_____   -------..„   «    ..._,,   «,v,   uuoiu     na     sLavuu     ClOmKU,

mají synové pana Bečka ') z Chicaga.

0 opravě   židovského   hřhitova a stavbě domku pro hlídače čteme v pamětní knize žid. obce volyňské toto:

Synagoga (vnějšek

„Seznavše chybu svých předchůdců, nám z několika «tran vytčenou, snažili jsme se co možno napraviti ji. Nejprve bylo nutno opraviti a zvýšiti zchátralé a částečně spadlé a nahnuté pomníky postaviti a narovnati. Při té příležitosti hleděli jsme získati pěšinku mezi hroby, aby návštěvníci nebyli nuceni po hrobech šlapati, což by uráželo náš cit.

Aby provedené opravy nebyly poškozovány nešetrnou rukou, bylo třeba postaviti domek pro hlídače.

Poněvadž prostředky naší malé obce na tyto výlohy nestačily, obrátili jame se s prosbou na ty, kteří jevili zájem o slušný stav zdejšího hřbitova, totiž na příbuzné ve V. zesnulých a pohřbených. Pozůstalí skutečně s největší ochotou přišli nám vstříc, za což jim tímto vyjádřen budiž náš dík. Hlavně pánům ve V. narozeným a nyní dlícím v Americe, totiž~panu Filipu Beckovi a jeho synům v Chicagu. Majíť největší zásluhu o to, že naše .snahy uskutečněny. Na věčné časy budiž jejich jméno zapsáno. Obracíme se k Bohu věčnému, prosíce: „Zaplať všem těm dobrodincům v hojné míře, čím nám přispěli!"

Hřbitov opraven a dům pro hlídače postaven r. 1912 za představenstva těchto pánů: Viléma Lewi-t o c h a, Davida F a n t 1 a, Viléma Lederera, Ludvíka W e i 1 a.

Velké zásluhy o dílo má pan Mořic Simko, t. č. rb. ve V., který nejen většinu potřebných peněz hleděl sehnati, nýbrž také o stavbu domku příkladným způsobem se zajímal, jakož i tuto pamětní knihu, která jest dílem vlastních rukou jeho, založil."

Synagoga. Nynější kostel stojí na témže místě, kde stál původní uprostřed ghetta. Pochází z XIX. st. Stavba jeho začata r. 1838 a dokončena r. 1840. Rozpočet stanoven nákladem 32.165 fl. k. m. Větší část uhrazena výhrou 20.000 fl. k. m. na los, který obci věnoval Löwy Amsterdamer. Stál tedy kostel obec ho tově 12.165 fl. k. m,

Renovován uvnitř kolem r.  1890.

Statutobce. Ze starších dob nezachován   žádnv

aoKument o zřízení obecním; ze st. XIX. dochovaný statut sahá do doby 1870—1880. Obnovené stanovy pocházejí ze dne 6. srpna r. 1896 a jsou dosud platné. Z nich vyjímáme:

I. oddíl. Obvod náboženské obce, sídlo představenstva.

§ 1-

Náboženská obec židovská ve V. zaujímá obvod celého soudního okresu volyňského a prachatického 3). Sídlem představenstva obce jest V.

§2.

Každý žid, jenž má svoje řádné bydliště v okrsku v § 1 označeném, jest členem náboženské obce.

§6.

Představenstvo náboženské obce sestává z 5 členů, z nichž 4 musí míti svoje bydliště ve V.

V VI. oddílu čteme: Místo rb. obsazuje se konkursem.

Podepsáni:

David F a n 11, představený synagogy, Filip Kohn, pokladník, Hynek Adler, důvěrník.

Představenstvo zvolené na základě těchto stanov tvořili pánové:

Alexander Lederer, starosta, Vilém Lewi-t o c h, člen výboru, Hynek Flusser, člen výboru, Marek Holub, důvěrník.

Dle zápisu z r. 1929 byl počet duší obce volyňské 70, z nichž poplatníků 21.

Rozpočet preliminován byl na 15.000 Kč, vydáni na 14.000 Kč.

