metzKer, jonas a natan sucnanpa; mimo tecn zabývali se obchodem peřím i obchodníci jiným zbožím, jako Lazar Gans, Marek Schalek. Z dalších větších obchodů uvádíme: David Freund (pak Lev Flusser, nyní Kalina), Josef Theiner a Julius (syn jeho), Leopold Stummer, bratří Rindlerové, Leopold (Josef) Fischer, Mathilda Freund-Plohnová, Emil Ganz a z menších Filip Gans (Karolina), Adam Gans, Michal Kahn a Daniel Singer. Větší řezníci té doby byli Jakub Priester, Emanuel (Hynek) Priester a Mořic Klein, který již navázal styky s pražskými velkoobchodníky, a Klinger. Pečivo (housky a chléb) pekl Pereles, po. něm Jakub Reinisch, jen chléb J. Kominík v Táborské ul. a Sorel Steinová v Židech, která pekla doma zadělaný chléb a. pekáčky (buchty, vánočky, barchesy) a tak zv. „so'let" (chaud lit), každý pátek, sobotní to jídlo z rýže (krup), hrachu s husím masem. Optikem byl Mojžíš Gans a Abraham Kollmann, jehož žena prodávala školní pomůcky, kožišníkem Juda (Leopold) Berger, obuvníkem Chäjmele Fischer, z jehož oken zněl zpěv kosů a veselých tovaryšů, ještě ve V. žijících bratří Neubergů. V zimě vázal Matěj Reich knihy, od jara do podzimu dělal úředního polního hlídače, klempíř Emanuel Plechner tloukl hřm.otně proti škole, nedbaje vyučování, do plechu, když vyklepával domovní roury, sklenář Filip Loewy u kláštera zasklíval okna, .obrazy a prodával nádobí, jeho konkurent Vogl v Židech byl i hodinářem, Katy Šál-ková vyráběla zázvorové a vanilkové pečivo, též i dorty a na velkonoce chvalně známé magrony. Sáli Freundová zabývala se syrařstvím, Josef Stein a Resa Kominíkova zásobili občanstvo zeleninou a ovocem. Typickou figurou byl Filip Stein, který první „založil" ve V. obchod novinami, obcházeje domy a hospody původně s úředním Pražským deníkem a Prager Abendblättern. Raciohelním zpracováním půdy stali se vzornými hospodáři židovští nájemci dvorů v kraji votickém, z nichž byli významnější: Leopold Lederer (pak Adolf Lederer) a Gustav Krása ve V., Mořic Pollak v Semtíně, Viktor Pollak (Semtín, nyní v Mostu), Jerusalem a jeho nástupci König, Holzer v Hostišově, Robitschek v Otradovicích, Pešek v Janovicích, Win-ternitz a Rudolf Teller ve Smilkově, Reichler a Šnábl v Křešicích, Fried a Weinstein na Beztahově, Leopold Pollak v Olbramovicích, Krása z Voračic, David Rosenzweig v Zálesí a j. Že té doby kvetl i obchod obilní, leží na bíle dni, z jehož zástupců jmenujeme zvláště firmy: Bedřich Arnstein, David Arnisteiri a jeho syn Adolf, zasloužilý jak o obec žid., tak i ^? o město a hasičství, David Freund, Leop. Stummer, Marek Schalek. Ústavním životem byla Židům umožněna i účast v městském zastupitelstvu, v němž zasedali nájemce velkostatku V. Adolf Lederer a právě jmenovaný Adolf Arnstein. Větší zájem jak pro život v o. ž., tak i v městě zorganisoval MUDr. Alexander Schwarz, který po .smrti šlechetného lékaře dra Karla Horná se ve V. (1894) usadil, a jako lékař vzdělaný lidumilně zde působil až do r. 1913. On pečoval o vodovod, ka-nalisaci a zdravotnictví v městě. Již v roku 1896 zasedali v .městském zastupitelstvu Hynek Arnstein, Eduard Arnstein a Julius Theiner. Od r. 1904 do r. 1913 byl dr. Schwarz členem městské rady. Jeho přesídlení do Prahy bylo ztrátou jak pro o. ž. ve V., tak i pro město samé; neboť se těšil velké oblibě ve všech vrstvách obyvatelstva pro svou obětavou, ryzí povahu. Nyní zasedá v městské radě p. O. Bloch a v městském zastupitelstvu Alois Kauders. Ke konci této kapitoly, budiž poukázáno též na společnou práci votických Židů s křesťany ve sboru hasič- sKem. Jiz pn založeni spolku před šedesáti lety hlásili se Židé ke spolupráci a mezi prvními členy zakládajícími čteme jména: řezník Mořic Klein, koželuh Trávníček, kupec Daniel Singer; během času byli činnými členy spolku: Leop. Fuchs, Mořic Eisenstein, Leopold Stimmer, Josef Efraim Arnstein, Josef Nef-tali Arnstein, Adolf Arn&tein a Josef Arnstein (od Davidků), Mořic Freund, Julius Freund, Adolf Herman, Julius Theiner, Emil Ganz a