Geschichte der Juden in Budin.

Bearbeitet von Antonín Janda, Archivar in Budin.

\J Židech v Budyni nad Ohří z prvních dob jich usazení není nániv.nic známo, ale domýšleti se mů-žeme,..že tu již asi záhy za Přemyslovců, králů v 13. stol., aneb nejpozději za pánů z Hazmburka ve 14. 0o\. usazeni byli, a to za severní zdí městskou na „předměstí židovském". Přečkali tu 4 panující rody. Krále české do r. 1336, pány Zajíce z Hazmburku do r. 1613, ,pány ze Šternberka do r. 1676 a pány Dietrich steiny do r. 1848, do konečného osvobození. První jich domek byl jistě pod branou Říční při cestě do Libochovic, nyní letohrádek se sklepem při panské hospodě č. 102, který obýván byl před r. 1630 Židem Abrahamem a byl r. 1631 s ostatními domky na předměstí i v městě Sasíky vypálen.

První historickou zmínku o Židech v :B. podává nám deska s hebrejským nápisem z dostavby nového mlýna r. 1535 takto:                    .                 , :       ~  .

„Miklot baal horechaijim Nosu lamorom enajim Uwikesch meel haschomajim, Scheló jechelohut esch Veál jechasar lo majim, Veál jimach hankore baazal-tajim Vejske lelomos och'tajim 296." (Zkráceně rok 5296 ž. kal. — Dle křesť. r. 1536. — Časopis Hylós č. 19 ze dne 12. května 1821.)

Česky znamená: „Mikuláš Pán (má býti Jan Mikuláš IV. z Haizmburka), vlastník téhož mlýna, pozdvihl očí svých k nebesům a úpěl k Bohu, který kraluje na trůnu v nebesích, by jej (mlýn) od žhoucího ohně, od nouze vodní, od znilobuiy dřeva, a aby se nikdy ne-sesul, opatrovati ráčil, též by onť jemu jak na tomto světě, tak na onom všecko dobré uděliti ráčil."

Pod tímto hebrejským nápisem vytesáno jest český: „Požehnání boží jest veliké zboží, pokora jest pravá moudrost, spravedlnost jest ta největší ctnost — 1535."

Tata deska umístěna byla nad vchodem do mlýna, a zůstala tam podnes, ačkoliv byl starý mlýn nově přestavěn.

Tento neznámý Žid byl tedy prvním nájemcem nového mlýna, stavěného p. Janem z Hazmburka r. 1535, a to nejspíše proto, že asi zapůjčil p. Janovi peníze buď na stavbu tohoto mlýna, nebo snad na jeho cestu do Palestiny a Egypta, kterou vykonal r. 1518 až 1520.

Šlechta česká Židy velice podporovala v jich handlech, či obchodech, protože z nich mnoho těžila, ano i peníze od nich si dlužila. Kdejaký obchod se vyskytl, chytili se ho hned chytří a prozíraví Židé na úkor nehybného českého lidu. Lid skutečně byl po bitvě na Bílé hoře hrozně zbědován, neboť ani škol se mu ke vzdělávání nedostávalo. A co lid český byl pro víru utiskován a pronásledován, Židé ku podivu byli chráněni, neboť na ně msta Říma se nevztahovala. Tak v B. svěřili jim páni Šternberkové, jakožto noví drži-

. Budyně 1                                                                                                   1

Dějiny Židů v Budyni n./O.

Zpracoval

Ant. Janda, archivář v Budyni nJO.

tele panství Budyně, vybírání cel a daní. Měšťané stěžovali si proti tomu radám komory české, a odtud přišel r. 1631 připiš paní vdově Marii Maximiliane Šternberkové s nařízením, že nesmí nadále svěřovati vybírání cel Židům pod. uvarováním těžké pokuty. Bylo to clo hlavně ze zboží kupeckého, z obilí a z mostu přes řeku Ohři u Budyně.

Z r. 1638" známe soupis všech Židů v B., který vyžádali si od města páni hejtmane kraje slánského, a který tuto celý podáváme: „Na jisté poručení J. M. (jich milostí) pánů hejtmanů kraje Slánského (byli ťb Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic a Adam Václav Bo-ryně ze Lhoty na Mšeném) poznamenáno, co se Židóv všech velkých i malých obojího pohlaví v městě Budyni n./Ohří nachází, i na předměstí:

V místě:

U Jana Košínka (č. 2 a 3): Marek Aser (dřív v č. 63) s ženou, .syn, dcera, chůva. Ziml Vlach (pak č. 6) s ženou, syn, dcery 4. Lazar (1630 č. XIV [124], 1654 č. 25] s ženou, synův 5, dcery 2. Samuel knihař s ženou, syn v Praze, dcera doma.

U Martina Bambulky č. 36: Abrahám Šilhavý (1654 č. XII [109])  s ženou, syn, dcera.

U Desátníka č. 70: Jakub s ženou, syn. Item Kaf-mon s ženou, syn.

V domě Jana Stehlíčka, primasa, č. 56: Hyršl s ženou, syny 3, dcera.

U Pavla Králická č. 45: Samuel Alexander s ženou, dcerou.

