1862 dceru Julii Steinerovou vzal si. Leopold-Freu-denfels ž ješína, ekonom. 1864 vyhořel. 1869 přikoupil od domu č. XVI celou zahradu. Pak č. 40 a 219. 1879 prodal dům se zahradou Janu Mlezivovi, zahradníku. Č. 131. 1857 koupil od křesťanky Barbory Farové domek Bohumil Löwner, syn Lippmanův, zběhlý písmák hebrejštiny, z č. XVII. Obchod obilím. Zemř. 1903. (Syn jeho Ludvík Löwner dům č. 41 v městě.) Dům přešel do rukou křesťanských. Č. 133. 1833 pronajal Jan Vysoký domek Samueli Ornstei-novi, řezníku, na 28 let. 1854 stal se Samuel O. knihovním vlastníkem a pak ho 1859 prodal křesťanu. (Via pak č. 57.) Č. 134. 1896 koupil v dražbě Leopold Reich, kupec z č. 145, ale prodal ho r. 1900 zase křesťanu Janu Suchomelovi. C. 137. 1788 dědicové Staňkovští pronajali díl svého domu č. 138 (dílnu kovářskou) přízemní Heřmanu Englovi pro obchod střižní. Ten ho pak r. 1820 přestavěl a o patro zvýšil. Se sousedem Zikmundem Fary učinil smlouvu, že mu týž dovolil učiniti svým dvorkem kanálek ze záchodu do' veřejné stoky na ulici. 1849 dostala dům, oddělený od č. 138, dcera Johanna Englová, "vdaná zá Jakuba Kolínra. Střižní obchod. 1876 koupil od Kolínra MUDr. Fr. Hendrich, lékař. Č. 138. 1819 po křesťanu Josefu Pechovi řezník Filip Schalheim s ženou Evou Kuh z Libochovic. 1850 dostal ho syn Abraham Schalheim s ženou Kateřinou. 1889 dědil ho syn Markus Schalheim, advokát v Jablonci. 1908 od něho ho koupil křesťan Jan Adámek. .. .. Č. 141. Stará lékárna. Původně domek křesťanský, přízemní. Zedník Jan Patočka, vlastník, po třikráte vyhořel, zadluživ se. R... 1764 Žid Gabriel Tausig, půjčiv mu do stavení na 2266 fl., pronajal dům na 25 let. Za to mu Patočka zapsal nově vystavěné I. patro r. 1782. Polejšek dostál 1779 syn Jan Patočka, který ho prodal nevěstě Františce Hartmanové a ženichu Josefu Weinzirloyi, lékárníku. Nyní tu tedy první lékárna. Weinzirl zemř. 1808 a vdova Františka vzala si provi-sora Josefa Velzla, lékárníka. 1785 po Gabrielu Tausigovi dostal hořejšek syn Gerson (Gabriel) Tausig. 1820 od něho hořejšek koupil Alexander Lederer, řezník, s ženou Sarcu GelLnerovou z č. II. 1820 dolejšek od Velzla koupil Michael Schermer, žid. lékař. 1833 od Schermera dolejšek koupila Alžběta Gell-nerová, manželka Abrahama Gellnera, syna Jos. Samuele G. z č. 103. Obchod obilím. 1851 od Alex. Lederera koupil hořejšek Abraham Gellner, a tak dům »celil. 1870 dostal dům týž syn Julius Gellner, obchod koloniální a obilím, hnojivy. První manželka Klára, zemř. 1904, druhá, její sestra Johanna. Dostal i dům č. XX a 1909 přikoupil vedlejší dům č. 142, který přestavěl. 1926 dostal všecky 3 domy syn Artur Gellner, na? roz. 1897. ., . . Č. 144. : ..,.-.. 1900 v dražbě po Frant. Davidovi koupil dům Leopold Reich, kupec v č. 145. Dům zbořen a nově vystavěn. 1912 vdova Karolína — viz č. 145. 1923 dostál syn Otto Reich s č. 145. Č. 145. Je to polovina kdysi domu č. 46, rozděleného na č. 45 a a č. 46 b. Polovinu domu č. 46 a koupil od Matěje Křivana r. 1853 Salomon Langweil a zřídil tu kupecký obchod. 1869 přikoupil pak zadní díl č. 46 b a zbořil ho pro velikou sešlost. Pak si koupil koželužnu č. 121. 1885 prodal dům i s krámem bratru Benediktu Langweilovi a ženě Barboře, chromému, o berli. 1892 přistavěl na místě zbořeného nový domek. 1895 dostala dcera Karolína Langweilová, vdaná za Leopolda Reicha, obchodníka i v obilí. 1900 přikoupil č. 144. Zemř. 1912, Vdova Karolína. 