jiní. Židovská obec podléhala předpisům a zákonům všeobecným, jen co se týče jich náb. života a berně žid., volila si své starší a ředitele berně ze svých řad. V gruntovních knihách setkali jsme se s různými jich zástupci; tak byl v r. 1625 Volf Žid starším všeho Židovstva. Schmaje Josef, žid. představený a deputovaný země (zemř. r. 1756), Jakub Löbl Kominík (Liber Albis B. fol. 516) byl zdejší šucovní Žid, představený, žid. starší, tabák-trafikant, Arnstein Israel byl v r. 1786 deputovaný kraje a 14. září 1791 skládá ředitel berně Natan Arnstein kauci na dům č. IV. Téhož podpis „Nathan Arnstein Wottitzer" se nalézá na kolínské listině zástupců zemského Židovstva ze dne 12. února 1767 33). Je želeti, že při požárech, kterými jak synagoga, tak i žid. domy tak často lehly popelem, nezachovaly se na naši dobu nižádné písemné doklady o životě ž. o. Ano i novodobá kronika, sestavená velkou pílí říd. učitele žid. školy Marka Neumanna, vzala za své — ztratila se, takže nemáme ani protokolů, dle kterých bychom mohli sledovati dějiny votické o. ž. v po-sledních-j50 letech. Úkolem výboru obce náb. bylo pečovati o synagogu, školu, hřbitov a ritus žid. Během doby, zvláště v posledních desetiletích, okruh jeho působnosti se valně zúžil. Žid. obyvatelstva ubývá a tím i poplatníků, takže výtlaje se musí přizpůsobiti příjmům. Ke cti poplatníků, jichž bylo v r. 1930 celkem 51, budiž uvedeno, že všichni se dobrovolně zdanili, by udrželi a zachránili, co se zachrániti ještě dá. Tehdy obnášely výdaje 22.000 Kč, a byly kryty z důchodů: nájem kostelních sedadel, diaň náboženská, výnos činže z domů obci náležejících a "louky v Jedlinách. Tato louka byla věnována jako nadace ku památce zesnulého votického měšťana a obchodníka Nathana Isaka Arnsteina a jeho manželky Josefy (Pepičky) od jich syna Josefa Arnsteina, obchodníka v Benešově, a vnuka Edvarda, syna posledního, ve V. v r. 1892. Zmínili jsme se již v kapitole předešlé, proč význam města V. proti okolním městům jako Sedlčany, Benešov a Tábor klesl. Ubylo během posledního půlstoletí obyvatelstva v městě, zvlášť citlivě ale v o. ž., o čem nás poučuje přehled, pořízený v státním ústavě statistickém v Praze. a Při sčítání lidu bylo napočteno v okresu votiekém a ve městě Voticích: 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 714 v okresu ve městě . 20.925 obyv., 2.492 1015 Židů, 340 „ v okresu ve městě . 19.597 2.332 757 ,. 340 „ v okresu ve městě . 19.422 2.139 „ 596 „ 251 „ v okresu ve městě ■ . . 18.611 2.186 500 „ 239 „ v okresu ve městě . 17.960 „ 2.187 348 „ 163 „ v okresu ve městě . 17.756 „ 2.136 „ 224 „ 114 „ v okresu ve městě . 16.598 „ 2.068 159 „ 76 „ Wottitz 10 i, Obnáší tedy úbytek obyvatelstva od r..-1869 do r. 1930 v okresu 20"68% obyv., 84"34% Židů, ve městě 17-02% obyv., 77-65% Židů. Tento zjev není ojedinělý, vyskytuje se skoro ve všech žid. obcích v menších městech, odkud Židé se vystěhovali do větších měst, jichž přírůstek židovský nastal přílivem Židů z venkova. Mladá generace žid. tíhne do velkého města. Úbytek porodů u Židů, smíšená manželství, hojné vystupování ze svazu náboženského atd. vysvětlují tento zjev. A do míst uprázd-něných vstupují jen zřídka opět Židé, buď zůstanou prázdna neb zabere je živel křesťanský, což nejlépe vidíme ve V., kde obchod přechází z rukou žid. do majetku příručí křesťanských, vyučivších se u šéfů žid. A tak se hroutí i žid. obec náb. ve V. a její výbor stěží ji ještě drží pohromadě. Židovští představení v posledním století. Tak kolem r. 1750 setkáváme se s rodem Aren-steinerů ve V., kteří během času jméno své pozměnili Simon Arnstein Bedřich Arnstein v Arnstein. Nepřišli s prázdnýma rukama do V., jak rodinná tradice vypravuje, a není tudíž divu, že při své podnikavosti vydobyli si přední místo v obci. Ke konci 18. století byl Josef Arensteiner nejbohatším občanem ve V. Měl obchod železářský, se střižným zbožím a byl majitelem koželužny na Valše. Jak on, tak i Nathan Arenstein byli vedoucími v obci