Geschichte der Juden in Tuschkau-Kosolup. Bearbeitet von Rb. Jizchok Löwy, Tuschkau. L welchem Jahre die Juden nach Tuschkau-Kosoiup (č. Touškov-Kozolupy) gekommen sind, läßt sich nicht mit Bestimmtheit sagen, jedoch dürften schon in frühesiten Zeiten Juden dort gewohnt haben, liegt doch Tuschkau-Kosolup unmittelbar bei Pilsen an der Straße nach Eger, die schon im frühen Mittelalter als Handelsweg nach Deutschland benützt wurde. Schon im 16. Jbt. dürfte in T. eine Gemeinde bestanden haben, denn der ältes-te Grabstein am jüdischen Friedhofe datiert aus dem Jahre 1543. (Prof. Dr. Lieben-Prag.) Zur Entfaltung kam sie jedenfalls erst Anfangs des 18. Jhits., wo unter den Juden bereits der Handr'l blühd- Friedhof die Juden bereits als Gewerbetreibende und Hausbesitzer und heute stehen noch viele Häuser, die Juden erbauten und die sich noch heute in jüdischem Besitz befinden, so z. B. das Lämelsche Haus, das der Wollhändler Simon Edler von Lämel im J. 1769 erbaute. Da derselbe ein großer Philanthrop war, wurde er von Kaiser Franz in den Adelstand erhoben. Die Temipelgründung in Kosolup datiert aus dem Jahre 1780, während in Tuschkau die bereits bestandene Betstube im J. 1874 vergrößert werden mußte. Im J. 1927 stürzte der Tempel zu Kosolup infolge der alljährlichen Überschwemmungen durch die Miesa ein und wurde nicht mehr aufgebaut. Es wird jedoch sofort an die Renovierung und Vergrößerung des Tempels in Tuschkau geschritten und findet die Einweihung im Jahre 1928 statt. Tuschkau-Kosolup besitzt einen eigenen jüdischen Friedhof. Im Jahre 1933 wurde die Chewra Kadischa von Kosolup mit der von Tuschkau unter dem Titel Chewra K. Tuschkau und Umgebung vereinigt, dessen Obmann Gustav Böhm ist. Vorsteher waren: Bernhard Recht bis 1850. Julius Blei er bis 1890, Simon Finger bis 1910, Rb. Jizchok Löwy Gustav Böhm Albert Epstein bis 1913 und seit dieser Zeit Heinrich Finger. Als Tempelvorsteher wirkt seit 40 Jahren Herr Bernhard Salz. Als Rabbiner wirkten in T.: Moses Friedenthal, Abraham L ö w u s, Josef S c h u 1 h o f, Siegfried G r ü n-b e r g e r, Salamon F i s c h 1, N. G ü n s 11 e r, Alfred Schapirnik und gegenwärtig Rb. Jizchok Löwy Rb. L. ist ständiger Mitarbeiter verschiedener jüdischer Zeitungen. T.-K. zählt 120 Seelen und hat 38 Steuerträger. ToiUkov-Kozolupy i Geschichte der Juden in Unhošt, Horelitz und Hostoun. Dějiny Židů v Unhošti, Hořelicích a Hostouni. Bearbeitet von Jaroslav Polák-Rokycana, Prag. Zpracoval Jaroslav Polák-Rokycana, Praha. 1 yto tři náb. obce (a s velikým počtem jiných, drobnějších) jsou ode dávných dob v okresu unhošt-ském, hejmanství kladenském, a jejich vznik byl dobrovolným seskupením nejbližších vesnic a osad za účelem vytvoření možnosti žid. kulturně-náb. života (zřízení synagogy, školy náboženské, rituelní lázně, šechita, chewra kadischah a j.). Blízkost hlavního Synagoga v Unhošti (vnějšek) města a poloha na hlavní silnici pražsko-kladenské daly těmto židovským střediskům zvláštní význam. Unhošt (v. císařském listě z r. 1537 je nazván „Ounhošť" a také dr. Zikm. Winter