nut vzdálené od stanice Veselíčko-Bránice, jest též velkostatek, který skýtá zaměstnání mnohým nejchudším rodinám. Obyvatelstvo zabývá se většinou zemědělstvím. O původu a založení Y. nezachovaly se žádné věrohodné zprávy. Dnes má obec 386 obyvatel v 78 číslech (z nichž 5 chybí). Ještě při předposledním sčítání bylo zde 450 obyvatel. Jako ve většině obcí jižních Čech, jeví se i ve V. značný úbytek obyvatelstva. V dřívějších dobách byla obec hojně Židy osídlena. O tom svědčí již to, že zde bylo žid. ghetto, patřící k panství rytíře Nádherného, kdežto v nedalekých o mnoho větších Bernarticích ghetta nebylo. Toto ghetto stávalo jistě již v letech 1726, neboť tímto rokem vyšel zákon, zakazující vrchnostem pod pokutou 1000 dukátů povolení trvalého bydliště Židům. Je však jisto, že i přes tak velikou pokutu byli Židé vrchností dále na svém panství usazováni proto, že plynul jí z těchto osadníků značný peněžitý příjem do její neustále prázdné a stále značných částek vyžadující pokladny. Může se tedy předpokládati, že první Židé ve V. se usídlili počátkem r. 1700. Dokladem toho je i kupní smlouva o pozemku žid. hřbitova ve Zběšičkách, uzavřená r. 1750 mezi vinopa'lhikem Filipem Glasérem ze Srlíha a rytířem Nádherným z V. Židé byli panství osobně poddaní a museli odváděti určité poplatky a hotovosti. Oproti tomu byli sedláci se svou čeledí vrchnosti prací povinni. Správce panství často býval rozhodčím sporů, které se mezi Židy vyskytovaly. Případů, kdy Židé volali jinověrce, by jejich při rozhodl, bývalo málo. Obyčejně nejstarší a nejzkušenější příslušník (později býval to rb.) rozhodoval mezi nepohodnuvšími se stranami. Židé používali raději tohoto způsobu souzení již z toho důvodu, že rozsudky panské nebývaly vždycky nestranné a stávalo se často, že i nevinný octl se v rukou spravedlnosti. V této době, kol r. 1700, neměli Židé ve V. ani své vlastní synagogy ani hřbitova. Pohřbíváni bývali pravděpodobně v Bechyni a později snad též v Milevsku. O pohřebním bratrstvu není ničeho bližšího známo. Kostel navštěvovali v nedalekých Zběšičkách, kamž chodili i Židé z Bernartic a Srlína. Poněvadž cesta tato zejména starším osobám a pak hlavně v zimě byla obtížná, vystavěli si Židé z V. a Bernartic, pro které byla cesta do Zběšiček, téměř hodinu vzdálených, teprve obtížná, asi před 80 lety, tedy kol r. 1850, svoji synagogu ve V., u okresní silnice do Milevska vedoucí, která asi před 30 až 35 lety byla bleskem poškozena a trhliny ve zdi byly ještě donedávna patrný. Při tomto kostele byla též místnost pro školu a byt pro učitele. Jedním z prvních učitelů na této škole byl pan Stein, otec nynějšího magistrátního rady v. v. dra Steina, pak pan Samec, otec nynějšího ředitele banky Union. Hlavními předměty na této škole byla němčina, hebrejština a náboženství. Vyučovací jazyk byl německý. Zaznamenati sluší, že tehdejší židovští učitelé na škole ve V. byli vzornými pedagogy a velice oblíbeni, jak dokazuje tradice. Žáci jejich rádi na ně vzpomínali a vzpomínají, neboť je dobře připravili do života. Vystavěním kostela ve V. odpadla tato obec zároveň s Bernarticemi od Zběšiček a obě staly se samostatnou obcí, avšak pod jedním pohřebním