Jakob Glückauf

Bernard Reiner

Chtijim Taussiu:

Josef Taussig

•vičky, Středokluky, Tuchoměřice. Když byla v r. 1715 zřízena komise za účelem redukce Židů, vždy bylo hlavně na venkovské židovstvo poukazováno. Působením této komise se stalo, že byly celé kraje v Čechách Židů prázdny7), tak i Hostoún ani Unhošť nejsou v seznamu plánů těch měst obsaženy, v nichž byla sídla Židů.

Nedlouho poté vidíme v H. velikou a váženou o. ž. II. 1792 připomíná se zde R. Nassanael, rabín v Hos-touni („Noda bijehuda, II. b. 192, 192), R. Ezechiela Landaua „Tešuba meahaba 13", R. Eleazara Flekelesa. Pak v r. 1817 byl zde učený R. Josef („Tešuba meahaba", 392) 8). R. 1852 bylo v H. 64 žid. rodin a měly svoji synagogu a německou konfesionelní školu. Byl tam v těch letech rb. dr. M. Ascher9).

Hořel i c e. Kdy židovští osadníci se počali usazovati v Ilořelici, není možno říci pro nedostatek zápisů. Dle tradice lze míti za to, že zde v okolí byli již dávno usazeni, a to dosti četně, v H. pak měli snad již před postavením nové synagogy svou modlitebnu menších rozměrů. Jak se zdá, tato vyhořela a tak r. 1842 byla vystavěna nová prostorná synagoga na skalce, zvedající se u cesty k dnešnímu státnímu velkostatku, od něhož byl pozemek, tehdy za c. k. správy, buď koupen nebo darován, protože jest obklopen půdou uvedenému dvoru patřící.

V obřadní síni nového kostela, která má tvar obdélníku, stojí ve třech řadách 12 lavic, každá s pěti místy. Za obřadní síní byl byt pro rabína a menší zimní modlitebna. Nad těmito místnostmi bylo ženské oddělení synagogy.

Změnu ve vnitřním uspořádání doznala synagoga po zřízení soukromé školy židovské v H., která umístěna v dřívější zimní modlitebně. Ze ženského oddělení zřízen r. 1883 byt pro učitele této školy a ženám vyhrazena polovice lavic v obřadní síni tak, že ženské oddělení rozděluje od mužského pouze užší ulička,  vedoucí od dveří síně  k  oltáři.

Jednotřídní israelitská škola soukromá v H. byla zřízena asi r. 1881, protože tento rok jest připojen k podpisu schvalujícímu její stanovy. Dle kroniky obecné školy v H. navštěvovalo žid. školu ve školním roce 1886/87 šestnáct dítek. Škola ta pak zanikla r. 1897, snad pro nedostatek žactva, jak lze souditi z toho, že ve školním roce 1898/99 navštěvovaly, obecnou školu ve třech třídách v H. pouze dvě žid. děti. R. 1876 byl zřízen při hořelické náb. obci žid. nemocniční spolek „Bikkur Cholim", který zanikl ve světové válce.

R. 1881 byly patrně sepsány stanovy israel. náb. spolku v H., o němž se však nezachovalo nic bližšího. Stanovy israelitské obce náb. v H., jež vyšly r. 1896; jsou německé. Podle nich patří do svazku žid. obce

náb. v H. obce: Ühonice, Chýně, Chrášťany, Chruste-nice, Dušníky, Hořelice, Jinočany, Nenačovice, Nu-čice, Malé Přílepy, Ptice, Svárov, Tachlovice z okr. unhoštského, Chejnice, Ořech, Dobříc, Reporyje a Zbuzany  ze  smíchovského  okresu.

Dle zápisu z r. 1898 tvořilo žid. obec hořelickou 17 rodin, pak se počet znenáhla zmenšoval, ještě r. 1918 činil 13 rodin. Dnes jest jich jen 6 s 13 osobami a obec hořelická má býti sloučena s žid. obcí náb. v Berouně. Až do r. 1897 byl zde rb. Jakub S t u t z, od r. 1898 sem dojížděl slánský rabín. R. 1900 byl přijat Benjamin Neuman, uherský příslušník, který zde byl rabínem do r. 1902. Po něm r. 1903 nastoupil Julius E i s n e r, r. 1904 Mojžíš Dar-s c h a n, který zde vykonával bohoslužby s několikaletými přestávkami, kdy sem dojížděl v letech 1911 až 1918 učitel náb. Mořic Steiner z Prahy, po dlouhá léta a zemř. zde r. 1925 jako poslední hoře-lický rabín.

