Geschichte der Juden

in Ainschelberg und

SeUschan.

Bearbeitet von Jaroslav Rokycana, Prag.

JVosová Hora je z nejstarších žid. obcí v Čechách. Německý název „Am s ch e lb e r g" nevyskytuje se v hebrejské literatuře J) a objevuje se teprve v době pojosefinské, po níž byla česká místní jména poněmčována. Že už v 15. stol. byla větší osada žid. v ochraně pánů z Říčan, vysvítá ze seznamu míst král. Českého, v nichž Židé r. 1570 směli bydleti2). V onom seznamu jsou udána místa a počet poplatných Židů, a to za účelem vybírání rozvržené daně za Židy po venkově roztroušené, a tu se vyskytuje i „K ossova Hora   ...  2   osoby".      •

Zakladatelé tohoto městy se byli pánové z Land-štejna, kteří se odtud psali „z Kosové Hory"; rod ten zde byl v XIII. a XIV. stol. a již tehdy zde po způsobu všech tehdejších panství byly po různu usazovány jednotlivé -- patrně zámožnější —- rodiny židovské. V 16. stol. byl zde rod pánů z Říčan vystřídán a to r. 1620, pro účast vzpoury proti králi pozbyl Vilém z R. statek Kosovou Horu a Vojkov, jež se dostaly na Albrechta z Valdštýna; ten je po roce postoupil Sezimovi z Vrtby ha Janovicích, Voticích a Červeném Hrádku. Po těch přišlo panství na rodinu Fellnera z Feldecku, pak na Khuna z Lichtenberka, r. 1681 na Václ. Štěpána Halánka z Hochberka, jeho vdova Marie Kristina r. 1713, jejíž dcera Anna Marie provdána za rytíře Václ. Vojtěcha Karvinského z Kar-viněs). Že již dříve před panstvím tohoto rodu zde byli usazeni Židé, tomu nasvědčuje lij-.tina ze dne 29. června 1741, jíž povolují manželé Karvinští postavení synagogy „na jiném místě, než jako dosud před požárem stála" a kteroužto synagogu užívali — jak v listině výslovně jest psáno „von uhralten Ihre Vorfahren..."

Listina ta zní:

Contract.

(Originál je v „Židovském museu" v Praze.)

Ich Wentzel Alberth Karwynsky von Karwyn und Maria Anna Karwynskyn von Karwyn gebohrene Halanskyn von Hochberg, Herr auf Ambsselberg, Wysoka oder Pojez-detz und Lowschitz Urkunden und Bekennen Hie mit vor Jeder männiglich und absonders da wo es von nöthen, demnach die allhiessige Ambsellberger Juden Gemeinde Vor Zeithen Ihre Eigenthümb-liche Schurl gehabt, Solche aber durch un verhofft entstandene Feuers-Brunst  in aschen gelegt worden.

Sintemahlen . aber ob Beredeten Juden-Gemeinde von der Obrigkeit Wiederumb erbaut worden auf einen anderen Orth der gleichen Schurl einzurichten, Welche auch Ihr Eigenes Unkosten Von Brandt auf Neu Erbauet haben.

Dějiny Židů

v Kosové Hoře a v Sedlčanech.

Zpracoval .          Jaroslav Rokycana, Praha.  .

Diess thun wier in alle künftige Zeitheň hiemit aufs Eysserste Bekräftigen, wie dass solche. Schurl kommen andere Als der offt érwenten Judeh-Ge-meinde Eygentlich gehörig auch fernerhien wieder wir unssere Erben und Erbsnehmerň oder in Habern diesses Guts Amhselberg befügt seyn werden, Es seyn was er Jeder Nahmen haben möge, undt kann etwas von Ihrer obbemester Schurl das mindeste zu suchen oder zu präzendieren, sondern der Juden alleinig gehöriges Schurl, wie es von uhralten Ihre Vorfahren ohne Einige one genossen haben, dieselbe in alle Kynftige Zeythen ohne '• Entgeldt Rychtig gemessen mögen undt Sollen. Wie nicht Miüder auch Massen dem Jakob Benesch zu seynem Hauis 'ein Stück Gärtchen neben dieser Schurl Situirlichén Verkaufs undt Erblich überlassen werden; die Juden-Gemeinde aber Fleckerl von diesem Verkauften Gartl zur Erbauung eine Cammer oder Gewölbe zu der Depositierung ihrer Schulsachen Benöthigen. Als Ihnen wir gleicher Gestallten Verificieren Wie dass erwähnten Jakob Benesch dieses Stückl Gärtl mit Consentierung unsere, dass dieser Zeith (Juden-Gemeinde von der Obrigkeit Wiederumb erbaut worden auf einen andern) 4) Obrigkeith Guth und Frey Willig zur Erwähnten Schurl cedieret undt abgetretten.

