'■ Jméno křestní a příjmení Nathan Gans Samuel Jerusalem jeho 1. syn Abraham, ženatý ,:;jeho 1. syn Isak Wolf Eisenstein jeho 1. syn Moises, ženatý Markus Freund jeho 1. syn Abraham, ženatý Abraham Kominik Wolf Bruster, zemřel na jeho místo Eliáš Stein, ženatý «-/uuizcu Konsens rocet ku sňatku žid. na panství a kdy? rodin Votice 1757 1 „ 1785 \ , ., 1804 I 1785 \ 1815 1 1792 1 1819 ) 1781 1789 \ , 1785 J L Juda Manheimer ,, 1783 1 Selig Eisner „ 1792 1 Rebeka Sturmerová „ 1768 \ , 1. syn Marek, ženatý „ 1798 J jeho 1. syn Volf Vít Kohlmann, panství Hluboká. kraj budějovický „ 1782 1 [Alžběta Berglerova,l; syn Samuel Horažďovice 1 vymazán 14. pros. 1819 a v Horažďovicích zanesen.] Samson Koliner, ves Zahrádka, panství^ votické Votice 1778 1 1. syn Šalamoun, ženatý v kraji rakovnickém Adam Bernstein, Smíchov, pod jurisdikcí kraje rakovnického „ 1771 1 Marek Zänker, Pravonín, čáslavský kraj „ 1760 1 Jakub Menzl, Nový Prachňan, ves u Pravonína „ 1789 1 Jakub Mandelík. Sehušice, panství v kraji čáslavském „ 1740 1 [Aron Hecht, Bernartice, kraj táborský ; 1 vymazán 14. ledna 1830 dle gubern. dekretu, poněvadž se nalézá u len. dvora Planá.] Marek Klinberger, panství Mladá Vožice v kraji táborském „ 1770 1 obsazeno Zachariášem Fischerem Urban Kominik, panství Neustu- pov, kraj táborský „ 1735 1 jeho místo obsazeno Samuelem Theinerem Dle dekretu gubern. 14. února 1815. Wolf Priester, Chotěšany, kraj kouřimský ,, 1788 ) -. 1. syn Marek, ženatý ,, 1814 I Eliáš Ploch, Kunovice, kraj kouřimský „ 1792 1 Samuel Singer, panství Michle, kraj kouřimský „ 1783 } -, 1. syn Jakub, ženatý „ 1819 j Jáchym Klein, Vysočany, kořim- ský kraj „ 1761 1 Marek Sommer, Svenda, čáslavský kraj „ 1778 1 UDdrželi konsens ku sňatku na panství a kdy? ťocet žid. rodin Votice 1800 J „ 1801 1 í 1 „ 1801 ) „ 1789 \ „ 1819 J 1 » 1816 ] 1 „ 1795 1 .. 1793 1 50 Jméno křestní a příjmení Jakub Eisner Šalamoun Fischer 1. syn Wolf Heršl Gans Elias Stein 1., syn Josef, ženatý Michal Kominik 1. syn Lazar, ženatý Filip Gans 1. syn Jáchym David Quasler Poněvadž ale v r. 1799 a později v r. 1811 *) zal. seznamy žid. v zemi se nalézajících rodin pro záznamy všech změn úplně se staly nepotřebnými, bylo guberniem dne 28. února 1823, č. 66.153 nařízeno, by byly nové seznamy, respektive rodinné knihy (Familienbücher) založeny a krajské úřady, pražský magistrát, panství (dominia) a státní účtárna poukázány, by u nich uložené knihy rodinné zcela stejnoměrně sepsaly a pokračovaly. Dle tehdejších nařízení udělila zemská správa povolení ke sňatku 1. na uvolněné místo rodinné dle pořadí narození; 2. na dobrovolně konané vojenské služby; 3. na živnost; 4. na rolnictví po 3 roky provozované; 5. rabínům; 6. zkoušeným učitelům a konečně 7. dle obyčeje u českého gubernia ve smyslu § 51 žid. patentu i doktorům graduovaným a ve všech těchto pádech bez rozdílu pořadu narození. Jak z různých těch žádostí ke guberniu o koncesi k sňatku vysvítá, zuby a nehty a mnohdy každým způsobem hleděli žadatelé jich dobýti. Třeba že scházely doklady, jako onomu statečnému c. k. vojínu a obchodníku Josefu Schulkovi z V., který se o takovou koncesi obrátil přímo k císaři Ferdinandu Dobrotivému2'). V žádosti poukázal k tomu, že v císařské armádě sloužil ■we válkách národů let 1813—1815 čtrnáct roků, 1 měsíc a 7 dnů věrně, spravedlivě a udartně až da propuštění (Abschied) a že se svou nevěstou sedm let zasnouben je, aniž by místo familianta dostati mohl. Poněvadž ale nedokázal, jak nejvyšší patent žid. ze dne 3. srpna 1797 výslovně vyžaduje, že se na vojnu hlásil dobrovolně a sloužil ke spokojenosti nadřízených, aniž /přiložil „Abschied" z vojny, byla jeho žádost dne 26. října 1836 od dvorní kanceláře zamítnuta a žádost berounským krajským úřadem (hrabě Hartmann, guberniální rada) vrácena. Druhý