovy pro spolek pražského pohřebního bratrstva, dle kterého byly pak založeny podobné instituce na venkově. Zajisté i ve V., kde žid. obec se vzmáhala, takže během času votická ž. o. stála mezi předními v Čechách. „Svaté" se jmenovalo takové družstvo; také ve V. se tak osvědčilo. Pečovalo o nemocné až do smrti a vystrojilo pohřeb — chudým zdarma, pro jiné byla stupnice dle majetku. Členové pobožní věnovali ve V. cenné stříbrné štíty a rohy pro desatero, jak vysvítá z jednoho nápisu. V minulém století stálí v čele chevra kadiša Natan Isak Arnstein od „Pepičky" clo r. 1886 a od té doby do smrti (1924) bývalý koželuh Adolf Trávníček. Spolek pro nedostatek členů se rozešel. Jako památku na něho uschovává obec hebrejsky psanou knihu pokladní od r. 1864 do 1887, revidovanou krajským rabínem M. Schiffman-nem. Spolek mládeže Chesed neurim. Péče o stydlavé chudé a podpora svých členů, kteří se dostali do hmotných potíží, toť-byl účel spolku mládeže Chesed neurim. založeného na popud krajského rabína Schiffmanna ve válečném roce 1866. Prvním jeho starostou byl Hynek Arnstein, syn Lsraela virnsteina ve V., až do svého přestěhování do Prahy v r. 1870. Byl zetěm Bedřicha Arnsteina, jak jsme již uvedli. Jeho nástupcem se stal jeho švakr Hynek Arnstein, pozdější starosta o. ž. Duší spolku však byl učitel M. Neuman n, neúnavný zapisovatel. Dvě brožury, jedna k desetiletému trvání spolku (1877) a druhá ku 25 letému jubileu v r. 1891, nesou jeho pečeť duchaplnosti a svědomitosti. Od r. 1902 do r. 1928 stáli v čele spolku Marek Schalek a Leopold Stummer, kteří byli několik desetiletí ve výboru činnými. Poslední léta je starosta obce Ota Bloch i starostou spolku, který během svého trvání blahodárně působil. Dal, jak nahoře uvedeno, v r. 1878 kostel vymalovati, šatil několikráte chudou žid. školní mládež a přispěl v_ posledních letech i k výstavbě nové zdi hřbitovní. Čestnými členy spolku byli: krajský rabín 46* 333