mezi 80 obcemi Židé votičtí byli na 6. místě. Nejvíce vykazovaly Roudnice (23), Teplice (22Vá), Boleslav (I6V2), Hroznětín (Lichtenstadt) (16) a Lípa (14V2): Židé již v době tehdejší obchodovali jako podomní obchodníci od obce k obci vším, čím se obchodovati dalo, byli pionýry obchodu tito psanci, kteří po silnicích a stezkách vydáni byli všanc všem zločinům, surovostem i smrti. Skromní a střídmí zprostředkovali svým „agentováním" výrobky z jednoho území dio druhého, tvořili nové větve obchodní a možnosti vý-dělkové, tito malí Židé s pinglem na zádech ... V kruté zimě a v létě v parnu největším, při každém počasí kráčeli svou cestou, krokem pomalým, a byli šťastni, když před soumrakem našli nějaký ten útulek. Ještě dnes se jmenuje na katastru votickém již v Srbi-cích stávající hospoda „na pinglu". Byloť tam mýta vo-tické. Přišel-li takový podomní obchodník pozdě, když mýto bylo již zavřeno, zavítal do té hospůdky, která obdržela jméno po „pinglu", který nosívali tito obchodníci na zádech, a zachovala je do dnešního dne. Tento druh obchodníků to byl, který zvelebil tehdejší světové trhy v Lipsku, v Linci a jinde, a vzkřísil je, když válkami byly skorém úplně zničeny. Mezi účastníky na těchto trzích nescházeli i Židé z V. Původně se zabývali obchodem těchto věcí: konopím, vlnou, žíněmi, peřím, později dobytkem, zbožím asadnickým a klenoty. Prodávali i nakupovali. Zachovaly se 2 seznamy oněch obchodníků, kteří v lineckém trhu 3) se dostavili k váhám, na kterých se vážilo peří („Federwaage1'). V r. 1594 bylo 82 Židů z 22 míst a v r. 1603 49 Židů z 19 míst, kteří dali vážiti zboží. Mezi nimi se nacházejí v r. 1594 z V. („Wottitz", nebo Wottycz) Židé: Markus, který přišel k váze 15 krát, Marx 11 krát, Mayer jednou, Isak dvakráte, taktéž Michl a Jan dvakráte. V r. 1603 se zúčastnili z V. Židé: Markus, který dal vážiti zboží 12 krát, a Abraham, který přišel jen dvakrát. Končíce dobu nejstarší, zaznamenáváme pro zajímavost poznámku úřední o stáří synagogy a žid. o. ve "V., jak je obsažena v žid. konskripci4) (soupisu) na panství votickém a janovickém, v kraji berounském, v r. .1724: Synagoga stojí od nepaměti. Dle doslechu je prý votická obec starší než žid. o. pražská, jako právě žid. hřbitov. Obec měla více výsad. Všechny ve velkém ohni r. 1661 shořely. Další osudy Židu votických. Během 16. stol. požívala země česká míru a pokoje, překrásně kvetla jako málokterá v Evropě. Též i Židé měli podíl na tomto blahobytu. Až nadešla doba náboženských rozbrojů, které vyvrcholily v povstání stavů protestantských. Město V."i celé okolí bylo dle svědectví knihy klášterní5) toho času prý celé pikart-stvím a husitstvím nakvašeno a nebylo zde, vyjma jednoho lazebníka (nyní číslo 116, Berger-Rýdlův dům), žádného katolíka pro blízkost města Táboru. Neblahr-poměry nastaly r. 1618 svržením místodržících. Rok později dostal se hrabě Mansfeld se svou armádou k V. a noclehovali zde. V noci pak vypukl neopatrností jednoho z jeho vojínů požár, při kterém vyhořela velká část města a mnoha žid. domů. Bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620 rozhodnut jest boj ve prospěch císařův. Židé museli opustiti některé domy křesťanské a odstěhovati se da žid. města, na sever a západ od synagogy se rozprostírajícího. Mnohý Žid, a to sice bohatší, musil také zemi opustiti, neb Židé byli přívrženci Českých bratří, kteří