Starostové:   Vilém   Winkler,   Salomon  L e-

David Fand

B. Bitterman

derer,   Alexander  L e d e r e r,  Vilém   Lewitoch od r. 1913.

Rabíni: Kolem r.  1800 působil ve V. jako rb. Mořic Lewitoch.

Volyně

702

Po něm tu působil Izák F i s c h 1 (1840—1870), Salomon Podwinetz. (1870—1872), dr. El. Singer (1872—1877), dr. El. Wolf (1877—79), dr. Em. L a m b e r g, Eduard S c h u 1 h a f, dr. Hirsch, Brunn er, Salomon Spitz (1904—1915), Mořic Simko (1915).

Učitelé: M. A. Brod, Leopold A11 s c h u 1 (1866).

Matriky: Úryvky matrik zachované pocházejí z r 1740. Správně vedené a úplně zachované matriky datují se od r. 1839.

Nadace. Hojné nadace byly učiněny v minulých dobách různými osobami. V lidumilnosti vynikl nejvíce Löwy Amsterdamer, obchodník ve V. Zemřel r. 1805, zanechav na tu dobu značné jmění 12.000 fl. k. m., které odkázal obci na její potřeby a na lidumilné účely.

Část jeho jmění, uložená jako nadace, vynáší obci úroků ročně 350 Kč, které jsou každého 1. července od zemské polit, «právy obci vypláceny. Mimo to dostávají 2 děti volyňských židovských občanů polotetně (v lednu a v červenci) částku úroků z nadace. Podmínkou však je, že částku tu mohou dostati jen ty děti, jichž rodiče jsou osvobozeni od školního platu.

Nadací bylo dohromady 180. Avšak neuchovaly se všecky a ze zbylých nadací jest obci vypláceno úroků ročně 1900 Kč.

Světová válka.

Světová válka zasáhla rušivě i do našich rodinných poměrů, ač j&me byli vzdáleni od bojišť.

Jako vojáci zemřeli: nadporučík inž. Gustav F a n 11, Emanuel Popper, Arnošt Stern z Vlachova Březí, Beno Beck, rodák volyňský, bydlící ve Vídni.

Pod náporem ruských vojsk r. 1914 nastala evakuace Haliče a uprchlíci dováženi do západních částí Rakouska válkou přímo nezasažených. Tak bylo 17. listopadu 1914 umístěno ve V. a okolí (větší část ovšem ve V.) 342 uprchlíků židů a 8 katolíků z Bukoviny a východní Haliče (z Tarnobrzegu, Tarnova, Cernovic a okolí).

Ubytováni byli po karanténě v pracovním sále filiálky fy Joss & Löwenstein ve V., v' části bývalé školy židovské a os-tatní v soukromých bytech.

Zdejší obec se všemožně přičiňovala, aby zmírnila jejich ubohou situaci, obstarávajíc jim. nejnutnější po^ traviny a šatstvo, jehož nejvíce darovala fa D. Fantl.

I o duševní blaho bylo postaráno zřízením škoiy v místnostech bývalé židovské školy. Vyučoval p. rb. Mořic Simko a si. učitelka, kterou do V. delegovalo místodržitelství. Při inspekci konané p. prof. Englem dostalo se p. Šimkovi pochvalného dekretu.

Obce, v nichž usazeni byli židé a kde již nejsou za dnešní doby, jsou tyto:

Černětice, kde bydlel Adam Kohn.

Češtíce, kde bydlely rodiny: Samuel Stein, učitel v Češtících, Ignác Adler, Lederer; David Lederer, poslední žid v Češtících, odstěhoval se do Plzně.

V Češtících byla zřízena modlitebna, v níž se modlívali židé z blízkých vesnic. Češtičtí židé pohřbíváni částečně ve V., částečně ve Čkyni.

Dřešínko, rodiště Davida Fantla, velkoobchodníka ve V.

Kraselov, kde bydlela rodina Weissova, Matthias Pereles, Jakub Piek, Josef Pereles, pekař, Leopold Drucker.

Nihošovice, byly bydliště Leop. Pichlera.