v „Kult. obrazu č. měst", 1-27, píše „Ounhoštští") měl již v XIV. stol. farní chrám sv. Petra a Pavla r) a městskou radnici. Obyvatelstvo živí se ponejvíce zemědělstvím a řemesly, kdežto průmysl je jen slabě zastoupen: dva pivovary, parní mlýn s pekárnou fy Em. H é i 11 e r a olejna fy Kars a H e i 11 e r. V městě odbývá se sedm výročních trhů s dobytkem. ^ Erb města: v modrém štítě jelen se zlatým obojkem, připravený ke skoku "). Unhošt je osada starého původu. Kdy byl na městys povýšen, nesnadno říci, asi ve XIV. stol. Z"a Václava II. r. 1283—-1305 byl ještě vsí, neboť týž král postoupil ves Unhošt Perchtoldovi z Brna. R. 1329 byla již městečkem. Na město povýšen byl U. asi v letech 1785—1790 a byl tehdy v ochraně vrchnosti křivoklátské, přes to však městem svobodným. Měšťané odváděli na Křivoklát zvláštní poplatek, t. zv. „šos" s). R. 1537 vyhořel U. a k prosbě měšťanů, „aby se sami mohli říditi, propouštěti a svobod užívati jako jiná města v království Českém, dal jim císař Ferdinand list4), že „také Ounhoštští jedno právo míti a tím se říditi mají, jakož toho město naše Slanej užívá". V r. 1593 má U. již svůj regulovaný magistrát, kterým se občané řídili. Nebyli nikomu poddáni a vrchnost neměla je k žádnému člověčenství nutiti, ani k robotě a jiným pracím2). V U. je žid. synagoga, v níž byla též místnost pro žid. školu až do jejího zrušení r. 1897. Ve spisu dra Fleischmanna „Sídla Židů v Čechách r. 1921"5) je v II. župě lounský celý okres unhoštský s 116 Židy uveden. Žid. obyvatelstva v posledních letech v soudním okresu unhoštském zřejmě ubývá. Dle sčítání lidu z 31. prosince 1910 a z 15. ledna 1921 měly žid. obyvatel:, Braškov —, 2, Dolany 4, 5, Družec 3, 3, Dušniky 2, —, Hořelice 22, 17, Hostivice 5, 6, Hostouň 32, 21, Chrašťany 2, —, Chyňava 4, 2» Kyšice 4, 4, Libečov 1, 3, Litovice 3, —, Pletený Újezd 5, 3, Pavlov 2, 8, Řebeč (nyní Hřebec) 3, 2, Ulio-nice 4, 2, Unhošt 24, 24, Vel. Přítočno 14, 12, Železná 3, —; dohromady 137, 116. V celém okresu bylo dle sčítání lidu z 31. prosince 1910 32.149 obyvatelů, z 15. ledna 1921 31.638 obyvatelů. Hostouň je městys s farním kostelem sv. Bartoloměje *) ze XIV. stol. V obci je pětitřídní škola, pivovar, lihovar, mlýn a koželužství. Zámek a nedaleký dvůr Šafránov jest majetkem kapituly sv. Víta v Praze. Původní ves byla rozdělena na dva díly, z nichž jeden byl vladyčí s tvrzí. Na této připomíná se r. 1417 Habart z Nedvídkova, Později spojeny obě části (dor. 1483). Nanovo dostala se vládyčí část v držení křižovníků s červenou hvězdou, druhá pánů z Kolovrat. —- R. 1548 prodala Dorota z Vel. Lipna vladyčí část kapitule pražské, jež nabyla r. 1621 i druhé části3). Synagoga v Hostouni (vnějšek) K žid. obci hostouňské přináleží veliký počet malých obcí") z dvou polit, okresů, a to: z polit, okresu kladenského: Buštěhrady, Červený Újezd, Dolany, Stelčeves, Hostivice, Hostouii, Jenč, Lidice, Litovice, Vřetovice, Mako třasy, Rebeč, Pavlov, Nové Dvory; 7i polit, okresu smíchovského: Bělok, Malé čičovice, Dobrovíz, Kněževes (německy: Herrendorf), Libocho-