V  K. H. byl odedávna i žid.   spolek   ženský („Amschelberger Frauen-Verein"),   jehož  nejstarší zápisy mohl jsem však jen sledovati do r. 1866. Tehdy, dne 22. srpna 1866, věnoval tomuto spolku Jakub   a Sara Adlerovi obnos 100 zl.

Stanovy (nové) jsou potvrzeny dne 12. srpna 1870, č. 36.539 a byly tehdy ve výboru tyto dámy: předs. Babeta Oppenheimeřová, výbor: Sara H e 1-1 e r o v á, Sara Adlerová, , Lotti Oppenheimeřová, Josefina Backová a Anna Adlerová.

V  protokolu se dočítáme, že žid. ženský spolek   se zúčastnil svatby hraběte Vojtěcha Mladoty ze Solopisk (dne  5.  července  1891)   a  že na  pamět této  svatby byla zřízena u spolku toho nadace na jména hraběte a    jeho    choti.    Spolkové    jmění    obnášelo    tenkráte 1482 zl. 98 kr.

R. 1914 byla předs. Lotti Oppenheimeřová.

První český zápis protokolu tohoto spolku našel jsem teprve ze dne 10. ledna 1922 a byla předsedkyní Emma Hellerová, výbor sestával z dám: F. Straková, pokl. (od počátku spolku), S. Hellerová, Z. Pisingerová, E. Sommerová, Josefina Kaufmannová, Olga Poláčková-, Hermina Kaufmannová, S. Klepetářová. Spolek sleduje šlechetný ten účel, pomáhati chudým rodinám a vypláceti příspěvky k věnu chudým nevěstám žid. Šlechetné tyto úkoly spolek ten po všechna léta poctivě plnil.

V SEDLČANECH

bydleli rovněž od dávných časů Židé porůznu, netvořili však vlastní náb. obce, nýbrž přispívali na udržování školy a hřbitova do K. H., jichž ^výborových schůzí, se zúčastnili delegacemi á zvláště se s touto obcí dohadovali o repartaci daní. Blíže S. byla vydatná ložiska rudy stříbrné a zlaté, tedy již spoludůvod, že v těch krajích byly žid. osídlení kladeny obtíže. Kdy a od koho byly S. založeny, není dnes známo. Erb města — pětilistá růže červená — znak Rožmberských, nasvědčuje, že S. náležely kdysi do panství pánů z Růže. Zde bývalo sídlo kraje povltavského a jeho někdejší správa měla pravomoc měst královských, užívalo práva hrdelního a tržního. Král Jan z Lucemburka zastavil S. Petrovi z Rožmberka r. 1481; Vok z Rožmberka postoupil tento statek bratřím Lobkoviczům na Chlumci a r. 1580 až 1593 držel jej Jakub Krčin z Jelčan. Město odrazilo r. 1420 útok Jana Žižky z Trocnova „z rána za rosy'1,-odtud na památku slavila se tato slavnost „jlosa" až do doby cis. Josefa II., který ji zakázal. Za války třicetileté stihla město pohroma velikého požáru. R. 1783, 1802 a 1828 opakovaly se požáry. R. 1649 a 1680 zuřil v kraji mor; město těmito pohromami velice utrpělo 3).

V příručce z r. 1814 °) jsou poznamenány důležité trhy české: „Seitschan: auf Petri und Pauli, auf Elisabeth", rovněž i blízké městečko ..G istebnitz" (Jistehnice): 1. Montag nach hl. 3 Könige, 2. hl. Matthiastag, 3. Montag nach dem Palmsonntag, 4. am 1. Montag nach Ostern, 5. am Montag nach Pfingsten, 6. am Maria Magdlalenentag, 7. am hl. Bartholomäustag, 8. am Montag nach Aller Heiligen." To byly ovšem velmi důležité trhy, jichž se i Židé velmi hojně zúčastnili. V této knížce jsou poznamenány i pražské adresy těch zájezdních hospod, v nichž venkovští formané měli staveniště a sběrnu pro kraje: „Píseker Fuhrleute, alle 14 Tage bei Spinka am Rossmarkt. Item alle 6 Wochen beim Goldenen Schiff auf der Kleinseite. Wottitzer Fuhrleute: alle acht Tage bei Karrauss (u Charausů na Vacl. náměstí).

