Geschichte der Juden in Biowitz.

■  Bearbeitet von Josef  Weisskopf,  Oberfinanzrat i.  R.,  Pilsen.

IN ábošenská obec žid. vB., která náležela ještě před válkou k větším obcím, na českém západe, má dnes toliko 4 mužské členy a nesežene ani o největších žid. svátcích k nábožnosti předepsaný počet mužů — je určena k zániku.

Toť tragický osud velké většiny venkovských o. ž., jehož sice želí každý z venkova pocházející Žid, i když musí uznati, že Židům na venkově hospodářké poměry odzvánějí.

Bedřich Weisskopf

Začátkem 16. stol. měly B. největší počet Židů následkem jich vypovězení z velkých měst, zejména z blízké Plzně.                                                     "     t

Žid. hřbitov č. k. 1373, zapsaný v pozemkové knize teprve od 12. června 1829, byl založen již v r. 1683, a nejstarší hroby pocházejí z této doby.

V stejnou asi dobu byla postavena, resp. ze soukromého domu (Krausů)" upravena dřevěná, šindelem krytá synagoga, která musela býti v r. 1903 zbořena, poněvadž hrozila sesutím.

Prodejem bývalého „chedru", obětavostí místních a okolních Židů a přičiněním tehdejšího starosty, pana Bedřicha Wei&skopfa, byla na témže místě 8 použitím prastarých vnitřních ozdob postavena synagoga nová, kterou zasvětil za účasti řady oficielních osobností, zejména též tehdejšího purkmistra, poslance Josefa Karlíka, jakož i katolického duchovenstva, pan dr. Kraus, bývalý benešovský rb. Dle spisku Frant. Faktora, asistenta na technice, později doktora chemie a ředitele české reálky v Budějovicích, „Popis okresu Blovického", který vyšel v r. 1887 u Šimáčka v Praze vlastním nákladem autora, mělo město nad Üslavou v r. 1880 celkem 158 žid. duší, dnes má jich jen 25 a 17 domků (z 218), nacházelo se ve vlastnictví Židů.

Sto let předtím, v r. 1788, vlastnili Židé 13 domků ze 143 a v r. 1838 připadlo z celkového počtu 169 čísel na žid. majitele 17 domků.

Domy ve vlastnictví Židů musely býti opatřovány římskými čísíry.

Dějiny Židů v Blovicích.

Zpracoval Josef Weisskopf, vrchní fin. rada v. v., Plzeň.

Během pozdějších lét zmenšoval se počet Židů stěhováním jich, zejména do Ameriky (celé rodiny) a do velkých měst.

Vzájemný poměr Židů a křesťanů byl celkem dobrý, jak za dob starších, tak i v době novější.

Ovšem, že mívali jich ochránci, páni z Hradiště, své, Židům ne právě vždy přátelské choutky! Tak nařídil příkladně hrabě Prokop Kolovrat-Krakovský dekretem ze dne 8. dubna 1747, že Židé ze všech svateb a pohřbů obyčejnou štolu zapraviti mají a vyhlášením ze dne 18. února 1747 zmenšuje stav židovstva, kde poroučí, aby se vystěhovali se ženami a dětmi ve třech měsících: Joachim Hartman, Jakub Hartman, Josef Polák, Jakub F i s c h 1, Jarolím Polák, Samson Černý, Jakub Levit a Josef PinKas.

V r. 1751 nařídil:

Jelikož poznávám, že židovstvo v několika letech ke škodě křesťanské obce se rozmohlo, ačkoliv já v r. 1747 jsem 11 židovských rodin odstranil, ustanovuji:

Počet domů žid. nesmí býti zvětšen. Nesmí dále provozovati obchod senem, dřívím a pod. Bez povolení vrchnosti nesmí chovati dobytek. Vyjma Žida Radnřc-kého a jeho dědiců nesmí žádný Žid pod pokutou 8 tolarů říš. dobytek porážeti.

Zato nezažili blovičtí Židé v pozdějších letech, mimo snad v r. 1848 a v době hilsneriády, protižidovských projevů. V památném r. 1848 byl starostou ž. o. Leopold F i s c h 1, zvaný všeobecně „Kulif", který požíval velké úcty občanstva a jemuž se podařilo utlumiti nepokoje protižidovské hned v zárodku. Týž zemřel náhle 2. dubna 1882, když byl starostoval do r. 1861,

Antonín Radnitzer

Josef Weisskopf

kdy převzal úřacj- Salomon Goldscheider (1861 do 1878), oblíbený a veškerým občanstvem vyhledávaný ranhojič.

Po něm stal se představeným ž. o. Bedřich W e i s s-k o p f a podržel čestný úřad až do své smrti r, 1911.

V době Hilsnerova procesu v Kutné Hoře a v Písku

Synagoga (vnějšek)

Hřbitov (stará část)

Synagoga (vnitřekJ

1899 počalo také v B., zásluhou tehdejšího purkmistra, advokáta dra Františka Metelky, protižidovské heslování, projevené zejména vypuštěním dvou Židů z kandidátek do obecního zastupitelstva.

Starosta p. Bedřich Weisskopf vystihl slabiny tohoto štváče, odkryl -v zasedání místní školní rady jisté nesprávnosti v jeho úřadování a přivodil tím nejen jeho resignaci na purkmistrovství, nýbrž též jeho ne právě čestný odchod z B.

Tím byl zjednán starý klid a Židé dosáhli opět dvou míst v obecním zastupitelstvu (Bedřich Weisskopf a Marek L e d e r e r), které bylo po 2 léta „judenrein".

Jako rb. a učitelé náboženství působili v B., pokud jsem zjistil a pokud sahá má pamět, asi 45 let učenec na slovo vzatý Šalomoun Schwarzkopf do r. 1871, po něm výborný kantor, učitel a znalec žid. písemnictví Lazar Adler od r. 1872 do své smrti. R. 1910 a naposled Jonáš T r a ub. Od jeho odchodu v r. 1924 nemají B. ani rb., ani učitele náboženství.

Zbyl zde ještě jen představený pan Antonín R a d-n i t z er, obch., jemuž vděčíme my, židovští rodáci blovičtí, za udržování synagogy^ hlavně hřbitova, kde odpočívají ti, kteří nám byli na světě nejmilejší. a nejdražší.