se k nim tolerantně chovali a s nimi jako s „dobrými sousedy" zacházeli. Při exekuci na Staroměstském rynku 21. června 1621 byl mezi 27 pány rvtír Kašoar Kaíplíř ze Sulevic, pán na Neustupově a Voticích, stařec osmdesátiletý, mečem papraven. Jeho bratr Pavel uprchl z V. tajnou podzemní chodbou ze zámku přes hranice . . . Konfiskované panství votické přešlo r. 1622 koupí na rytíře Sezimu z Wrtby, jehož rod od Habsburků byl pro služby jim konané povýšen clo stavu hraběcího. První jeho péčí bylo, aby poddaní v lůno církve katolické byli uvedeni. Seaima založil v r. 1627 ve V. klášter řádu františkánského. Město i klášter zakusily v těchto v.ojenských časech, kdy zuřila válka třicetiletá, velkých protivenství a pronásledování za kvar-diána P. Jeronýma Žateckého. O nehodách po bitvě u Jankova (v okrese votickém) vypravuje klášterní kniha votická takto: R. 1645 v pondělí první postní stala se ona smutná porážka vojska císařského u tvrze jankovské pod generálem Götzem, který poražen byl od Švédů. Hlavní oddělení vojska nepřátelského, vítězstvím nadutého, přišlo do V., místa to půl míle toliko od bojiště vzdáleného. Občané votičtí všickni opustivše strachem svá obydlí, křesťané i Židé, hledali útočiště a ochranu v klášteře, kdežto se umístily ženy v kostele a muži po chodbách klášterních, což po tři dny trvalo. Vojáci, vpadše do kláštera, zabili v hostinské cele rytíře jménem Závise. V největším nebezpečí ale smiloval se Bůh a poslal samého generála Torstensona, který, obměkčen úpěnlivými prosbami klášterních bratří, sám vzal konvent na ochranu a mu salvu guardu (pardon) dal. Židovské domy v městě "). V soupisu Židů r. 1724 na panství votickém a janovickém v berounském kraji jsou obsaženy v 1. s-loupci žid. rodiny, které se nalézaly v r. 1618 v městečku votickém a měly domy dle městských knih: Marek Žid, Wolf Žid, Jakub Žid Jistebnický, Marek Mothe, Lev Žid. V starší bílé knize města V.s ) nalézá se: „Index nebo rejstřík pořádnosti domů městských v těchto knihách zapsaných, jak který na kterým listě počátek svůj bere." V tom seznamu jsou zapsány následující žid. domy: Domy číslo na listu 7 Wolffa Žida 43 8 Arona Žida 48 9 Jakuba koníře Žida 53 30 Motchy Žida 148 32 Kristoffowsky, na němž Lebl kominík Žid 153 34 Samuela Žida 160 40 Marka Žida 185 61 Joachima Žida 303 62 Lwa Žida 308 Suma domův šosovních léta 1625 jest 70. Židovská přísaha'). Já Šalamoun Fanta sacerdot (kněz) rychtář žid. v Starém městě Pražském známo činím tímto listem mým obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí sly-šán bude, a zvláště tu, kdež jej čísti a slyšeti záleží, že niže psaná přísaha s odepřením jistých slov nemluvených při právě mém rychtářským v Starém městě Pražským v slovech těchto, jakž niže položeno stojí a v knihách bílých právních fol. 88 vepsáno jest slovo od slova takto: Ilumpreeht, Wolfa Žida syn z Votic"), učinil pří-,3ahu podle práva takto: že jesti on k Janovi, pacholkovi nebožtíka pana Jana Košickébo, regenta Jeho Milosti pána pana hraběte z Vrtby ta slova, aby Jakub koníř Žid z Votic jeho otráviti měl nebo mínil, nikdy k němu Janu Pacholkovi jako i taky k žádnému jinému nemluvil a jeho Jana Pacholka tehdáž v Praze ani ne- viděl, odepřel. Nebo že " o něm Jakubovi koníři.' z V. nic, aby se co toho takového kdy dočiniti měl zlého, neví, jest při právě rychtáře žid. v starém městě