podobný pád potrefil Natana Ganse 2S) z V., který v téže době žádal o povolení k sňatku s Františkou Peselesovou. Poněvadž neměl ani nárok na místo familianta, ani se nemohl vykázati nějakou živnosti v § 1 žid,, pat. naznačenou, byl i on nejvyšší kanceláří odmrštěn. Arciť, kde byly předpoklady, tam žádosti byly kladně vyřízeny, ačkoliv bylo dokladů hojně zapotřebí. Tak doporučuje c. k. berounský krajský úřad v Praze, č. 4963 ze dne 22. máje 1843 veleslavnému c. k. zem. guberniu, by zakročení votického vrchního úřadu stran sňatkové koncese pro prvorozeného Žida Neftaliho Arnsteina 2!>) a nevěsty Máři Majdaleny Eisnerové z V. do místa otcovského jako familianta, doložené 17 přílohami, příznivě vyřídilo. *) Seznam z r. 1811 obsahuje jen několik změn, proto jej nepřinášíme. 712 Ve «chůzi zemského gubernia dne 8. června 1843 byla následující odpověď usnesena: Berounskému král. krajskému úřadu. Neftalimu Arensteinu, poctivě prvorozenému synu votického šucovního Žida a familiante Natana Aren-steina, udílí se povolení ku postavení svatebních nebes s Židovkou Máři Majdalenou Eisnerovou, dcerou Josefa Eisnera z V., do otcovského místa familianta pod podmínkou, že před uzavřením sňatku oddací tabelu s fasí podá o majetku jak jim, tak nevěstou per 150 fl. konv. mince vykázaném, tudíž celkem 300 fl. konv. mince, z toho na tři následující léta daně na hotovosti složí nebo soudně zajistí a poplatek za postavení svatebních nebes v obnosu 10 fl. vid. měny k rukám zemského žid. domestikálního fondu u krajské pokladny složí. Podotýká se, že nxliče žadatele dne 6. září 1814 byli oddáni. Gub. radia Fürstenberg. Hladce prošla též následující žádost: Berounský c. k. krajský úřad podává zprávu zemskému guberniu č. 2588 o zakročení votického vrchního úřadu o svolení k sňatku Israela s"), třetího rozeného syna Isaka Arnsteina a nevěsty Františky Gutmannové z města Tábora propůjčením uvolněného místa familianta po Marku Theinerovi. V Praze dne 13. dubna 1838. Protokol je též podepsán vdovou po Marku Theinerovi. Uředník Vischin. Adam. Reinisch, svědek. Vopa'lka, aktuar. Natan Jerusalem, požádaný svědek. Úmrtní list vystavil městský farář Josef Roštlapil dne 23. března 1838, čímž potvrzuje úmrtí Jakuba, 2 roky starého jediného- synka. M. Jerusalem, představený a matrikář, potvrzuje, že Marek Theiner zemř. 8. února 1832 a byl pochován na hřbitově dle předpisu žid. zákona. Toto potvrdil 4. srpna 18.34 farář Roštlapil. * Nadešel r. 1848 a s ním jaro svobody. Selský lid se opřel proti robotě, občanský stav povstal proti ob-mezení svých práv politických a duševních, při čemž pražské studenstvo mu bylo nápomocné. Byl to žid. medik Ludvík August Frankl, mladý básník z Chrástu v Čechách, který sepsal na barikádách pyšné Vídně první báseň necensurovanou! I Židům českým nadešla lepší doba. Arciť první vánky tolio povstání, té revoluce, jím přinesly ještě těžké chvíle. Bouře proti nim byla vyvolána nesvědomitými živly, které ze zášti konkurenční proti nim i ten dobrý lid jihočeský poštvaly. V blízkém Benešově 31) jednoho dne Židům vy-tloukli okna, začali obchody pleniti a Židy z města vyháněti. I mezi obyvateli ve V. povstalo velké rozčilení, když několik lidí, chtějících ze vzbouření těžiti, vymyšlenými klepy proti Židům štvalo. Židé, bojíce i3e, že budou od rozvášněného lidu přepadeni a týráni, dali si na horním konci náměstí v žid. městě důkladná vrata zasaditi, která v noci zamykali a po každé pevně zatarasili. Když pak vření mezi lidem neutuclulo, žádal krajský úřad za pomoc a ochranu. Přijel do V. krajský komisař Putzlooher, známý z r. 1836, když povstal lid selský v okolních vesnicích a táhl proti vrchnosti zámku, které peří, dobrovolně dané, vzepřel se dále dávati. (Tehdy bylo i vojsko povoláno, hodně sedláků a selek zatčeno. Nějaká