Podle vyprávění byl posledním místem odpočinku Židů hořelických žid. hřbitov v Hostouni u Kladna. Někdy po r. 1895 dostala obec povolení k pohřbívání svých příslušníků na i bližším hřbitově ve Velké Mořině v okr. berounském, kamž se pohřbívá dodnes.

V poslední době byl již velmi zpustlý zevnějšek synagovy v r. 1925 náležitě opraven, k čemuž část nákladu hrazena z provedené sbírky. V bytech pro rabína, učitele a v bývalé žid. škole nalezli útulek na počátku světové války polští židovští uprchlíci a synagoga nyní každou sobotu plnila se hlasnými jejich modlitbami. Po jejich odchodu pronajaty místnosti tyto   dvěma  hořelickým   občanům.

Z význačných příslušníků n. ž. o. hořelické dlužno jmenovati manželé G r a b o v y, Adolfa Y o g 1 a, dlouitťbletého starostu obce této, a po něm v této funkci Zikmunda Hell er a, kteří až do své smrti starali se poctivě o obec jim svěřenou. *

*) Zdeněk Wirth, Soupis památek histor. a uměl. v okresu kladenském.

2)   Ottův slovník naučný.

3)   Fr. Melichar,  „Monografie  města  Unhoště",  r.   1888. *)   Orig. v místodržit.  arci*.  Miss, 51,  fol.  139.

5) JUDr. G. Fleischmann, tajemník žid. obce pražské: „Sídla 2idů v Cechách r.  1521."

'') Jahrbuch der Cultusgemeinden f. d. J. 5653, nákl. Jak. B.  Brandeise,  Praha.

7)   Dr.   Frant.   Roubík,    „Židovská    osídlení   v   Čechách"   na místních plánech z r. 1727, v III. Ročence Spol. pro dějiny Židů v čsl. republice, 1931.

8)   S.   H.   Lieben,   „Beiträge   zur   Kulturgesch.   der   Juden   in Böhmen,"  vydal  spolek  Afike   Jehuda   (1930)   v  Praze.

'•') Alb. Kohn, „Notabeinversammlung d. Israeliten Böhmens". Wien 1852.

Dějiny Židů v Dolních Královicích.

Zpracoval

František   Kolman,   odb.   uč.   v  Dolních   Královicích.

Zádovská obec náboženská v D. K. patří jistě k nejstarším v tomto kraji. Ačkoli se nám nezachovaly památky písemné, podle kterých bychom mohli její stáří bezpečně zjistiti, můžeme tak s velikou pravděpodobností souditi podle dějin města D. K., které vznikly v Újezdě Svatavině ve stol. XI. a byly po několik set let jeho kulturním a hospodářským střediskem. Je nepochybná, že tu žáby vznikla i ž. o.

Židé bydlili tu v západní části města při levém břehu řeky Želivky, kde se podnes říká „Židovská ulice1". Byli jako jinde od ostatního obyvatelstva přísně odděleni. Vchod do jejich Židovské ulice zatarasen byl nataženým provazem nebo drátem a židé musili býti označeni na paži žlutým páskem, aby se od ostatních na první pohled rozeznali. To všechno se zachovalo dosud v paměti starší generaice tradicí. Teprve doba Josefa II. přinesla v tomto směru úlevu i v ž. o. zdejší.

Židovské obyvatelstvo bylo v dřívějších dobách v D. K. velmi četné, nepoměrně četnější než dnes. Ještě před 50 'lety bylo v samotných D. K. přes 50 žid. rodin a v okolních vesnicích v každé rovněž několik. Živili se skoro výhradně obchodem a podomním obchodem peřím, kůžemi a pod. Přístup do řemesel byl pro synky židovské nesnadný, cechy činily veliké potíže. Zámožnější židé stávali se často majiteli statků nebo nájemci okolních panských dvorů. Tou měrou, jakou pronikal v obchodě živel křesťanský, ubývalo u nás obyvatelstva židovského, poněvadž tu nebylo pro ně příznivých životních podmínek. Židé dávali své děti ve školách vzdělávati a ty se pak usazovaly ve městech s většími obchodními možnostmi. Tak se stalo, že počet židovského obyvatelstva se po-venkově velice ztenčil. Z vesnic vymizeli židé nadobro, v D. K. žije nyní pouze 41 duší (dříve několik set), na celém okrese dolnoikralovickém dohromady asi 100 duší.

