tri dcery, ktere se do ciziny provdaly, a dva syny, z nichz jeden, Vitezslav Schiffmann, majitel agentury, v pozehnanem veku zije v Ceskych Budejovicich, a druhy, MUDr. Bohdan Schiffmann, jako lekar ve Vidni doposud blahodarne pusobi. A kdyz opustil v r. 1873 pusobiste a odstehoval se do Prahy, zustal mu titul rabina kraje berounskeho. Dojizdel dale ke zkouskam z nabozenstvi do V., byl to svatek, kdykoliv se mezi jemu verne voticke souverce dostavil. Ubytoval se vzdy u sveho verneho pritele, velkoobchodnika Noe Bergra, nejpoboznejsiho to obcana votickeho. Za jeho pobytu ucili se i dospeli a stari badani v Pismu svalem, po jeho odchodu z V. poznenahlu umrtim stare generace vzalo toto studium za sve. Posledni „talmudiste" ve V. byli Lazar Gans, ktery zemrel v r. 1901, a jeho bratranec Izak Gans, ktery ho  o  ctyri roky prezil.
Krajsky rb. Schiffmann bydlel v Praze v Celetne ul. c. 4, kde pisatel teto kroniky s matkou jej navstivil. Zustal vlidnym a jemnym az do sve smrti. Zemrel 12. ledna 1894 a byl pochovan na tehdy novem zid. hrbitove v Strasnicich (IV. skupina, 4. rada, hrob c. 1). Nahrobni kamen hlasa, ze zde spi vecny spanek: Mojzis Schiff mann, dustojny, uceny, velezaslouzily rabin berounskeho kraje.
Po rb. Schiffmannovi nebyl do V. vice povolan zadny rabin. Obci zid. od desitileti do desitileti ubyvalo clenu a poplatniku, takze i hmotne upadavala. Dle stanov pro z. o. n. prevzali funkci rabinu pak ucitele zidovsti, kteri vyucovali a vyucuji doposud nabozenstvi na skolach a spolu funguji jako kantori v kostelich.
Kantori vyznamni.
Skrovne jsou zpravy o kantorech; setkali jsme se s nekolika jmeny votickych Zidu v .soupisech v teto praci uvedenych, jichz povolani bylo kantorstvi. Nemylime se, ze obec, kdyz se vzmahala a povolala vehlasne rabiny, hledela take k toznu, by byl i ramec bohosluzeb na vysi doby. Tak si starsi pametnici vychvaluji kantora Filipa Bacharacha, rodem z Kolina, ktery svym krasnym barytonem ke zvelebeni bohosluzeb prispel. V r. 1870 opustil V. a prijmul misto kantora ve Vysoke synagoze v zidovske radnici v Praze. Zemrel 3. zari 1899 u veku 75 roku a byl pochovan na hrbitove v Strasnicich. Jeho nastupcem se stal
Moric Schlesinger,
rodak moravsky (v Pisecne 14. ledna 1840), ktery nejen ze vyhovel vsem pozadavkum na poli liturgie hebrejske, ale ovladal i Pismo svate, ktere predcital pri bohosluzbach. On byl take na slovo vzaty zpevak, znalec literatury hudebni a dobry houslista. Slavnostni bohosluzby vlastenecke v kostele zid. byly slavnostui udalosti pro cele mesto. V kostele se shromazdilo statni urednictvo, clenove mestske rady, starosta s vyborem z. o., spolky hasicu, veteranu s praporem, vse v lesku a plnem osvetleni — tu zaznely prvni akordy z galerie zen, kde byla umistena hudebni kapela voticka. Kantor Schlesinger intonoval a mohutny sbor jasnych hlasu mladeze skolni, zesileny hlasy dospelych (basista Adolf Arnstein, tenorista Josef Gans), za pruvodu voticke hudebni kapely primo otrasl kostelem. Jen takovy nadany a idealni muz jako Schlesinger mohl si troufati pri takovych slavnostech prednesti Haendlovo velke „Haleluja!" nebo Beethovenovo „Nebesa vychvaluji velkost Pane!", cim posluchace uchvatil. V soukromi se osvedcil jako dobrosrdecny muz, jemuz starsi generace zachovava pratelskou pamatku. V r. 1881 obdrzel povolani na misto ve Vidni, kde ve sluzbach videnske   obce   zidovske   vzorne   pusobil   jako   vrchni
kantor, sekretar a ucitel nabozenstvi v 16. a 17. okr. az do jeho smrti dne 2. unora 1906.