bratrstvem (Chevra Kadiša). Ve veřejném životě se Židé značně uplatňovali. Od vrchnosti bvvali s oblibou povoláváni k vedení vedlejších podniků, jako plavíren, v nichž se vyráběla potaš, vinopalen ap. S křesťany žili Židé v nejlepší shodě. Vrchností rovněž nebyli utiskováni, takže kulturně mohli se volně vyvinovat a nebylo jim činěno vážných překážek. Hůře však bylo hospodářsky. Nouze, zvláště ke konci 17. st., byla nesnesitelná. I v pozdějších letech nebylo 0 mnoho lépe a každá rodina stěží uhajovala svého živobytí. : Hlavním a téměř jediným zaměstnáním byl Židům podomní obchod, který se rozmohl teprve po r. 1708, do kteréžto doby byl jim zakázán. Po r. 1848 byli ve V. usazeni i někteří židovští řemeslníci, hlavně řezníci, dále se zde usazují i hostinští a obchodníci, kteří zařídili si otevřené~"krámy kupecké) se smíšeným ^zbožím. Někteří Židé mívali i trafiky. Většina těchto řemeslníků a obchodníků živila se těž zemědělstvím. Každý z nich míval více méně polí a luk a choval ni-kolik kusů hovězího a. vepřového dobytka. Nejzastoupenější rodiny ve V. byly Vodičků. Dnes žijí zde ještě dvě tyto rodiny. Jedna zaměstnává se obchodem, druhá řeznictvím. Budova veselíčské synagogy byla v r. 1930 prodána p. Leopoldovi Vodičkovi, obchodníku ve V., který ji opravil a zřídil v ní byty. Obnos, stržený za prodanou synagogu, uložen byl v peněžním ústavě a určen na opravu hřbitova ve Zběšičkách. Po bývalém ghettě není zde již ani památky a jen jinému účelu sloužící budova synagogy upomíná na bývalé židovské sídliště. Ž. o. ve V. a Bernarticích byla úředně rozpuštěna a zbylí členové přiděleni k ž. o. milevské. ZBĚŠIČKY, zvané dříve Malé Zběšičky, leží v soudním a politickém okrese milevském, v kraji, táborském, na okresní silnici, vedoucí z Veselička, v pěkné poloze, vzdáleny veškerého ruchů. Obyvatelstvo této vesničky zaměstnává se výhradně zemědělstvím. Nedaleko jest obec Popové c s 13 čísly, patřící ke Z. Obě tyto vísky mají dohromady 316 obyvatel. V samotných Z. jest 47 domovních čísel. V obci jest též velkostatek, který patříval, jako velkostatek ve Veselíčku, rytíři Nádhernému. Dnes nalézá v něm zaměstnání několik nejchudších rodin z obce. Tato malá vesnička, ukrytá oku zvědavého turisty mezi hlubokými lesy, bývala silnou židovskou baštou, odkudž stěhovali se pak Židé do Bernartic a Veselička, kteréžto dvě blízké obce, ač mnohem větší Z., nikdy tolik žid. obyvatelstva neměly. Ve Z. bývalo i staré žid. ghetto, stávající již před r. 1700. O životě tehdejších obyvatel nemáme věrohodných zpráv. Teprve v r. 1793 byla založena ve Z. žid. matrika, kteráž obsahuje dodatky křesťanských duchovních, sahající zpět až do r. 1778. Že již v první polovině 18. st. bylo ve Z. mnoho žid. rodin, .svědčí i to, že r. 1750 byl vinopalníkem Filipem Glasérem. od rytíře Nádherného z Veselička, jemuž 1 Z. náležely, zakoupen pozemek u Z., lesní to svah, k zřízení žid. hřbitova, který byl později zvětšen od domku, t. zv. umrlčí komory, až k lesu. Před založením tohoto vlastního.pohřebiště byli zběšičtí Židé pohřbíváni pravděpodobně v Bechyni. Tato žid. obec měla i svoji vlastní synagogu. Nejprve najala dům čp. 9 jako „obecní dům", jehož jedna polovina