V  devadesátých letech osamostatnila se ž. o.   sedl-^ čanská a utvořila vlastní svoji ž. n. o.,   ba   v   posledních letech obrátila se věc tak, že nyní odvádí Koso-horští náboženskou daň do S., která nyní spojuje obě obce v celek.   Možno   říci,   že vliv   Sedlčanských   na Kosohorské byl v mnohém ohledu   blahodárný.   Tak příkladně byla ještě dlouhá léta poté, když. jiné obce v  českém prostředí  dávno  již  zrušily německé  konfesní školy, v K. H. taková škola ještě v r. 1917; a byla to veliká námaha zástupců Sedlčanských, zvláště pak obch. rady Boh. Rindlera, že tato škola byla zrušena.  O vyučování žid. náboženství stará se ž. o. tak, že tam dojíždí týdně z dalekých Klatoy rb.  dr. M. M ii 11 e r.

Soužití Židů v tomto kraji s ostatním obyvatelstvem českým je velmi dobré. Zdejší Židé hlásí se vesměs k národnosti české a též v řadách legionářů jich bylo několik (příkl. dir. Otakar B ä u m 1, zvěrolékař. Ouběnice, II. dělostřél. brigáda sibiřské armády čs., Rudolf F a k t o r z fíojšína, padl na Rusi a j.).

V kraji bylo mnoho nájemců velkostatků žid., avšak zákon pozemkové reformy v té věci způsobil, že dnes již Židům těchto nájmů se nedostalo.   Náleží   ovšem velkostatek Štětkovice a též lihovar   majiteli   Emilu Polákovi,  který má  155  ha zpracované   půdy   a výrobní oprávnění 234 hl lihu. Účast   tohoto   velkostatkáře v záležitostech  veřejných a kraji užitečných je značná. Tak hned při stavbě místní dráhy z Votice-Veselky do Kos. Hory-Sedlčany, která byla vyměřena r. 1893 a roku nato postavena, věnoval otec dnešního majitele velkostatku   větší částku peněz.' Dráha   volá po dokončení až do Příbrami nebo do Březnice,k čemu dojde snad, až pojede krajem projektovaná dráha Plzeň^-Brno, která protíná i tento úsek.      .       ;

R. 1802 zavražděn byl na vrchu nad Dnespeky žid. obch. Glaser. Zavražděnému byl postaven kříž, na němž bylo napsáno, že byl „rozdílného náboženství", c.j., že nebyl katolíkem.    :                                       ;

Žid. poštmistři byli, jako ve všech českých Tcrajích, také i zde. Příkl.: v Nadějkově byl M. Steiner v r. 1848. v K. H. Joachim Adler a j.              ; ■

Rok od roku ubývá Židů po českém venkově a tak i K. H. i S. zacházejí; v Praze a ve Vídni žije veliký počet někdejších rodáků z těchto měst a jsou to jména zvučná, mužů věhlasných a ctěných: spisovatel dr. Bedřich Adler, ředitelé České eskomptní banky Gustav a Josef Adie r o vé,/dr. Adolf Oppenheim e r, advokát, dr. Alfred Stein, advokát v Praze, obch. rada a továrník Boh. R i n d 1 e r, Vilém Lebenhart, velkoobchodník v Praze, Otakar B a u m a n, továrník v Libni, dr. Bedřich Kaufmann, šéf fy Seligm. Elbogen v Praze, ředitel Vídeňské bankovní jednoty Rudolf C h o b o c k ý, ředitel České eskomptní banky E li s c h a k a četní jiní.

*) S. H. Lieben, Beiträge zur Kulturgesch. d. Juden in Böhmen, vydal „Afikě Jehüda"," Praha 1930.

2)   Bondy-Dvorský, K dějinám Židů v Čechách I, 728.

3)   Ottův Naučný slovník, Kosová Hora.

4)   (    ) V listině škrtnuto.

6)   Ve    správě   starosty    obce   pana   Jindřicha   Kqldovského, který obě tyto cenné městské knihy autorovi s nevšední ochotou zapůjčil.

°) Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, s pomocí učitelstva a jiných pomocníků vydal Okr. školský výbor r. .1925, redakcí Čeněk Habart  a Ludvík Heller.

7)   Archivář Teplý Fr., „Paměti města Milčína".

8)   Byl to obvodní rabín  (Kreisrabbiner)  plzeňského kraje se sídlem v Ronšpéřku.

8) Schematismus f- das Königr. Böhmen auf das gemeine Jahr 1814.

\0

Dějinj Židů v-.Uhříněvsi (Aunnowes) 11 Prahy.