Moric Schlesinger, kantor
Nastupce jeho ve V. byl David Freisinger, ktery po dvouletem pusobeni zemrel. Salamoun L ow e n s o h n, ktery pak misto neho nastoupil, byl dobrym zpevakem, onemocnel vsak a po jeho dlouhotrvajici nemoc ho zastupoval mladistvy syn. Po umrti otce (14. cervna 1896) prevzal Bernard Lowensohn funkci kantora. Za jeho otce dala obec postaviti varhany do stareho zenskeho kostela. Mladi lide, hosi a divky, tvorili sbor pod vedenim Adolfa Arnsteina, ktery se pozdeji prestehoval do Berouna a vloni tam zemrel. Lowensohn mladsi prijmul misto vrchniho kantora v Linci (Horni Rakousy), kde jeste dnes pusobi. Funkce kantoralni prevzali pak ucitele nabozenstvi; jmenujeme z nich zvlaste Edvarda Liebe n a, ktery vzorne a svedomite svuj urad vykonaval a az do odchodu sveho do Prahy (1916) cleny obce nabadal, by bohosluzby navstevovali, by jich pravidelnost udrzeli. V Praze vyucoval na obchodni skole a pak prevzal reditelstvi v chlapeckem sirotcinci v Krakovske ulici. Na posvatnem miste zemrel nahle pri sobotnich bohosluzbach v synagoze v Jerusalemske ulici v r. 1930. O nem a jeho nastupci rb. Freudu Pickovi . se zminime jeste v kapitole o skole. Se zadostiucinenim budiz ke konci jeste po znamenano, ze ke zvelebeni bohosluzeb obcas prispela svym krasnym, kultovanym hlasem pi Berta Fuchsova, chot byvaleho postmistra v Jankove. Jeji hudebni vlohy dedili synove, Adolf Fuchs, sOlista nemeckeho divadla v Praze, a prof. Egon Fuchs, ktery vyucuje na statni konservatori v Praze. I nasi spoluzacky pani Berty Arnstein ovePolakove (ve Vidni)   budiz  jako   sOlistky  v kostele  vzpomenuto.
Skola.
Od dob cisare Josefa II. podlehaly skoly zid. obci dvornimu dekretu ze 14. prosince 1782, ktery platil jak pro zrizeni jich skol normalnich, tak i pro jich udrzovani. Bylo Zidum i dovoleno, ziskati si staveniste (grunt) pro vystaveni skolni budovy, v cem je urady mely podporovati. Voticka zidovska skola cislo XVIII v zid. meste (nyni Male namesti) byla puvodne prizemni. Kdyz se na zacatku druhe polovice 19. stol. z. o. vzmahala a pocet skolou povinnych ditek znacne stoupl, dal tehdejsi starosta Bedrich Arnstein podnet k nadstavbe jednoho poschodi. V prechodne dobe konalo se vyucovani v Sabatkove dome c. 193 na Prazske ulici. Ze starsi generace ucitelu budiz vzpomenuto Joachyma Brucka, muze to s nevsednim vzdelanim. Kdyz v r. 1842 z. o. prazskemu arcibiskupu Josefu svobod, panu ze Schrenkn zaklala za pricinou jeho 25 leteho jubilea arcibiskupskeho blahoprani, venoval mu ucitel Bruck duchaplnou  prilezitostnou  basen, kterou  arcibiskup  vlidne
720
prijal a za ni srdecne podekoval. Jako dobry pedagog se osvedcil  ucitel Kornfuhrer.
