R. 1867 darovali tehdejší držitelé velkostatku dubského židovské obci stříbrné ozdoby na thoru. Věnováni jest vryto do ozdob a zní: „Andenken Moritz und Willi von Henikstein 1867." To svědčí o vážnosti, jaké se o. ž. u vrchnosti těšila. Místo pro 'hřbitov daroval některý z dřívějších držitelů velkostatku dubského. Hřbitov nalézá se uprostřed panského lesa a této okolnosti lze připisovati, že je dosud dobře zachován. HOSTÍCE U VOLYNĚ. Dle záznamů matričních lze souditi, že v H. u Volyně bylo usazeno dosti rodin židovských. O tom svědčí i ta okolnost, že židé hostičtí měli i svou synagogu a hřbitov. Avšak během času ubývalo existenčních podmínek v této malé obci a tak nastala přirozeně emigrace. Když pak zanikly podmínky pro další trvání obce, byla tato zrušena. Synagogu i hřbitov převzala židovská obec ve Volyni dne 30 ledna 1899. Synagoga prodána soukromníků Izáku a Johanne Weilovým za 20 zl.; vymínila si však obec volyňská, že bude vložen do pozemkových knih servitut, že na půdorysu jejím, kdyby rozbourána byla, zřízeno nebylo nic jiného nežli zahrádka, by to místo nebylo znesvěceno. 7dí Od 3. června 1902 patří manželům Trejbalovým, kteří servitut přejali do kupní smlouvy. Obec volyňská sice dohlíží na hřbitov, ale ohrada jeho i pomníky jsou již v takovém stavu, že nelze pomýšleti na opravu. Jména rodin kdysi v Hostících usazených. Kafka, Karel Weidental, Josef Bloch, Markus Löwy Gans, učitel, Weigel, Jakub .Weil, Marcus Skali, Abraham Bittermann, Leopold Kohn, Pereles, Ruben Ábeles, Abraham Meiler, knihař, Karel Kohn, Izák Weil, Moses Bittermann, Benjamin Votický. *) Viz „Dějiny města Volyně" od Fr. Teplého (1903). 2) To jest jako když se modlí, majíce kol čela tfilim šel roš a na rameni tfilim šel jat. Při přísaze položili ruku na sv. ro-dal, t. j. Starý zákon. 3) Dle testifikací s pečetí městskou židu Israelovi z r. 1637, dne 16. ledna. 4) Vystěhoval se z Volyně r. 1912 do Spojených států severoamerických. 6) Od r. 1924, kdy V. B. přivtěleno k Volyni. a) Koncem 18. stol. působil ve Volyni jako rabín Moses Löwitoch, z jehož potomků je rodina Viléma Löwitocha, velkoobchodníka obilím, nynějšího starosty. Dějiny Židů ve Voticích.- Zpracoval MUDr. Vilém Klein, Praha. V kotlině, romanticky lemované lesnatými stráněmi, rozkládá se město Votice. Před 13. stol. nebylo v těchto místech po nějaké osadě ani památky. Rozsáhlými lesy táhla se jediné zemská cesta (nynější státní silnice), spojujíc Prahu s jižními Čechami a s cizinou. Židovské město Byla nepostradatelná pro všechen obchod, dopravu i pro válečnictví. Proto byla i tolikerým svědkem výpravných tažení v husitských válkách i ve válce třicetileté a svědkem všech utrpení, jež město stihla. Její směr městem byl poněkud jiný nežli dnes. Nejstarší směr: z Bystřice okolo Tožice, Zahradnic, skrze Olbra-movice, k mlýnu Kramperovu, Městečko, Mladoušov, přes potok Bystrý, okolo „Hamburku", okolo hotelu „Modrá hvězda", přes náměstí okolo kláštera, na Polský vrch, Hostišovem k Oldřiclxovci, Milčínu na Boro-tín, podél potoka Tismenice na Tábor. Pozdější směr (1749): Z Olbramovic k Srbicům, nad Pinglem okolo nynější pily Vrzalovy (je dosud znáti starou cestu). Směr od r. 1843: Z náměstí nynější ulicí Táborskou (dříve zvanou Farní) a Opálím na Hostišov. Stará sil- ' nice na Polský vrch ponechána pro okresní silnici, kterou od Polského vrchu stavěli r. 1840 na Smilkov. Nynější Pražská ulice nebývala a silnice tímto směrem vedla nejspíše teprve od r. 1843. Kdy byly V. založeny, určitě nevíme. Snad se tak stalo v druhé polovici XIII. stol. Zakladatelem se jmenuje rytíř Ota, který se pak psal „z Otic". První z rytířů Otických je znám Aleš z Otic, který založil farní kostel sv. Václava kolem r. 1350. Stavbou dalších domků rozšířila se původní malá osada votická „Podhradí", kde ve skupině domků bydleli h'lavne řemeslníci, od hradu (východně a jižně ode dvora a pivovaru) směrem západním a stala se městečkem, jež poddáno bylo rytířům z Otic. Patřily tedy V. mezi „šosovní"' města. Tak se jmenovala města a městečka, která byla sice poddanská čili robotní, ale stála pod ochranou svých pánů; (Slovo „šosovní" pochází z německého „Schutz'1 = ochrana.) Kdy ž i d. m ě s t o povstalo, také nelze určiti, musilo však již v 14. stol., kdy se řím&tí katolíci od jinověrců lišili, jen nějaký ten domeček při pražsko-linecké silnici, zvláště za městem, vykazovati. Snášenlivost náboženská utrakvistů proti jinověrcům přilákala množství Židů do okolí města Hory Tábor a tak nalézáme v 15. stol. ve V. počet Židů, kteří se po městě a v ulici Kouřimské (nyní Táborské) v domech 12, 75 (Rabiškův dům) a 76 (Rosolův dům) usazovali. Jich počet rostl tak, že již v r. 1538 ve V. znamenitou o