Zpracoval Jaroslav Polák-Rokycana, Praha.

V Uhříněvsi byla odedávna ž. o. z nejpočetnějších v pražském okolí. Nezachovaly se ani staré listiny při zdejší obci, ani není starých matričních knih, neboť nynější matrikář, p. Oskar Rezek, má záznamy teprve od r. 1838. Nejstarší protokol při obci je z r. 1786; ále na hřbitově uhříněveském jsou náhrobky z r. 1730 a tu mají starší pamětníci za to, že není to ani první ani nejstarší hřbitov žid. v okolí.                            :

Až do r. 1847 shomažďovali se Židé v U. n=rdlí k společné modlitbě v soukromém domě, kter> b\l z r. 1810. Teprve po r. 1848 mohla obec, která odtud víc a více rostla, pomýšleti na výstavbu důMojni' synai::i>::\  \ (. |>. 7'.*. /a   kli r\n>/lo   m i-lrm   kon. K   m-



veřejné sbírky. O této synagoze rozepsal se Ant. Se-manský v „Pamětech městyse Uhříněvsi" (na str. 74) takto: „Modlitebna sestává v 48 mužských a 27 ženských sedadlech; vedle nachází se učitelovo nebo kantorovo obydlí, které pozůstává ze 2 ppjkojů a kuchyně. Hořejší poschodí pozůstává ze sálu pro shromáždění, pak předsíně a půdy. Do založení nových knih pozemkových (r. 1818) bylo právo vlastnické vkládáno do zvláštní knihy v synagoze této vedené na sedadla a spolu vkládáno bylo právo zástavní za povinnost přispívati určitou částkou na udržování její pro n. b. israelskou v U. Na př.: Josef Byšický r. 1862 koupil mužské sedadlo č. 1 a ženské č. 2 za 50 zl. a pojistil příspěvek na udržování synagogy 2   zl.   ročně.

Jakub Beykovský r. 1863 koupil mužské sedadlo č. 2—9 á ženské sedadlo č. 3 za 94 zl. 10 kr. a pojistil na sedadlech těch příspěvek v sumě 3 zl. ročně.

Uhřiněyský žid. spolek koupil podle smlouvy ze dné 1. října 1847 místo pro synagogu za 90 zl. od vrchnosti uhřiněvesské. — Podle téže smlouvy byl spolek povinen každoročně činže 30 zl. stříbra platiti, nahrazovat daně ze stavebního místa, ekvivalent (poplatek) za každých 10 roků z kupní sumy 90 zl. . . . 4 zl. 30' kr. stříbra platiti v případu zrušení aneb zcizení synagogy laudemium 5 % zaplatiti."

V budově synagogy byla též škola s vyuč.  řečí   ně-

meckou, která získala práva veřejnosti. Pro některé, dnes nám neznámé nepřístojnosti byla škola r. 1887 c. k. okr. školní radou zrušena, avšak poté — nevíme ani kdy — opět znovuzřízena, trvala do r. 1896, kdy byla v dobách národních nepokojů, v bojích o jazyková práva česká, definitivně zrušena. Již v r. 1893 vyučoval rb., zdejší obcí ustanovený, dítky na místních českých školách žid. náboženství.

Vilém Beykovský (Piáorice)

Jo,, i li. tek

Do obvodu ž. o. v U. přináležejí tyto obce: Běchovice, Dubec, Dubeček, Herink, Hájek, Benice, Měcho-lupy, Petrovice, Kreslíce, Bukovince, Čestlice, Dobře-jovice, Modletice, Pítkovice, Nupaky, Babice, Vodě-rádky, Zděbrady, Krabošice, Pacov, Řičany, Kolovraty, Radošovice, Nedvíz, Nedvězí, Březí, Královice, Světice, Svojetice, Koloděje, Kolovraty, Kuří, Lipany a Průhonice. Také v Říčanech je od r. 1890 menší synagoga. Na obou školách a synagogách působilo mnoho dobrých učitelů a rb., z nichž zde někteří byli dlouhá léta. Tak rb. Daniel K o h n, zemř. r. 1892 po 301eté, o školu a kostel vysoce zasloužilé činnosti. Po něm zde byli pp. Natan Reiťler (8 let), Josef Freund (10 let), J, Samec (asi 3 roky), Naftali Koch (asi 6 let), Emanuel Urbach, byl zde pět let, do svého skonu;   od   r.   1916r—1919   dojíždí  sem

11