žid. V 19. století byly tři generace Arnsteinů z „fabriky" (vinopalové) důvěrou svých souvěrců vyznamenáni, by se ujali starostenství žid. o. votické. Šimon Arnstein narodil se 31. srpna 1790 jako syn Isaka Arnsteina. Z dokumentu, který se nalézá v rukou jeho vnuka Viktora Arnsteina, majitele mlýna v Unhošti, vysvítá, že vrchnostenský úřad votický dává šucovnímu Židu familiantu Šimonu Arnsteinovi 31. prosince 1832 na základě mistrovského listu čáslavského cechu koželužského ze dne 22. února 1824 svolení k obchodu juchtovou kůží librovkou (Pfundleder). V r. 1837 koupil Šimon Arnstein vinopalnu, která byla 17. září 1794 Jáchymem Levým prodána Marku Meiselovi Vinopalníkem byl obyčejně Žid, kterému vrchnost vinopalnu pronajímala. Často byl vinopalník i nájemcem dvora, ano i jeho majitelem a vyráběl též kromě lihu kořalky „rosolky" a jiné likéry. Šimon Arnstein pečoval v těžkých dobách tehdejších vzorně o žid. obec votickou. Zemřel v požehnaném věku 81 let v r. 1870, když byl býval vše dříve předal svému synu. Bedřich Arnstein, roz. 13. července 1822, převzal po otci i starostenstvi obce žid., kde uplatnil pokrokové své smýšlení zvláště na poli školském. On přistavěl na původně přízemní školu žid. patro (1864) a zařídil za příčinou stranic- kých roztržek mezi členstvem obce ve- svém domě v r. 1872 tak zvanou švédskou školu a: pověřil jejím řízením znamenitého pedagoga Davida Wurmfelda. Tento však byl povolán do Prahy a opustil své působiště ve V., načež došlo opět k sloučení obou škol votických. Bedřich Arnstein byl mužem šlechetným, štědrým a přes svou pokrokovost i pobožným. V r. 1866 věnoval pro kostel žid. oponu před schránku úmluvy ze sametu tmavozeleného, začež mu nejen obec, ale i spolek mládeže žid., projevili díky. Bedřich Arnstein byl i jinak podnikavý, stavěl i okresu silnice, na rynku votickém přestavěl (1875) starou hospodu „U černého koníčka", otcem Šimonem v.r. 1852 koupenou, v moderní, jednopatrový hotel a j. v. V r. 1879 se s rodinou odstěhoval do Prahy, kde jeho zeť, člen pražské obchodní komory, Hynek Arnstein (syn Israela Arnsteina), vedl obilní firmu Bedř. Arnstein a spol., a po nějakém čase do Vídně, kde 4. listopadu 1897 u věku 75 let zemřel. Zanechal mimo staršího syna Hynka Arnsteina, o kterém bude níže psáno, mladšího syna'Viktora Arnsteina, roz. 1866. Po studiích na střední a obchodní škole v Praze a Magdeburku (Děvíně) ujal se vedení válcového mlýna v Čisté, který před nějakým časem převzal syn Bedřich, kdežto otec s druhým synem Dr. Phil. Karlem Arnsteinem (který pro Goethovo vydání české prof. O. Fischera pořídil překlad „Italské cesty") spravují mlýn v Unhošti. Třetí syn Arnošt je nájemce dvora (Středokluky u Kladna). Viktor Arnstein podporuje ve smyslu svého otce a dobrosrdečné, velkomyslné matky nejen akce všeobecné, on nezapomíná nikdy na své rodiště V., pro které má i ve spolku rodáků votických v Praze vždy štědrou ruku. Zaznamenáváme ještě, že syn uvedeného komorního rady Hynka (Israele) Arnsteina dr. Robert Arnstein po několik desetiletí blahodárně a obětavě působí jako věhlasný lékař v Karlině. Hynek Arnstein Edvard Arnstein Hynek Arnstein, syn Bedřicha Arnsteina, byl třetí člen z rodu Arnsteinů „z fabriky", jak lid ještě dnes všeobecně jmenuje továrnu na likéry a ocet, který řídil osudy žid. obce náb. ve V. Narodil se v r. 1850, studoval reálku v Praze, musel ale studia ve válečné době r. 1866 přerušiti. Vstoupil d.o rozsáhlého podniku svého otce, který nejen na výši udržel, nýbrž i valně rozšířil. Když Bedřich Arnstein se do Prahy odstěhoval, převzal továrnu s hlavním obchodem a pobočnými obchody ve městě a v okolních osadách. Po léta byl již starostou spolku Chesed neiirim (mládeže dospělé) ve V., kde si svou obezřetností a rozšafností získal důvěru všech. Stal se brzy starostou náb. obce, členem městské rady, starostou obchodního grémia a členem obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích. Když Národní divadlo lehlo popelem, byl Hy- 715