Na před mě stí:                        ~~

Abrahám s ženou, u něho Zahele s ženou, syn. Stalo se v pondělí 21. Juni 1638, a pro lepší toho jistotu   a   dosvědčení   pečetí   městskou   nadepsaného města Budyně upečetíno."

Jan Šebor Kamenský, písař a spoluradní, m. p.

Bylo tu tedy toho času 11 rodin žid. se 49 členy, a k tomu zvláštnost, že směli vedle přivolení pána ze Šternberka (vlastně jeho lakotné manželky Lidmily Kavkovny z Říčan, která.; vlastně spravovala hospodářství sama) i v městě přebývati, ano i opuštěné a pobořené domy křesťanské (ovšem béz polí) sobě kupovati, jak nás gruntovní kniha města Budyně z r. 1650, nově po ohni r. 1631 zřízena, poučuje. Stalo se tak asi proto, že židovské domky na předměstí byly vesměs vypáleny a do základů zničeny, a paní hraběnka jich stavěti nechtěla (teprv za Dietriehsteinů byly tyto domky 1690 znovu stavěny), a že ve městě bylo mnoho domů opuštěných a zpustlých, o které se nikdo nehlásil, a paní hraběnce neplynul z nich žádný užitek. Proto je musili tedy Židé kupovati chtěj nechtěj.

L. S.

Tak na př. koupil dům.č. 25 r. 1654 Lazar Žid za 73 kopy gr., na kterémž vyplatil 60 kop. Měl dva syny: Berla (Bernarda) a Aisika (Isáka), kterým dům po otcově smrti připadl. Že ale jeden z nich (který, v knize se nepraví) se svým švagrem dopustil se mordu, jich dům vrchnosti propadl, a tak byl r. 1677 prodán křesťanu Janu Komínkovi.

Jiný dům č. 30 koupila po r. 1632 Dobruška Židovka, která po své smrti odkázala dům Zabelu (Samueli), snad synu? Že ale týž Samuel ani dům neopravoval, ani povinný Schutzgeld vrchnosti neplatil, stále po světě se toulaje, a jsa upomínán, vždy ušel, vzala mu vrchnost dům, prodavši ho znovu r. 1677 křesťanu Tomáši Stránkoví za 60 kop gr., který dal Samuelovi 20 kop a švagru jeho Heršlovi 10 kop, a ostatní peníz má skládati Samuelovi po 2 kop. a Heršlovi po 1 kopě do splacení.

Jiný dům č. 31 slul „Škola židovská", o němž psáno v knize gťuntovní toto: „Tak jakož před mnoha lety {1632) Židé boidyňští tento dům skoupili (totiž obec židovská), z něho sobě peleš neb Synagogu svou udělali, a ji až posavad tím spůsobem užívali; že pak nynější milostivá Vrchnost (Gundaker z Dietrichsteina a hlavně jeho manželka Alžběta Konstancie z Questen-berka, kteří Budyni r. 1676 od Václava Vojt. ze Šternberka koupili) v městě mezi křesťany žádných Židův trpěti nechce, nadto jich peleš trpěti neráčí, prodáno to místo samé s kamením pobořeným, střechy a jinších potřeb židovských k prošacování, kteréž od ouřadu města za sumu 90 kop gr. míš. šacováno, vedle kteréhožto šacunku ujal jest Franc Purkyně, a hned hotově závdavku Židům složil 30 kop mís." — atd.

Jiný ďům č. 63, původně městský pivovar, od r. 1506 pak byt městského sládka, kterýžto dům, vrchnost . (Fr. Šternberk) měšťanům z trestu pro víru prostě vzala a r. 1634 Židu Marku prodala. Spustlý domek pak Gundaker z Dietrichsteina r. 1677 zase měšťanům vrátil.

Podobně stalo se s vedlejší varnou, napotom sladovnou, domkem č.91, který Šternberk prodal Židu Dou-povci, ale r. 1677 byl obci zase vrácen. A konečně jiný dům č. 6 koupil oď vrchnosti Ziml Žid (jinak Adam Teplický) asi r. 1634 za 100 kop. V knize gruntovní se píše: ,

„Odejdouce Ziml Žid z tohoto světa, po sobě Abrahama a Wolfa syny zanechal, jím tento dům kšaftem k pokojnému užívání odkázal, kteřížto byvši mnoho let jehö y. držení, nic nestavěli, ani nyní na poručení milostivé vrchnosti, maje se celé město zvelebili, stavěti nechtěli, tak pan hejtman přinucen byl skrze oúřad Budyňský jej dáti prošacovati, což vidouce oni sami se o kupce starali, a takový dům dobrovolně smlouvou svrchu psanému Janovi Hrušoví (t. č. pan mlynář) za 125 fl. rýn., od něho na ho lově přijatých, prodali, a nemajíce tu dále žádného nápadu» odevšeho se odřekli a dům postoupili, kterýžto on stavěti, a jiné povinnosti všeliké z něho vybejvati povinen bude Stal se zápis na kanceláři zámku Budyňského dne 24. Feb-ruari A. 1677."