sloužila za (modlitebnu a ve druhé polovině byla vyučována mládež. Byla to jedna z prvních žid. škol v celém širokém okolí. Jména učitelů na této škole nejsou známa. Později žid. obec tento dům zakoupila, takže přešel celý do jejího vlastnictví. Byla to jedna z nejrázovitějších a nejkrásnějších staveb toho druhu. Budova tato byla celá dřevěná. Uvnitř byla dřevěná přepážka, rozdělující místnost na dvě oddělení — pro muže a pro ženy. Tento malý sice, ale velice vzhledný dřevěný kostelík bohužel v r. 1866 vyhořel a místo něho vystavěn byl domek, upravený pro nový kostel. Ze stavby nového kostelíka však již sešlo, neboť se v následujících letech mnoho židovských rodin ze Z. vystěhovalo. Do tohoto původního kostelíka chodili také Židé z okolních vesnic, kde nacházelo se celkem asi 10 rodin. Chodili sem v dřívějších dobách i Židé z Bernartic a Veselička, až do r. 1850, kdy postavili si vlastní synagogu ve Veselíčku. V této době bydlelo ve Z. přes 20 žid. rodin, jejichž dítky byly příslušný školou do Srlína. Školy této pro značnou vzdálenost nenavštěvovaly, takže češtinu (písmo) nedobře pak ovládaly. ^ Domy, obydlené Židy, byly zde označovány rim-.skými číslicemi, na rozdíl od budov, obydlených křesťany, které byly označeny číslicemi arabskými.^ Ačkoliv měli Židé ve Z. většinu, žili s křesťany v úplné shodě a zasahovali činně i do rozvoje obce. Kulturně se mohli úplně'volně vyvinovati a se strany . vrchnosti nebylo jim činěno žádných překážek. Jako v jiných obcích zaměstnávali se i zběšičtí Židé hlavně obchodem. S rancem na zádech putovali vesničku od vesničky a nabízeli své zboží. Mívali své vlastní „raycny", a zle se bránili, chtěl-H některý nepovolaný konkurent do nich jim vniknouti. Někteří provozovali i řemesla, hlavně řeznictví. Později téměř každá rodina pronajala si nebo zakoupila pole a skoro všichni se'pak kromě obchodu věnovali též hospodářství. Židé neměli až do r. 1787 rodinných příjmem, toliko po otcích. Císařským patentem císaře joseta 11. byli nuceni příjmení zavésti a matriky založiti. Příjmení musela se však od křesťanských lišiti. R. 1820 připomínají se ve Z. žid. rodiny: Kafků, Khonů, Finků, Rubínů, Penízků, Stránských. V letech 1860 byla ve Z. zastoupena jména: Fink, Löwy, Hof mann, Fantl, Rosenzweig, Hartmann, Kafka, Ferda, Rubín, v okolí pak Hecht, Glaser, Kliňgenberg, Bud' 1 o v s k ý. Dnes po těchto osadnících a po jejich bývalém ghettě není zde ani památky. Pouze na troskách staré synagogy zachoval se dům, který byl určen po jejím vyhoření za nový kostel, v němž bydlel žid. učitel a kde se též žid. mládež vyučovala. Majetníkem tohoto domu je dnes zedník Jan Dub. Je to již několik desetiletí, co všichni Židé se ze Z. a okolních vesnic vystěhovali, takže zde nezůstala ani jedna rodina. Menší část se odstěhovala do Bernartic, které později také opustila, ale většina odešla do měst. Jdete-li dnes touto úpravnou vesničkou, najdete zde ještě dosti starých pamětníků na dobu, kdy obec byla z velké části židovská. Zavedou vás i k nedalekému starému a skoro opuštěnému hřbitovu, ukrytému v idylickém zákoutí, kde nemnoho starých náhrobků upomíná na bývalé žid. sídliště. ' Bemarlice 3 3 33 Bernarditz .?