nek Arnstein jeden z prvních, kteří podepsali provolání ke sbírkám na druhé divadlo. Vše, co podnikl, neslo ráz chladného uvážení, takže na oko se zdál býti i přísným, nedostupným. Na pravém místě dával však i důkazy dobrého srdce. V r. 1897 se přestěhoval do Vídně, odkud dojížděl ale pravidelně do V. k řízení svých povinností. Předčasně, u věku 52 roků, zemř. ve Vídni dne 25. června 1902. Zanechal dva syny, kteří podnik a reality ve V. v r. 1905 prodali Mořici Kleinovi z Vimberka. Mladší syn Richard zemř. v r. 1908, druhý, inženýr Gustav Arnstein, byl několik let ředitelem rakouských kovových hutí akc. spol.; nyní žije ve Vídni jako samostatný inženýr a obchodník.

Edvard Arnstein,

který byl následníkem Hynka Arnsteina, pocházel z rodu „u Pepičáků". Otec jeho Josef Arnstein byl synem oné Josefy Arnsteinové, po které jak obchod, tak dům na severovýchodní straně náměstí pod hotelem „Modrá hvězda", ještě dnes se zove „U Pepičky". Narodil se v Benešově, kde otec měl velkoobchod, 1. dubna 1862. Studoval nižší reálku a obchodní akademii v Praze. V r. 1885 vstoupil do obchodu ,,U Pepičky" ve V., který tehdy po v mladém věku 38 let zesnulém Ferdinandu Arnsteinovi vedl bratr jeho Ludvík Arnstein. Po několikaleté praxi převzal Ed. Arnstein obchod — strýc jeho Ludvík Arnstein se svou manželkou Františkou, dcerou Efraima Arnsteina, šéfa velkoobchodu „U železníků", se odstěhoval do Prahy, byl to muž dobrotivý —, který pak předal svému švagru Aloisů Schulzovi (nyní v Chomutově). Zastával funkci starosty náb. obce žid. do r. 1906 a osvědčil se jako ryzí, spravedlivý charakter a pracovník. Odstěhoval se do Prahy, kde 19. srpaa 1919 zemřel. Švagr jeho Schulz odevzdal obchod před 10 lety staršímu synu Edvarda Arnsteina Hynkovi Arnsteinu; mladší syn Josef Arnstein je spolumajitelem firmy Kröner a Witrowský v Praze. Řízení obce náboženské převzal

Josef  Fischer,

syn bývalého obchodníka a dlouholetého zasloužilého starosty kostela Leopolda Fischera (Jehuda Leb), pře-

Josef Fischer

^Mořic Klein

vzal po odbyté vojenské službě u dělostřeleetva obchod koloniální v domě Kubálkově na náměstí. Přestěhoval se pak do Táborské ul., kde si proti kostelu vedle hostince „U Řeháků" vystavěl přízemní domek, v němž si zavedl obchod se střižným zbožím, který pro dobrou obsluhu byl u obecenstva velmi oblíben. Ještě za jeho tehdejšího starostování byla žid. obec aktivní a veškeré převzaté od předchůdců v úřarlě reality v majetku obce. Po dvě období vedl agendu obce vzorně, po prvé od r. 1906 do r. 1909 a pak od r. 1912 do r. 1915. Za jeho starostování byl kostel naposledy   vymalován.   Zemřel    u  věku   60  let   dne

9. června 19.16 a zanechal dva syny: staršího inženýra Rudolfa a mladšího Hugona, obchodníka v Praze. Vdova jeho vedla obchod ještě nějakou dobu, pak jej pro stáří rozpustila.

Moric Klein,

který v r. 1909 po uplynutém prvním období Josefa Fischera se ujal vedení obce, nar. se 18. srpna 1857 ve Varvažově u Písku. Po několikaleté praxi obchodní v Písku, Plzni a v Praze stal se samostatným obchodníkem. V r. 1905 koupil továrnu na likéry a octárnu od dědiců po Hynku Arnsteinu ve V. a přistěhoval se 5. dubna t. r. do V. Rozvahou a klidem svým jako svou obezřetností získal si brzy důvěry občanstva. Dvakráte žid. poplatníci jej zvolili v čelo jich náb. obce, po prvé v r. 1909. Po tříletém období nastoupil opět předchůdce Josef Fischer, po jehož smrti M. Klein se na další 3 léta ujal vedení obce. Zastával svůj čestný úřad vzorně, s pobožností po rodičích zděděnou, a svědomitostí. V posledních letech se stal syn  František  Klein  spolumajitelem  firmy.

Otto Block.

Těžká doba válečná a poválečná ryla své stopy i do života žid. obce. Počet obyvatelstva a zvláště živel žid» valně klesl, takže poplatníků daně náb. v takové míře

