byl pro dluhy 1756 exekučně na dva. díly „prodán,, levý a pravý od vchodu. 1756 levý díl koupil Jakub Mates Libochovický (1787 zván Gellner). _ 1756, pravý díl koupil Abraham Mauschl (1787 Ehrlich), syn Salomona Mauschla, s ženou Rachel. 1774 levý dostal vnuk Markusův Lebl Wolf &e sestrou Rachel. 1790 týž levý díl koupil Jachim Hpffner z č. XiH. 1792 pravý díl drží vnuci Abrahama Mauschla po nebož. synu Salomonu Ehrlichoyi: Zachariáš a Emanuel Ehrlichové. Zachariáš zemř. 1800. 1800 po bratru dědí Emanuel Ehrlich s ženou Annou. Krejčí. _ 1820 levý byt koupil Salomon Fischer ze Mšeného. Koupě nebyla však schválena. . . 1823 přikoupil ji tedy Emanuel Ehrlich s . žeuou Annou. Má celý dům. 1840 dědicové Ehrlicha: Simon, Leopold, Eva a Karolina. 1862 od dědiců koupil bratr Simon Ehrlich. 1880 přešel do rukou křesťanských. 1908 koupil Julius Langweil ke koželužně č. 121 na byty pro dělnictvo. Dodnes v něm ve sklepě stará koupel židovská, vyzděná. Č. XV (125), na obecním. 1706 píše se: Na Trávníce (zahradě) na vlastní náklad vystavěl r. 1706 Salomon Abraham, syn Abrahama z č. XIV (124). R. 1740 přistavěl I. patro. Synové Salomonovi: Eliáš Isák (1787 Korálek) s ženou Juditou dostal hořejšek, a bratr Mojžíš Salomon. (1787 Löffner) dostal dolejšek. 1806 dolejšek dostala dcera Edl Korálková, 1809 vdána za Filipa Perelesa. 1806 hořejšek dostal Mojžíšův syn Gutman Löffner s ženou Evou. 1830 dolejšek převzal Isákův vnuk, syn Judy, Markus Korálek se Sárou Heller. 1832 hořejšek zase syn Gutmanův Salomon Löffner. Zápis teprv 1850. 1862 od Kořalka koupil dolejšek křesťan Jos. Rubeš. 1862 hořejšek Salomonovi dědicové: Adolf, Mojžíš (Moric) a Rosina Löffnerovi. 1870 od nich koupil hořejšek Jos. Rubeš, a tak měl celý dům. Od r. 1919 patří ke koželužně č. 121. C. XVI (126). Stojí na místě, kde někdy (1620) stodola při For-berku Mikuláše Desátníka z č. 70 v městě bývala. Vrchnost ho stavěla a 1690 koupil jej Aron Citovský s ženou Evou. R. 1693 prodal mu Tomáš Hovorka z č. 70 tu zahradu při Forberku až k potoku. (N. b. Tak zahrada patří nyní k dóitnu č. 130.) Synové Arona byli: Sraule, Löbl a Isák Citovští. Dcera Rosálie Citóv-ská vzala si Isaka Arnsteina (pak Ornsteina) ze Mšeného a dostala po matce Evě hořejšek: světnici, kuchyni, komoru, díl půdy, podzelenou, půl sklípku a % zahrady dle Kindla č. 122. 1748 domek na 3 díly mezi syny rozdělen. V přízemí přední část a zadní díl, pak celý hořejšek. 1748 přední díl dostal syn Sraule {Israel) Citovský se Yi zahrádky, a od dcery svého bratra Löbla, Tradí. koupil její zděděnou Ys. zahrady, takže mu patřilo nyní V2 zahrady. Zadní díl domu dostál syn Isak (od 1787 zván David Steiner) se Yi zahrady. 1780 přední díl koupil Samuel Gellner, pekař. R. 1792 prodal Isaku Orňsteinovi svůj díl půdy. 1790 zadní díl dostala dcera Anna Steinerová, vdaná za Rafaela Steinera, příbuzného. Přistavěl vzadu komůrku pro tchána Davida Steinera, která je v domě dosud. 1790 pro veliké hádky vysadila městská komise mezníky v jich zahradě. 1808 přední díl dostal Samoelův syn Lippman Gellner. : . . . 1812 zadní díl dostal Rafaelův syn Juda Steiner. 1823 hořejšek převzal Isakův syn Joachim Ornstein se zahrádkou. 1847 přední dři ujal Lippmanův syn Heřman Gellner. 1851 zadní díl zase Judův syn Markus Steiner. Pak měl č. 130. Jeho žena byla Františka. 1857 Stéiner prodal zadní díl křesťanu Matěji Francovi (vulgo Herynek). 1867 vdova Herynková (Francová) prodala svůj díl Štěpánu Leblovi, křesťanu. 1867 přední díl koupila Šejdl Neuschulová pro Naf • táli Kocha, příbuzného, syna Lazara, žid. učitele zde, pak v Uhříněvsi, naposled v Plzni, kde co rabín, jsa povahy výstřední a prchlé, sé oběsil. 1869 prodána od domu celá zahrada Leopoldu Freu-denfelsovi, zeti Marka Steinera, k domu č.; 130. 