pražském u přítomnosti urozeného a statečného rytíře pana Bohuslava Kořenského z Terešova, jakažto vyslaného od Jeho Mil. vysoce urozeného pána pana Sezemy Svaté Římské Síše hraběte z Vrtby, pána na Vrchoto-vých Janovicích, Červeným Hrádku, Kosové Hoře, Voticích a Nezášově J. Milti cis. rady komorníka, dvoru J. Mti v král. českém hofmistra, aby to mluviti měl, jest odepřel a na to jest takovou přísahu nižepsanou v slovích těch a nejinače .. . vykonal. Stalo se při právě rychtáře žid. v Starém městě Pražském 7. Mai anno 1631. Přísaha. Přísahám pánu Bohu živému, kterýž nebe i zemi i všecko stvořil, který jesti vyvedl mocí svou lid Isdra-helský z Egypta a kterýž desatero přikázání své na Hoře Synai vydal, že (nahoře dotčená puncta v slovích těch a nejinač jest spetificoval) v tom žádného fortele a neupřímnosti se nedopouštím. Toího mi dopomáhej ten pravý Bůh a zákon, který jest Bůh napsal a jej dal Mojžišovi na Hoře Synai (zase ty a takový slova všecky vejš dotčená i puncta opakujíc) a jestliže jinak jest, nežli takto přísahám, tehdy aby na mne přišlo všeliké zlořečenství a všecky pokuty, v knihách Mojžíšových obsažené a aby mi se stalo, co se Chory, Datan a Abir.oni stalo, že síra, smola a oheň z nebe za mou šiji pršeti a padati má. K tomu mně dopomáhej ten živý Bůh! Tomu na svědomí pečet ouřadu mého rychtářského k tomuto vejpisu jsem přitiskl. Jehaž jest datum při právě mém rychtářském v Starém městě Pražském, ut supra. Pod kteroužto obyčejnou žid. pečetí nesoucí aneb obsahující v sobě šestirohou hvězdu, nebo jinače raději, jak říkáme, nohu můří a v ní čepičku štorcí pod percem a vedle hořejšího rohu nohy můří z obou stran dvě flammy, okolo toího všeho v okroušku hebrejsky vyrytý slova nebo text. Na dvou liniích nebo řádcích žid. písmenem toho rychtáře ruky podpis. Kterážto věc v vložení nebo v vypsání do těchto kněh přišedší, do reserva ti není dána, nýbrž jemu Jakubovi koníři Židu, jakž in origine se přednesla, zase do rukou neporušena odevzdána a zaprávem není Actum, jakž na třetím listu od tohoto počíce, řádku posledním se píše a čte. Židé votičtí mezi sebou"). Léta Panie 1672 dne 24. february pan Lukas Fran-tissek Mikota narzizeny inspektor všech panství J. hrab. Mil. v nebytí p. Primasa doma některé radní totiž p. Václava Klementa mající ouřad Primasky y Purkmistrsky w ten čas poručený, pana Jiřího Krušinu a p. Jiřího Beznosku, p. Jiřího Trnku před sebe povolal, žalobu od Pernardta Kantora a Simka Komínka na touž žalobu odpovied, čím tak daremně a zbytečně J. hrab. Mil. zanášeli jmenovaným a radním osobám složil a dodatečně poručil, aby žalobu i odpověď Purkmistr a spoluradní bedlivě powážili a wssech punktích a klausulích při tom pořad práwa ničeho ne-pomíejic zachowali aby žalujícím co prožaloval, dokázal a odpovídajícím swau nevinnu, muželi, odwedl. I byvši téhož dne ouřad pospolu, jak žalobu tak odpověď přečtouc stranám, den ku práwu stání abyse s průvody i odvody chystali uložili totiž 9. Marty před právo Purgmistra a konssely v městě Wotticzých na polowičnún orloji v 9 hod. postawili. Strana půwodní je Bernat Kantor a odporní strana gest Šimek Komínek oba Židé obytný Watticzych. Co p ř e d n e s 1 B e r n a r d t C a n t o r "): Wysocze Urozeny Swaté Ržimské Rziase Hrabě a Pane mnie ponizienemu Milostřwy, žie tímto poníženým spisem obssyřnym W(aši Wyso-kou) hrab. Mil. zanasseti se osmielugi za negmilosti-wiegssy Considerati a odpusstieni negponižieniegi po-kornie prosím. Na mnoho protiwenstwi mne od Ssimona Komínka Žida, kteriž na trží letha gse táhnouce činěné s bolestí srdze mého wzdyzkny gsem snassel ale giž wize mnie od nieho iniuria snasseti nemožné tyto nizie psaná Puncta k milostiwemu powažiení padáwagíze za przehlydnutj gich W. W. hrab. Mil. pokornie žádám. 