1923 dostal oba domy syn Otto Reich s ženou Evženií Ofnerovou ze Zavlekova. Č. 186. Původně domek křesťanský u Rybníčka. Pak tu měl být mýtný silnice. 1838 od dědiců Hofmanoyých koupil ho Wolf Bu-lova (Gliickman), pachtýř mýta. Ale ještě toho roku postoupil ho Marku Sohrovi z Libochovic, ranhojiči v Teplicích. 1844 od Sohra ho koupil Gabriel Tausig, doktor ve Vlas. Benátkách (viz č. 121). 1849 od něho ho koupil Heřman Fanta, obch. plátnem, syn Abrahama F. z č. X, s ženou Sárou Hoffne-rovou z č. XIII. Domek o patro zvýšil. 1881 dům prodal křesťanu Janu Vánčovi, koupiv dům č. 14 v městě. Č. 219. Dvorec (Forberk) 1586 Michnovský — naposled Te-rebovský. ■ 1882 od mlynáře Fr. Kettlera koupil dvorec bez, polí, se stodolou a zahradou Leopold Freudenfels, rolník z Ješína, s ženou Julií Steinerovou z č. 130. Měl najmuté pozemky měšťanů a vedl hospodářství. 1894 převzal hospodářství syn Gustav Freudenfels s ženou Olgou Skálovou. (Bratr Bedřich Freudeufels je lékařem v B.) Gustav zemř. 1912, vdova vedla po čas hospodářství sama do vyjití nájmů. 1919 koupil dvorec Bertold Goldman ze Staré Říše na Moravě, se ženou Pavlínou Šťastnou ze Zděmic. Ekonom. V městě. • Židé, když směli po r. 1850 kupovati domy i v městě, jsou tito: Č. 2. R. 1859 od Josefa Drozdíka koupil dům Abraham Tausig z Nového Strašecí s ženou Marií. Obchod koloniální. On zemř. 1861.. Vdova Marie provdala se zase za Samuele Brauna. Odešli do Ředhoště. 1861 dědí dům dítky: Aloisie, Matylda a Janni Tau-sigové. . 1866 od nich koupil dům s krámem kupeckým Salomon Langweil, syn Natana, č. XIII. — Pak č. 145 a 121. 1871 prodal dům křesťanu Pavlu Bukovskému. Č. 13. Byla to stará škola křesťanská. Od Antonína Hádka koupil dům 1879 Josef Berman z Ředhoště s ženou Reginou Ledererovou, dcerou Alexandra z č. II. Střižní obchod. Č. 14. 1878 v dražbě po Fr. Procházkovi koupil Heřman Fanta s ženou Sárou (viz č. X a č. 186). Střižní obchod. 1884 dostal dům č. 14 syn Sigfried Fanta. Odešel pak do Prahy, kde na Vinohradech zařídil kravín s mlékárnou. 1908 prodal jej křesťanu Jaroslavu Finfrlovi i se zbožím v krámě. Č. 18. 1900 v dražbě po křesťanu Fr. Davidovi koupil Ludvík Polák; podonnií obch. a žid. kostelník, s ženou Rosinou Steinerovou z č. 113. Ona se 1916 utopila. 1917 prodal dům Polák křesťanu. : Č. 29.% 1869 od Frant. Minky koupil dům Moric Löffnei, sedlář, syn Salomonův z č. XV, se ženou. 1902 dostala dům dcera Emma Loffnerová, vdaná za Michaela Tausiga, sedláře. On zemř. 19 19 prodala vdova dům křesťanu. Č. 34. 1880 koupil od Karla Blažka dům č. 34 Gabriel Tausig, bursián, syn Jachima z č. I (předtím též č. 38 a č. 121), s ženou Františkou. On zemř. 1888. 1889 prodala ho vdova Františka lékárníku Ludv. Schärtlerovi,-křesťanu. • Č. 35. 1861 koupil dům ten v dražbě Lippman Steiner (vulgo Bezkrve), syn Markusa z ě. 130. Obchod dobytkem. (Prv č. 41.) 1862 prodal ho křesťance Anně Langrové. Č. 37. 1893-v dražbě po tajemníku Alex. Česalovi koupil ho Ferdinand Steiner z Veselí se ženou Reginou \eit-lerovou z Lince. Střižní a galanterní obchod. Dům celý přestavěl, a: tím si ublížil. Byl pak nucen dům r. 1913 prodati. Odešel do Teplice, kde pak zemř. Č. 38. 1858 v dražbě po zemř. Fr. Svobodovi koupil dům Gabriel Tausig, vinopal a pak bursián, s ženou Františkou. Viz pak č. 34. 1860 dům prodal křesťanu, odešed do Vídně hrát na burse.' Č. 40. 1880 od Antonie Radešínské koupil dům Leopold Freudenfels, rolník z Ješína, se ženou Julií Steinerovou. Prv č. 130, pak č. 219. -1882 prodal dům učiteli Fr. Zazvorkovi. Č. 4L 1864 v dražbě koupil Markus Steiner, syn Judy z č. XVI — pak č. 130. 