1878 hořejšek držela Kateřina Ornsteinová, dcera Jachima. Od ní koupila ho 1891 Františka Gellnerová dcera Bernarda G. z č. XVII (127). 1894 přední část od Kocha koupila obec židovská pro* chudé příslušníky. 1926 koupil vše od Gellnerové i od obce židovské křesťan Jos. Schoř, mimo zadní část Leblové. . Č. XVII (127), Stojí na obecním místě. Pusté místo u Forberku někdy Mikuláše Desátníka z č. 70. 1752 koupil pusté místo a stavěl přízemní domek Mojžíš Martinský (zvaný 1787 Löwner) s ženou Rebekou. 1828 zpustlý domek dědil syn Lippman Löwner. 1829 koupil ho Emanuel Tausig. Znovu přestavěl a O' patro zvýšil, kde zřídil jirchárnu. Dosud sklípek s vodou, kde máčel kůže. 1853 dostal ho syn Gottlieb Tausig. Pak odešel do Prahy. 1880 převzal bratr Moric Tausig, bankéř v Praze. 1889 koupila ho Františka Gellnerová, dcera Bernarda, kostelníka (vk též č. XVI). Zemřela 1929. 1929 dědila sestra Žofie, ydaná za Heřmana Neumana, lakýrníka. Č. XVIII (128). Stojí na obecním místě. Později rozdělen na dolejšek a hořejšek. 1750 stavěl s povolením, magistrátu Abraham Mojžíš Pereles. Služebnost: Dovoleno mu sousedem vésti hejzuk (kanálek) domem č. 129. 1789 koupil přízemní domek Juda Korálek. 1790 od něho koupil zase Lazar Tausig. Od r. 1803 drželi ho společně Jonas Löwner s Tausigem. 1805 koupil ho Filip Schütz z Třebivlic proti odporu zdejší obce židovské, která mu příslušnost zdejší odpírala. Postavil I. patro. Jemu povoluje soused Jan Křivan z č. 129 udělati do dvora při. svém domku okno i ten hejzuk za obnos 40 fl. 1813 koupil přízemí Salomon Gliickman (Budlov-ský) a s ním bydlil jeho syn Marek Budlovský. 1815 celý dům koupil Daniel Langweil a syn Alis. Přestavěli ho 1846. 1860 dostal ho zeť Langweilův Josef Kiesler z Lovosic, 1881 dědili synové: Markus a Heřman Kieslerové. 1897 koupil ho Leopold Steinet, (cizí) obchodník, s ženou Hermínou Ehrlichovou z Dolanek. Učinil však r 1899 úpadek, a dům přešel pak do rukou křesťanských. Č. XIX (139). 1706 stavěl ho na obecním místě blíž jatek žid. křesťan Kristián Bez, a pak jej po delší čas drželi jeho nástupci, až jej na řadu let pronajala žid. rodina Schalheimů. . v 1839 převzal ho Emanuel Tausig (viz č. XVII), ale zápisu vzíti nesměl. Půjčil totiž pravému vlastníku Václ. Seidlerovi, ševci, peníze, a stal se tak jen zatímním držitelem, kde mohl bydleti. Chatrný domek přestavěl a o patro zvýšil. Teprv r. 1864 byl mu dům do knih připsán. 1878 koupil ho Salomon Beck, krejčí, s ženou Julii Gellnerovou. • 1901 po smrti Bečka přešel zase do rukou křesťanských. . ..... .. ...... e.xx (i4o). 1650 původně t. zv. Židovská šlachta (jatky) přízemní a při ní masné krámy. Stavěla hraběnka Lid-mila ze Šternberka ze dřeva a hiinou vymazané. Mezi panskou hospodou a jatkami pusté místo, kudy vozila se voda z řeky do městského pivovaru. Před r. 1765 patřilo toto místo Václavu Vicherovi z č. 2 (nyní zrušeného) na předměstí. Z jatek platili Židé vrchnosti 30 fl. ročně. ■ ■ 1696 vyhořelé jatky postaviti dal kníže Ferdinand ž Dietrichsteiná z kamene. 1717 žádal Marek Kaufman vrchnost o povolení vystavěti nad masnými krámy vlastním nákladem byty pro sebe s pavlačí k obývání. Povoleno. Později nadělal dluhy, a byty prodány. 1738 koupil hořejšek Lazar Tausig. 1765 přikoupil od Václava Vichery to pusté místo na vystavění kvel-bu (špýcharu) do dvorečku. Dosud nachází se na tomto špycháru ve štítě židovská hvězda. Pak na tomto dvorku vystavěl při zahradě panské hospody malý domek k obývání. ■ . ■ 1793 dostal vše syn Abraham Tausig —viz též č. VI. 1811 držel vše syn Lazar Tausig & ženou Rachel Bi-schickou. 1829 masné krámy v přízemí koupila od vrchnosti obec žid. 1833 hořejšek dostala Lazarova dcera Johanna Tau-sigová, která si vzala 1840 Daniele Ornsteina z č.XVII. 1850 od nich koupil hořejšek Abraham Gellner z č. 141 s ženou Alžbětou Lichtensteinovou. 