1 Prwé Tak jakož z milostiweho Poruczenj W. W. hr. M. bylo, abych wzdy krám swug wsseligakými wiez-mi zaopatrzil, tak aby ku poztiwosti zámku a miesta an by kdy potrzeba ukazowala, neb nasledowala, na spiech aby se to u mnie dostati mohlo, k tomu sem se vynasnažil jak v Pražských miestech lidi dobré, kterýž mne pro mug krám wieržili a ge taky zase naležitie gsem pokogil, on pak znage mug začátek dobrý zie sem se poezal zmáhati; kde sem ten Credit miel, tam dossel, ge namluvil tak, aby mie newieržily, gedno zie sem čzasto nemocný, druhy zie mam podstatného pána, žie by mnie zastal, tím způsobem, zie by na mnie tiežze dluh dostawaly, načež sem gak žiw nemyslyl, potom pak, když sein k tiem kupcům pržisseJ. skrze falessne smluwaní od nich s prázdnými rukami domu s placžcm gíti sem musil! j 2 za druhé. Jakou protimyslnost nerciii mnie samému ale wssy dbey židowsky ucžinil, tak že skrze geho truczowání nás do welkyho nesstiesti a W. W. hrab. Mil. k ulměvání přiwedl, totiž gednoho ezasu máge zde být Jarmark w sobotu, 011 pak takowy pokazil a žie w pondiely bude, patrnie mluwil, což se to na nieg proukázalo a tak půwodem geho do důchodu W. W. hrab. Mti pokuty obecz židowska 70 fl. složiti gsme musili; o to pak zase, abychom se geho držiely od pana inspektora poruežení přisslo, genž namnohé napomenutí nic dáti nechce: nýbrž že nám wíce nesstiesti die-lati bude, patrnie mluvil. 3 za tržetí w Praze a ginde mezi Židy r.oznassí a prawí žie Wolf, Polák a niekterzie Židé zde sau /nožný, tau przicinau na nás contribucy wietssí vznik dawa a mi chudí Židé geho przicžinou trpieti musíme, když se pak gemu o to wssecko domlouwalo, on bez uezti-wosti starssých z týkáním, genž mezi (námi?) proti obyczegi gest, že tak více bude powídati zdejssí obecz židowskau do chudoby uvésti se prohlásil. 4 za czwrté Nedawních ezassů, když ten nešťastny oheň z komína w starém zámku wzessel, po uhassenij toho nawracugize se domu téhož Komínka, když k zámku ssel, sem potkal, k niemu sem rzekl: procz si tu taky nebyl, byl bys tak gako ja chwa'ly od P. Hejtmana došel, tak že giž po dwakráte prži ohni Wrch-nosti swij MiloiStiwg sem posloužil, tu chwalu gemu oznámil: pro mie třeba to wssechno shořelo, nadbám, nebo ga giž ginde swij misto mam, mnie odpowiediel. 5. Páté jminulý teyden pro gistau przičzinu stará Komínkova miela se przed starssij židy po,stawiti, tolio ueziniti nechtiela. Nýbrž Spurnými slowy se stawiela gesste s ni zdaliž si umoudrzi prodliwali, kdy pak ona nechtiela, dle obyezege zákona naaseho p.orauczcli Re-bowi do klatby gi dáti. I tu wtom Ssimon Komínek syn gegi we sskole proti rebowi a starssim se zdwihl, s nepieknými slowi ge pocztil. W tom rebe ke mie ga-kožto gednomu z.e star&sych promluwil, která a gaká' zapowied wády gest, gemu abych domluvil. Což já ,p—, gemu, kterak od pana inspektora (pokudž by pržikom ~rU t~ z nás gaky wady a newole w zessly, pod pokutau pe-niežitau trestáním více drahoniské ano i z panstwij