1867 dostal ho syn Lippman Steiner. Dal novou taškovou střechu, ale řemeslníkům nechtěl zaplatiti a tak mu dům exekučně prodán. (Viz pak č. 35.) Č. 42. 1884 po snir.ti Anny Pokorné v dražbě koupil Ludvík Löwner, sýrt Bohumila z č. 131, se ženou Marií Steinerovou. Obchod obilím a plodinami. Nadělav mnoho dluhů a padělav směnky, prchl do ciziny, stal se nezvěstným, zanechav tu ženu s dvěma dětmi. 1895; přiřknut dům soudně opuštěné Marii Lownerové. • 1920 po smrti Marie Lownerové. dědí dítky:. Otto Löwner a Jindřiška, vdaná 1922 za Viktora Picka. 1922 převzali polovinu domu od bratra a švakra Otty. Obchod plodinami. Č. 57. 1850 koupil od Josefa Radešínského dům, Samuel Ornstein, řezník (viz č. 133 a XVI), syn Jachimův. Dal na dům taškovou střechu. 1874 dostal dům syn Isak (vulgo Ignác) Ornstein. 1890, prodav dům Josefu Rackovi odešel do' Prahy. Č. 58. 1852 od Fr. Skopce koupil dům Mendl Tausig, syn Emanuela z č. XIX (viz též č. XVII). 1853 převzal ho syn Bernard Tausig. Prodav dům křesťanu, odstěhoval se do Litoměřic. Č. 72. . , 1896 od rolníka Antonína Srbka koupil týž dům Josef Ohrenstein ze Soutic (Benešov) s ženou Matyl-dou Gellnerovou, dc. Abrahama z č. 141. Dům celý přestavěl. Obchod obilím a smíšeným zbožím. On zemř. 1929. Tím tedy končíme osazení Židů na předměstí nebo v městě Budyni buď na krátko, buď na dlouho, a přikročíme k dalšímu líčení o jich společenském postavení a osudech ve veřejném životě. R. 1650 vydány Židům v Čechách za Ferdinanda III. zvláštní privilegie, jak následuje: „Výklad český. Extrakt z oných od Jeho Cis. a král. katol. Milosti nejvyšší židovstvu Pražskému, též i zemskému tohoto království Českého udělených konfirmovaných pri-vilejí. Numerus secu n dus. Aby oni taky svůj obchod a obživení dosáhnouti mohli, My jim všechny poctivé, v jich předešlých pri-vilejí.povolené a až posaváde vedené živnosti a handle s prodejem a kupováním všelikých kupeckých a krámských zboží podle lokte, míry a váhy, též taky z rozličným metalem, (což my in specie jsme ňezápověděli), svobodně védsti, a kam oni přijdou na otevřené kvelby a krámy, na plácích a rynkách dáti a držeti na veřejné roční a týhodní jarmarky jako jiní křesťanští a hand-lířové jeti, a tam s jejich věcma a zbožím upřímně bez nějaké toho překážky, handlovati a prodávati, nápodobně syrovejina a vydělávanejma kožmi, Ittem s vlnou, obilím, živým dobytkem i masem (však dálejí a jinače ne, než jak ona od nás mezi křesťanskýma a židovskýma řezníkami dne 14. novembris 1647 roce prošlé resolucí v sobě obsahuje a přikazuje), víno pod obručeni (v sudě), v širokým a ouzkým domácím i cizím sukně na lokte a kroj, v slaných a suchých rybách (což oni od starodávna sem přinesli), tož taky s jinýma věcma handlovati, takové k své vlastní potřebě skupovati, a v pražských městech i jiných městech zase prodávati, i také jest-li zboží je, které od nás obecně zapovědíno není, jinam ven ze žerně vyvážeti, víno vyšenkovatí, a aby oni s jejich všech od pražských měšťanů a jiných cizích skoupených vín ani ve branách neb mostě cla atvíce peněz než jiní křesťanští měštš-níno védávají, podle starobylého špůsobu, dávati, ani od nich žádati nemají, nejmilostivěji povolujem." Patrně z tohoto privileje tedy vysvítá, v čem Židé již od pradávna obchod svůj vésti směli, a také vedli. Pravili jsme již výše, kterak hraběnka Lidmila ze Šternberka byla Židům v B. nakloněna, ä to patrně z příčiny, že dovedla z nich dobře těžiti. Když pák