Otta Block

ubylo, že, chtěla-li obec udiržeti samostatnost, byla nucena nějakou tu realitu, jí patřící, prodati. A to i přes to, že uvolili se členové poplatníci dobrovolně k výdajům přispěti většími obětmi. Ale vše má své meze a hospodářská nouze nutí k úsporám. Je přímo štěstím, že po celá ta léta — od června r. 1919 až do dnešního dne — stojí v čele obce muž, který spojil rozvahu s příchylností k víře otců! Otto Bloch je pravý muž na pravém místě. Narodil se v Písku dne 31. března 1879 jako syn rozšafných rodičů, obchodníka Leopolda Blocha a matky Emmy, roz. Blochové (sestry zemř. dra Mořice Blocha, který založil v Praze 1. sanatorium, nyní majetek diakonisek v Sokolské třídě). Zárodky pevného náb. cítění obdržel nejen v domě otcovském, nýbrž i od svého učitele rabína Friedländra. Prošel reálné školy v Písku a věnoval se pak obchodu; vyučil se u firmy Jindřicha Fischera v Č. Budějovicích a působil několik let v Plzni. V r. 1903 převzal se svým bratrem Adolfem Blochem velkoobchod koloniální a dům firmy Efraima Arnsteina syn; zakrátko Adolf Bloch se přestěhoval do Světlé n./S. a Otto Bloch vedl firmu samostatně. Vloni předal obchod svému příručímu Červovi. Se svým zetěm Richardem Weinsteinem, má přímý import rumunského benzinu a zřídil velkým nákladem vlastní mí-sírnu benzinu. —•

Otto Bloch udržuje co možno obec náb. na základech starých —, kéž jemu i všem zájemcům a přátelům starodávné obce náb. ve V. je popřáno, vésti

710

ji v tradicích zděděných i nadále. Bloch je též před-šedou spolku mládeže Chesed neiirim, zasedá v městské radě a jiných korporacích.

Matriky židovské obce náboženské.

Nejstarší matrika ž. n. o. ve V. je matrika úmrtí, pochází z r. 1788 a nese titul: Sterbematrik Wottitz, Berauner Kreis. Matrika sňatků (Trauungsbuch) města V., berounský kraj, od rb. Nathana Jerusalema, počíná zářím 1788 a končí 4. červencem 1838 za votického místního rb. Daniela  Franka.

Židovská matrika počíná r. 1794 a čítá  10 svazků.

Kniha obřízek byla založena r. 1820 a končí r. 1872.

Zápisy Židů před r. 1788 vykonával farář katolický.

V  r. 1915 byla ž. o. v Neustupově, jejíž počet členů klesl na několik málo osob, přičleněna k náb. obci vo-tické,  které  bylo   také  vydáno   stávajících  15  svazků matričních.

Židovský kostel (synagoga).

Dle poznámky, uvedené v úřední konskripci (soupisu) v berounském kraji na panství votickém a ja-novickém v r. 1724, je synagoga votická úctyhodného stáří, ba ž. o. votická má býti starší než pražská ž. o., jako právě žid. hřbitova více privilejí obce. Všechny shořely při velkém požáru v r. 1661. Synagoga, která tehdy shořela téměř do základů, stála prý trochu jižněji, kde byl byt Bergrův, a byla potom vystavěna na témž místě, kde je .nyní. Avšak utrpěla několikráte požárem, v r. 1693, 1724 a posléze 31. října 1746, kdy vyhořela i s lazaretem a ostatními domy v žid. městě.

V  červené   knizeJ města V. nalezli jsme záznam ze 14. října   1832,   kdy   Jakub  Suchařípa   prodal Abrahamu   Jerusalemu   staršímu   k   rukám   synagogy   od

Kostel, jak jej   nyní vidíme, nese   stopy slohu re-naissance a doby barokové z r. 1724, kdy byl znovu

Synagoga (vnějšek)

svého  domu č. X. pět loket před tímto  domem plac od 16 loket — 6 loket šířky za 20 fl.

Synagoga (vnitřek)

vystavěn. Prostřední pole v klenbě kostela jedno-lodního nese žid. letopočet, který odpovídá r. 1724. R. 1849 byl restaurován a byty k němu přistavěny; místo mezi synagogou a č. II. (dům nyní Blocha) patří obci žid. Při obnově r. 1878, kdy vchod na straně jižní byl zazděn a nový byl na straně západní zřízen v přístavbě na místě pavlače, která vedla k bytu rabína, spolek mlád!eže Chesed neiirim dal vnitřek nákladem 100 zlatých vymalovati. Poslední oprava a malba pochází z r. 1908. Ke zvelebení bohoslužeb byly pořízeny v r. 1885 varhany v staré galerii pro ženy, čím jí byl ubrán určitý počet sedadel, jichž má nyní 38. Druhá galerie pro ženy, která pochází z konce prvé polovice 19. století, čítá 45 sedadel a přízemní, pro muže určená loď 148 mimo několik míst k stání. Budova, která stojí volně mezi domky východní strany žid. města (Malé náměstí), působí na venkovské poměry přímo velkolepě.

Vnitřek je velmi světlý. Mezi barevným sklem vykládanými dvěmi okny stojí krásně vypracovaný stánek úmluvy, oponou (perochesem) zakrytý, v kterém je postaveno několik závitků pergamenových, na nichž je sepsán Starý zákon. Nad dvířkami stánku je dřevěná draperie s vyobrazením náčiní chrámu Šalamounova, stůl s vystavenými chleby, obětního oltáře, náprsního štítu velekněze s 12 různobarevnými drahokamy (symbolické znázornění 12 kmenů Isra-ele), sedmiranienný svícen a j. a nade vším v rámci oválném 10 přikázání božích. Opon před stánkem má náboženská obec votická několik, a to svou prací uměleckou velmi cenných. Jmenujeme: „Peroches, které věnoval vůdce venkova Neftali (z) Tomic, syn Lebla Arnsteina z Vodňan, se svou manželkou Cha-nou-Rifkou, dcerou zesnulého Josefa z V. v r. 1766,"