y r. 1864 byla nova skola krajskym rb. M. Schiff mannem slavnostne otevrena; vyucovali tehdy vsestranne vzdelany, avsak tezce nemocny ucitel Weiss, Simon Reich a David Wurmfeld; nabozenstvi ucil do r. 1866 ucitel Veith a po nem ucitel Thein. Po rannich bohosluzbach v kostele vedl rabin Schiffmann hochy 4. tridy ke studiu „Misclmajoth". V pritomnosti rodicu konaly se kazdorocne zkousky deti dozorcim rb. Schiffmannem. R. 1872 doslo za pricinou stranickych roztrzek mezi clenstvem obce k tak neblahym nasledkum, ze Bedrich Arnstein, muz pokrokovy, zaridil, jak jsme v jeho zivotopise (viz Zid. predstaveni) jiz uvedli, t. zv. svedskou skolu ve svem dome, kam on i jeho stranici deti sve posilali. Ridicim ucitelem ustanovil Davida Wurmfelda, znameniteho pedagoga (rodaka z Tucap), kdezto starou skolu ridil M. Reich, tez dobry ucitel. Odchodem Wurmfelda na ucitelske misto u rid. Heinricha (a pak na vyrobni spolek) nastalo opet slouceni obou skol. Z teto svedske skoly vysel Richard Oppenheimer — jiz tehdy dochazely tez deti zamoznejsich rodin krestanskych do skoly zid., by se naucily nem. —, ktery nastoupil karieru diplomatickou. Tehdy se vzdal i ucitel Reich sveho mista a brzy potom, jsa slabe konstituce, zemrel. Na skole voticke vyucovali vetsinou ucitele pedagogicky vzdelani a v hebrejstine obeznali. Na zacatku let sedmdesatych pusobili tito ucitele: Freund, Eisner, Hynek Fischl, Leopold Pollak, Zikmund Poliak a  Piek, po jehoz odhodu, misto  druheho  ucitele ob

il/. Neumann,, rid. ucitel
drzel Marek Neumann. S jeho jmenem je spojena nejslavnejsi doba zid. skoly ve V., jeji dobra povest se sirila do dalekeho okoli, takze rodice davali deti sve i ze vzdalenych osad od V., by navstevovaly tam skolu. Pocet zaku znacne stoupl az do nejvyssiho poctu 130. Uciteli Neumannovi zdarila se v jeho pedagogicke snaze synthesa nabozenske vychovy se vseobecnym  vzdelanim,  za  coz mu  cele  generace  vdeci.
Pisatel techto dejin pri sepisovani prace obratil se, co se tyce poslednich desitileti skoly voticke, na nejpovolanejsiho jich znalce, na sveho ucitele a pritele ucitele Neumanna sameho. Jemu vdecim celkem za nasledujici informace, ktere jsem spojil se vsim, co me jako jeho zaku a rodaku votickemu utkvelo v pani cti.
Od r. 1866 az do r. 1877 meli dozor nad skolou cesti okr. skolni inspektorove, posledne prof. Sanda z Tabora, reditel mestanky Fabian z "Vlasimi, prof. Mejsnar z Tabora.
Pri skolni konferenci za predsednictvi okr. skolniho inspektora, u pritomnosti starosty Hynka Arnsleina, mistniho skolniho dozorce doktora Karla Horna a zapisovatele Marka Neumanna navrhl okr. skolni
inspektor, aby byla skola, posud trojtridni, promenena v dvoutridni a Marek Neumann ustanoven za ridiciho  ucitele.  Navrh  tento  byl  prijat.
Vynosem ministerstva kultu a vyucovani ze dne 18. cervna  1878 bylo skole udeleno pravo verejnosti.