Na území dolnokralovického okresu bylo dříve celkem 7 náb. o. ž., a to: D o 1 n í K r a 1 o v i c e, Č e c h-tice, Košetice, Chmelná, Křivsoudo v, Pravonín a Zruč. Poněvadž počet žid. obyvatelstva neobyčejně poklesl, bylo nutno ž. o. sloučiti, takže je nyní ve skutečnosti na celém okrese pouze obec jediná D. K., k níž ostatní jsou přiděleny. Sloučení to není dosud úředně provedeno, ale žádost již byla podána a od převratu se to ve skutečnosti již praktikuje

Na lizemí okresu bylo několik synagog a modliteben. Synagoga v D. K. je nejstarší. Přesně nelze udati, kdy byla postavena, ale je možno souditi, že brzy po založení kostela dolnokralovického, který byl postaven ve XII. stol. Kronika města D. K. klade její počátek do XVI. stol. Podle tradice prý asi před 200 lety vyhořela. Snad to byl požár dne 30. dubna 1764, o kterém je v řečené kronice záznam, že tehdy vyhořela škola, pivovar, mlýn a všechny žid. domky. Synagoga byla r. 1906 (5666) za př. p. Jos. St ein a pěkně opravena nákladem ž. o. a z příspěvků místních i vzdálených příslušníků. Ze starožitných předmětů v ní uchovávaných sluší připomenouti cmosaaný svícen

Geschichte der Juden in Unter-Kralowitz.

Bearbeitet   von

Fachlehrer   Franz   Kolman, Unter-Kraloivitz.

(chanuka) na 9 svíček a mosaznou visací lampu. V r. 1928 zřízen byl za př. p. Jas. Vógla před synagogou nákladem 6500 Kč pěkný park, čímž velice získala synagoga i Židovská ulice.

Synagogy v Pravoníně a ve Chmelně jsou zrušeny (z poslední byl zřízen špýchar na obilí), rovněž tak modlitebna v Čechtieích v zámku. Modlitebna v K ř i v-s o u d o ,v ě je zachována dosud v budově statkáře p. Fuchse, ale neužívá «e jí. Synagoga v K o š e t i-c í c h stojí prázdná, neužívá se jí pro nedostatek věřících.

Židovský hřbitov v D. K. je pěkně upravený a leží pod židovskou čtvrtí na vyvýšeném levém břehu řeky Želivky v pěkné, suché poloze. Stáří jeho udává se podle tradice na 600 let. Byl důkladně opraven za př. pp. Weisse a Korefa. Pohřební vůz byl zakoupen dne 7. srpna 1894 z Plzně za 460 zl. Mimo v D. K. pochovává se také na hřbitovy v Košeticích, v Pravoníně a ve Studeném (pro ž. o. v Křivsoudově).

Matriky z celého okresu jsou nyní v D. K.

Úmrtní matriky ž. o. D. K. jsou zachovány ve třech knihách od r. 1788. Jsou dosti čitelně psány a od r. 1890 česky vedeny.

Úmrtní matriky z Pravonína jsou zachovány od r. 1839—1914, z Košetic od r. 1852—1914, z Křivsoudova od r. 1896—1918, dále jsou vesměs vedeny v D. K.

Rodné matriky D. K. jsou zachovány v pěti knihách od r. 1788 a od r. 1896 jsou vedeny česky. Rodné matriky z Pravonína jsou zachovány ve dvou knihách od r. 1839—1914, z Košetic rovněž ve dvou knihách od r. 1852—1895, z Křivsoudova v jedné knize od r. 1896—1915.

Matriky sňatků obce D. K. jsou zachovány ve třech knihách od r. 1788 až na nynější dobu, obce Košetic v jedné knize od r. 1852—1888, obce Křivsoudova v jedné knize od r. 1896—1912, obce Pravonína v jedné knize od r. 1839—1888.

Ze zasloužilých mužů ž. o. dolnokralovické sluší jmenovati starosty obce pp.: Adolfa Weisse, pekaře a pokl. Obč. záložny, zemř. 27. září 1890, Jakuba K o-r e f a, obchodníka a zaslouž. obec. tajemníka, zemř. 21. května 1916, Jos. S t e i n a, obchodníka, zemř. 16. listopadu 1930, Filipa W e i 1 a, obchodníka, zemř. 5. ledna 1925, Gustava H o 1 z e r a, obchodníka, Jos. V o g 1 a, obchodníka, Vojtěcha Bauera, správce matrik, Bedřicha Krause, pokladníka ž. o., Josefa Krause, člena výboru ž. o., dále rb. pp. M u n z e r a, Fischera, Adler a, Heima a Stránského. Učitelé jsou uvedeni ve stati o německé škole.

Sedadla v kostele zakupovali si členové ž. o., a to muži pro celý život, jak o tom svědčí kniha dobře zachovaná a pěkně psaná s uvedeným letopočtem 1802.

Kniha zápisů o hrobech je vedena od r. 1878.

Při ž. o. je zřízeno pohřební bratrstvo, mající za účel vzájemnou pomoc hmotnou i morální členů při úmrtí některého z nich. Nejstarší zápisy zachovaly se z r. 1880.

(87-