Gansová komisaři Putzlocherovi vyzradila několik účastníků této bouře, při čemž ho titulovala Lochputzer. Na omyl upozorněna, odpověděla: „Loch napřed nebo vzadu, to je mi jedno." V němčině „Loch" znamená díru.) Komisař Putzlocher svolal -do radničního domu přednější měšťany z národní gardy, žádaje jich, aby zabránili, by se podobné výtržnosti, jako v Benešově, ve V. nestaly. Shromážděný 'lid městský hrozivě zvedal pěsti, a hned nato se ozývaly výkřiky, že krajský komisař a vrchnost vždy Židům, přáli, kdežto měšťané a sed-láci jen utlačováni byli. Syndikus (notář) Schwarzer mluvil proti těmto výčitkám, a tím rozvášněnost jen zvětšil. Ze zástupu počali mávati holemi a náhle někdo zvolal: „Vyhoďte ho z okna!" Schwarzer zbledl a Putzlocher se třásl jako osyka. Putzlocher, vida státi u okna obecního staršího Františka Hochmanna, který požíval u lidu velké vážnosti, prosil ho se sepjatýma rukama, aby nenechali dojíti k nějakým násilnostem. Hochmann skutečně upokojil rozvášněný lid, který se pak v klidu rozešel. Židé si oddychli a Putzlochei z města odejel, jsa rád, že to tak dobře dopadlo1. Na úsvitu nové doby i Židům se uvolnilo; úplná rovnoprávnost však a svoboda, vejíti v manželství bez rozdílu — ať familiant nebo ne, byla jim poskytnuta ' teprve ústavním zákonem let šedesátých. Mohli již v letech padesátých kupovati křesťanské domy v městě, v nich se usazovati a volně bydleti s křesťany, což jim, bylo již v r. 1811 usnadněno. Obnášel-li počet žid. rodin (familiantů) v r. 1799 54, stoupl v r. 1852 ve městě V. již na 89 32). Krátkou episodu tvořili pruští vojáci, kteří táhli po prohrané bitvě Rakouska u Králové Hradce v r. 1866 Voticemi k severu. Tehda ztratily státní úřa,dy hlavu, okresní hejtmani z V. a Příbrami prchli, četnictvo opustilo své stanice a lid zpíval na ně popěvky hanlivé: Utíkejte, Prajzi jdou, oni jsou už zi vodou, černý Leibl taky jde, ten je všecky zavede .. . Po pruském vojsku přišla cholera, která neúprosně řádila jak mezi lidem křesťanským, tak i židovským. Touto metlou trpěly bohoslužby a stěží se našli lidé, kteří mrtvé na hřbitov dopravili. Úřady a lékaři byli proti tomu moru bezmocní. Lid jinak nevěřil, než že mu byl dán jed, aby byl vyhuben. Proto také nedbal zdravotních zařízení, a v pádu onemocnění odmítal léky. Přes to, že mor pokosil i hodně Židů, pověrečný lid i mezi Židy-'hledal traviče. .Politické jaro, éra svobody, mělo vliv i na hospodářský rozmach. Následujících 30 let může se považovati za kulminační bod města. Z blízkého i vzdálenějšího okolí přijeli denně formani a nakládali zboží, koupené různými obchodníky menšími. ,Ve V. tehdy kvetly obchody. Z velkých podniků uvádíme jedinou továrnu na lihoviny a ocet, kterou založil v r. 1837 Šimon Arnstein a v letech, o nichž vypravujeme, rozšířil syn jeho podnikavý Bedřich Arnstein; když se z V. odstěhoval, převzal ji v letech osmdesátých nejstarší syn Hynek, vážený to měšťan, který byl, jako jt.-ho předkové, starostou ž. o., členem obchodní komory v Budějovicích, okresního výboru a městské rady ve V. a starostou obchodního grémia. Nynější majitelé Mořic a František Klein. Daleko známé byly obchody „U Pepičky", o kterém budeme ještě pojednávati, „U železníků" (i „na schůdkách" zvaném) Efraima Arnsteina a jeho manželky Anny; po jich přesídlení do Prahy vedl obchod jejich syn Josef do roku 1902, kdy dům i obchod koupili od něho bratři Blochové z Písku. Chvalně známé i za hranicemi byly velkoobchody peřím, vlnou a kůžemi Noe Berger (Wolf Berger, po jeho přesídlení do Prahy Sigmund Glaser, nyní též v Praze) a Neftali Arnstein (pak syn Josef Arnstein), kterým celá řada „ihousírníků" skupovala po obcích zboží; z těchto jmenujeme zvláště: Wolf Eisenstein, Leopold Fuchs, Ain Beer Freund, Wolf Freund, Abrahám Gans, Chajim Gans, Alois 713