Prvni starosti nynejsiho ridiciho bylo zavedeni veskerych zakonem predepsanych urednich knih, dale byly zaopatreny vsecky nutne vyucovaci pomucky, zrizena tez. i skolni knihovna, ktera v kratke dobe) dosahla pres 300 svazku, a ucitelska knihovna, citajici pres 100 svazku. Obe knihovny byly velmi pilne pouzivany. Od r. 1878 presel dozor nad zdejsi skolou na nemecke skolni inspektory. Tito byli: dvorni rada dr. Bedrich Rulf, dvorni rada prof. Lieblein, prof. dr. Josef Muhr, vladni rada  reditel  E. Reinisch.
V   teto   dobe   byla   zdejsi  skola   v   rozkvetu,   takze pocet zactva  obnasel pres 120, mezi nimi pres polovina cizich a casto 20 az 30 katolickych deti.
Skolnim platem, ktery obnasel 2 az 3 zl. mesicne, byly nejenom kryty skolni vydaje, ale i z prebytku byl jeste prostaven kostel a vystavena pohrebni budova, coz vyzadovalo nakladu 8000 zl.
Skoro v kazde mene zamozne rodine byly ubytovany cizi skolni ditky, ktere sem byly dany nejenom ze zdejsiho okresu, ale i z Vozicka, Vlasimska, ze Sedlcanska, ze Sedlce a z Taborskaf1 ano i z nem. uzemi. Chudym detem dostalo se v zamoznych rodinach uplneho stravovani.
Kazdorocne o svatku „Chanuka" usporadana byla skolni slavnost se zpevy, prednaskami a divadelnimi hrami, chude deti byly obdarovany novymi zimnimi obleky a obuvi, a veskere skolni deti .ovocem a dobrym pecivem. Velice prijemnym a ze zdravotnich ohledu prospesnym bylo zavedeni polodennich vychazek do blizkych vesnic a lesu.
Prvni z nem. inspektoru, zemsky rada dr. Rulf, vyjadril se po zevrubne celodenni inspekci skoly jak o pokrocich, tak i o kazni zactva velmi chvalne, udelil ridicimu pisemne pochvalne uznani a zplnomocnil jej k provedeni inspekce verejne skoly v Kosove  Hore.
Okr. skolni insp. prof. dr. Muhr, znamy co rizny a co nejvyse pedagogicky vzdelany odbornik, udelil taktez ridicimu po velmi horlive inspekci pochvalne uznani.
Iv navrhu okr. skolniho insp. reditele Reinische pri zasedani okr. skolni rady v Sedlcanech byl ridici ucitel vyznamenan pochvalnym dekretem za jeho vzorne pusobeni jak co ucitel, tak i co vychovatel.
Behem casu, ke konci 19. a zacatkem 20. stoleti, byl se strany ceskozidovske veden tuhy boj proti zidovskonemeckym skolam v Cechach a bylo mnoho z techto rozpusteno. Take zdejsi skola nemohla tomuto utoku odolati, nebyla sice rozpustena, ale promenena v ceskozidovskou skolu. Vynesenim ministerstva kultu a vyucovani z r. 1898 byl na teto skole s vyucovacim ceskym jazykem ustanoven rid. ucitelem Marek Neumann.
Od skolniho r. 1899/1900 byla skola s nyni vyucovacim jazykem ceskym i nadale spravovana ridicim Markem Neumannem, co druhy ucitel pusobil kt. Isak Nettl a po tomto kt. Eduard Lieben. Jelikoz zid. obci vzdy vice a vice clenstva ubyvalo, zastaval vzdy druhy ucitel misto kantorske.
V  rijnu  1901 podrobil zem. skolni insp. dr. Wenig nyni  ceskou skolu celodenni inspekci, pri cemz se o pokroku   ;a   chovani   zactva   velmi   chvalne   vyslovil. V skolnim r. 1902/03 navstivil skolu okr. skolni insp. prof. Veprek.
R. 1904 onemocnel ridici M. Neumann velmi tezce, takze se musil na rozkaz lekarsky ucitelstvi vzdati. R. 1905 presidlil pak do Prahy. Po 30 letem pusobeni
46
VZl