Přečín, kde bydlel p. Klein, jehož manželka zemřela tam r. 1927.

Přechovice  byly domovem  pana  Kohna.

Z uvedených dat pozorujeme, že židé z obvodu vo-lyňského se stěhují do rušných měst. Památky po bývalých židovských obcích, jako hřbitovy a kostely i archivy předány do péče židovské obce ve V. (v Hostících hřbitov, v Dubu u Vodňan hřbitov, ve Vlachově Březí hřbitov a archiv).

Vše svědčí o tom, že ž. o. volyňská rok co rok počtem upadá, a že v dohledné době stihne ji takový osud, jaký se stal úděfem obcím v Hostících, Dubu, ve Vlachově Březí a ve Čkyni.

K dějinám židů volyfiských připojujeme také dějiny židů v Hostících u V., v Dubu u Vodhan ai ve Vlachově Březí, ovšem jen kuse, dle zpráv žijících osob, které v těchto obcích dosud bydlí.

Chceme tím pouze doplniti obraz života židů v minulosti i přítomnosti v této krajině.

VLACHOVO BĚEZÍ.

V  pamětní knize města V. B. čteme:

„Vlachobřezské ghetto neboli židovská osada stávala tu již od staletí. Počátky sahají jistě do XVII. st. Osada založena vrchností a umístěna na panských pozemcích za městečkem při obchodní cestě prachatické. Vystavěno 12 domů do čtverce (č. I.—XII.) uprostřed náměstíčka; poaději vystavěny ještě 2 domky, na vých. straně synagoga a nepatrný špitál židovský. Po r. 1848 vystoupili ze své osádky a rozšířili své obchody po městě. Později odcházeli do světa, čímž počet jejich se zmenšoval. Podle sčítání r. 1717 bylo tu 10 židovských rodin; r. 1826 bylo 21 rodin o 94 duších, r. 1832 zemřelo 12 židů z 96, r. 1860 bylo 112 duší a r. 1900 již jen 38."

Dle trhové smlouvy z r. 1787 byl koupen pozemek na kostel nebo školu od držitelů velkostatku vlacho-březského knížat z Dittrichsteinu za 50 zl. r.

Místo na hřbitov darováno obci židovské od velkostatku asi před 250 lety.

Pokud bylo možno ze zápisů zjistiti, působili ve V. B. tito rb.: Izidor Schneider do r. 1901, Julius Eisner od r. 1901—1906. Poslední rb. na smlouvu byl S. Neumann od r. 1906 do 31. srpna 1907.

Když přestala zdejší ž. o. existovati, byli přiděleni bývalí členové její k obci volyňské r. 1924. Někteří z nich bydlí v Prachaticích, kde dříve židé osazeni nebyli.

Kostelík židovský byl prodán za 6000 Kč manželům Stuchlým, s tou podmínkou, aby místo nevhodnou budovou nebylo znesvěceno.

Polovina stržené částky za kostelík byla uložena obcí volyňskou, aby z úroků ze vkladu potřebné opravy hřbitova byly hrazeny.

R. 1930 jsou ve V. B. pouze 3 rodiny židovské o 7 duších, a to rodina Emila Lederera, vdova Becková a vdova Holubová.

Na vyučování náboženství dojíždí do V. B. p. rb. Mořic Simko z Volyně.

DUB U VODŇAN.

V  této osadě bylo usazeno za starších dob pravděpodobně více židovských rodin, kleré si tu postavily kostel a zřídily hřbitov. Patrně i tady působily pone-náhlu existenční příčiny, že   počtu   rodin   židovských ubývalo,  takže  náboženská   obec  přestala   trvati   pro nedostatečný  počet  poplatníků.   Proto   bývalá   náboženská obce v D. byla přivtělena, r. 1906 k   obci   volyňské. Toho času byl ještě malý kostel, který koupil Salomon Dux, jehož  vdova  tam dosud  bydlí.

Tamější hřbitov židovský je dosud v dobrém stavu. Dle nápisů na zachovaných pomnících lze stáří jeho odhadnouti na 180 let.

Volyně 3