Před tímto zápisem poznamenáno jest r. 1652, že Židé všichni v B. zůstávající' drží panské louky za 4 provazce, z nichž platí do důchodu 5 kop 20 gr. míš. ročně. Louky jim puštěny proto, aby měli píci pro svůj dobytek, kterým vedli obchod.

Vizme nyní, kterak to asi během 17. a 18. stol. na předměstí židovském vypadalo. Musíme zprvu podotknouti, že domy na předměstí židovském zprvu vůbec číslovány nebyly, až teprv k nařízení císařovny Marie Terezie r. 1760 dostaly čísla římská od I do XX, na rodil domů křesťanských, které opatřeny čísly arabskými. Teprv na začátku tohoto století usnesla se městská

obec zrušiti staré číslování, a zavedla pořadové číslování všech domů na předměstí, bez ohledu na staré římské číslování, a proto přidáme k starému číslu římskému do závorky vždy číslo nové.

Nejprve promluvíme o chalupě Abrahama Žida pod branou Říční, kterou držel týž již r. 1620. R. 1631 byla Sasíky vypálena, načež ji koupila hraběnka. Lid-mila ze Šternberka r. 1654 k nové panské hospodě (č. 102) co sklep na pivo. Nynější panská hospoda bývala původně městský špitál, taktéž 1631 vypálený, a za ním, kde nyní při ní dvůr, stáje a zahrada, býval; Forberk (dvorec za hradbou) Jiříka Strejčka r. "161$j^: k č. 13. Forberk dědil jeho zeť Jan Šantročí, jenž vyměnil tento dvorec se stodolou paní Lidmile ze Š. r. 1654 za chalupu Lazara Žida (nyní skupina domků č. XIII (123), XIV (124) a XV (125) se zahradou. Tam si pak Šantročí vystavěl novou stodůlku v místě, kde nyní synagoga stojí.                               .                 :

Původní domek č. XIV (124) držel tedy r. 1620 Lazar Žid, 1631 vypálen, pak vyměněn r.: 1654-- Janu Šantročímu za Forberk u panské hospody, od něho prodán 1654 Matouši Procházkovi, týž ho prodal záhýj„ Mikuláši Ruršovi, od něhož ho koupil Jiřík Radešín-ský, od téhož zase Mikuláš Kovář, a od něho opět Ziml Žid. Od Zimla koupil ho Jan Kouřík, jinak Smola (mlynář), a ten ho konečně prodal r. 1670 Abrahamovi Židu za 26 fl. rýn. Poněvadž pak tyto domky XIII, XIV a XV stávaly na městském gruntě, byli majitelé jich povinni platiti obci z místa úrok, a p. děkanovi o žních robotu konati. Mimo to při nahodilém prodeji nesměl domek jinému, než zase jen křesťanu, prodán býti.

Týž Abraham Simon žádá r. 1671 vrchnost, aby směl vyhořelý domek v r. 1669 znovu vystavěti, načež mu paní hraběnka povolení dala. Abraham měl dceru Amete, kterou vzal si r. 1679 Jachim Bjerl, zdědiv s ní tento domek r. 1695. Při zápisu r. 1679 ^zapomněl (snad zúmyslně nebo za podplacení) špatný úředník a hejtman Schnöpf klausuli o povinnostech obci a děkanovi zapsati, a tak později Berl nechtěl obci ani one-ra, ani 2 str. ječné sýpky dávati, z čehož vznikl r. 1694 soud. Kníže pak rozsoudil, že klausule ta má se dodatečně do knih vepsati, a Berl svou povinnost obci konati. O těchto uvedených domcích bude však nížeji dále promluveno.

Nyní však uvedeme pořadem všecky domky s římskými čísly na předměstí židovském, jak za sebou následovaly:

Č. I (97).

Býval tu od r. 1691 panský lihovar, pronajímán jsa Židům budyňským až ďo.r. 1725, kdy se přestal líh páliti, ježto stačil pro panství lihovar v Libochovicích. Stavení pronajímáno pak Židům, .-n^čež ho r. 1743 koupil od vrchnosti Jonas Löbl Jjplíátý (der Reiche), naipotom zván Korálek. Zemí. 1766. Dceru jeho vzal si Salomon Markus (1787 zván Gluckman-Budlovský) a dědil r. 1766 dům po tchánu. Pro dluhy koupil 1787 pražský Žid Markus Dornitzer 2 komory se zahrádkou, které r. 1788 prodal Abrahamu Tausigovi z Budyně, a nato témuž Tausigovi prodal Gliickman r. 1792 ostatní část domu. R. 1813 dostal od otce celý dům syn Jachim Tausig, načež r. 1852 zřídil znovu lihovar, paliv líh z nielasy, a pak r. 1857 vystavěl na dvoře stáje a skladiště na líh. Vinopalnu prodal pak r. 1871 zase vrchnosti. Nyní jsou v domě byty a stroj k hnaní vody do pivovaru.

Č, II (104).

Stával již začátkem 18. stol., ale není zápisů. Teprve r. 1789 zapsán Markus Gellner (též Kellner), který zemřel 1812. R. 1817 držel ho syn Samuel Gellner s že-

■Budyně 2