1870 po matce dostal hořejšek se špýcharem a domkem syn Emanuel Gellner. Nadělal však dluhy. 1883 pro dluhy převzal po něm otec Abraham Gellner. 1892 dostal od otce Abrahama druhý syn Julius Gellner i s domem č. 141. 1896, když Židé přestali vysekávati maso (posledním řezníkem byl Alexander Lederer z č. II); koupil jatky od obce Julius Gellner, .spojiv tak celý dům... 192 dostal vše syn Arthur Gellner. Pamětihodno při těchto domcích je, že byly rozdělovány na dvě, tři až čtyry světnice, pravé to kum-bálky, a musíme říci i pravé díry, kde mnohdy bydlely dvě až tři spřízněné rodiny pohromadě, a bylo ku podivu, že u nich hepropukávaly nebezpečné choroby každého roku. Ve městě dříve bydleti nesměli, místa k stavbě nových domků se jim nedostávalo, a tak se musili krčiti jen v těchto židovských domcích, které pro četný jich počet nedostačovaly. Teprv od doby císaře Josefa II. mohli se i v křesťanských domech usazovati, ale jen co nájemníci, neboť domů těchto kupovati nesměli. Ale i tu dovedli zákon obcházeti, neboť, zapůjčivše zchudlým měšťanům peníze, pronajímali si domy jich na řadu let (25—30), neplatíce ovšem nájmu žádného, an tento vyrovnán byl na místě úrokův ze zapůjčených peněz, a tak považovali se pak za majitele domu, co pravý majitel jim konal službu knihovního figuranta. Až teprv po roce 1850 mohli si dát dům na jméno své do knih zapsati. Mimo tedy těchto žid. domů na předměstí drželi Židé ještě domy křesťanské jak na předměstí, tak v městě, jak následuje: Na předměstí: Č. 103. . • -. ■ Polovinu domku č. 103 koupila r. 1789 (ovšem bez zápisu) Židovka Libuše Bischická na 28 let. Po Bi-schicke r. 1836 koupil ho Salomon Gellner z Roud-níčka s ženou Kateřinou, a od něho ji r. 1841 bez zápisu koupil Josef Samuel Gellner z B., t. č. pachtýř pan. polí v Nížebozích (vulgo Josífek), s ženou Rebekou. (Syn jeha Abraham Gellner v č. 141 a XX.) 1878 přešel tento domek do rukou křesťanských. Č. 113. 1866 koupil tento domek v Ostrovní ulici David Steiner s ženou Alžbětou. On zemř. 1884. 1885 od matky Alžběty dostala domek dcera Regina Steinerová, která později vdala se za Ludvíka Poláka, podomního obchodníka a žid. kostelníka. Pak přešel do rukou křesťanských. Č. 121. Koželužna. 1620 byl to dvorec královský k domu č. 9 -v městě. Byl stále v držení křesťanů až do Josefa Gaube r. 1843. 1844 koupil ho MUDr. Gabriel Tausig, lékař ve Vlas. Benátkách, pro svého otce Abrahama (viz č. I). Bratr téhož Gabriele byl Jachim Tausig. 1849 od strýce Gabriele dostali bratří Gabriel, Lippman a Josef Tausig, synové Jáchyma. Ovčín zrušen a stavěny dílny pro novou větší koželužnu. Stavení, dosud přízemní, zvýšeno o jedno patro. Lippman a Josef odešli do Litoměřic, Gabriel do Vídně, kde utrpěl při krachu na bursách 1873 veliké ztráty. •■ 1871 koželužnu koupil Salomon Langweil z č. 145 s ženou Barborou. ~ 1879 dostal ji syn Julius Langweil s ženou Florou z Mělníka. 1893 ze stodoly postavil strojovnu a novou dílnu. 1900 tato dílna vyhořela. 1904 koupili ji bratří Jindřich a Max Gerbrové z Rakovníka. Í905 převzal ji Max Gerber sám, když byl bratra svého notně ošidil. R. 1919 přestavěl rozsáhlé celou koželužnu, přikoupiv obecní; Ostrov a děkanskou zahradu tamtéž, a vedlejší domek Kindlovský č. 122 se zahradou. Nadělav množství dluhů, učinil úpadek, a koželužnu v dražbě 1922 převzíti musila Česká bankovní jednota v Praze jakožto největší věřitelka. Od toho r. v továrně se nepracuje. Č. 129. 1849 od dědiců Jana Křivana koupil domek Lazar Gellner, pekař. .. • . . ■ 1875 přešel domek zase do rukou křesťanských. Č. 130. 1849 od pekaře Františka Procházky koupil domek Markus Steiner (vulgo Bezkrve) s ženou Františkou z č. XVI (pak č. 41 a 35 v městě).