Zu Wissens Besserer Festhaltung in gegenwärtiges Instrument mit Unserer Eigenhändigen Unterschrift und Pettschafts-Fertigung coroboriert worden.

So geschehen: Ambselberg, den 29. Juny Anno D. 1741.                                                      '         .

Wentzel Alberth Karwynsky von Karwyn. Maria Anna Karwynskyn von Karwyn

von Hochberg. LS. In gel. Fol. 40.                   "

Vrchnost vyjednávala tedy jménem ž. o. s Jakubem Benešem; byla to patrně nejbohatší osoba mezi kosohorskými Židy a zajisté i nejváženější, když tak důležitá listina, jako je nesporně kontrakt o stavbě nové synagogy, s vrchností byla sjednána. Nebude zajisté bez zájmu, že přímý potomek této z nejstarších rodin Benešů žije dosud v K. H. Je to „sklenář bez zaměstnání", — v každém ohledu sešlý člověk, tento poslední z kosohorských Benešů, s nímž dnešní tamní Židé nechtí  se znáti — —

Za panství svrchuřečeného rodu Karvinských z Karviné potvrdila r. 1744 cis. Marie Terezie K. H. práva městského jakož i odbývání trhů městských. Z této doby pocházejí také nejstarší „Pamětní knihy statku kosohorského", jedna je započatá r. 1738 a obnovená r. 1863 —, obsahuje krásné malby, pohledy, detaily města, plány čtvrtí a skupin domů —, mezi

nimi je též „židovské náměstí", na němž stály některé domy žid. a synagoga před požárem. Druhá nejstarší městská \kniha 5) je „kniha fasovní měření Jozef in-ského z r. 1780 obce K. H." — (německý název knihy je: „Fassionsbuch der Gemeinde Amschelberg mit den zugětheilten Herrschaftlichen Hof Amschelberg.'' V této knize jsou veškeré žid. domy v položkách 60 až 79 obsaženy a je jich celkem 21 čísel. Žid. domy byly římskými číslicemi označeny odi III. do XXI. I. a II. v knize ku podivu nejsou a byly patrně to domy lehlé požárem a v té době ještě nebyly znovu zřízeny.

Zde jsou v běžné řadě knihy i s jich tehdejšími majiteli:

60. Židovský dům, Abraham Marek, č. III, 61. žid. dům, Mittl Lippmann, č. IV, 63. žid. dům, Joachima, č. V, 64. žid. dům, Löbl Josef, č. VI, 65. žid. dům, Samuel Fürth, č. XX, 66. žid. dům, Ludmila Mendl, č. VII, 67. žid. dům, Israel Hoenig, č. VIII, 68. žid. dům, Libella Abraham, č. IX, 69. žid. dům, Židovská škola, či XIX, 70. žid. dům, Ascher Katz, č- XVIII, 71. žid. dům, Joachim Sitter, č. XVII, 72. žid. dům, Joseph Schletzl, č. X, 73. žid. dům, Herschl Klepetsch, č. XI, 74. žid. dům, Handl Czerálek, č. XII, 75. žid. dům, Joseph Sroule, č. XV, 76. žid. dům, Joachim Fürth, č. .XIV, 77. žid. dům, Židovský špitál, č. XIII, 78. žid. dům, Lóebl Fürth, č. XVI, 79. žid. dům, Aron Fiirth, č. XXI.

' Z tohoto soupisu je zjevno, že v oné době byla ještě „žid. škola a synagoga" pod společnou střechou, pák že měla obec i svoji nemocnici, zato však postrádám žid. lázeň, která v obci té najisto byla a nacházela se patrně též ve. XIII, v nemocnici. Největší počet domů ,žid. měla v obci rodina Furthová, která . i později měla v obci rozhodující a vlivný hlas; Z této rodiny byli i nájemci panských statků a t. zv. „domácí Židé", jak jich měl ve starých dobách každý šlechtic.                         .      .                     ;

• R. 1770 koupil K. H. svob. pán ž Astfeldu, s nějž pak přešla na Josefa knížete z Lobkowicz, jenž ji prohrál v hazardní hře proti Robertu ze Spieglů. Po něm záhy přešlo panství smlouvou na Frant. svob; pána Mladotu že S o 1 o pi s í. Znak tohoto rodu je do dnešního dne naďK. H.: modrý štít, v něm stříbrná městská hradba s věží, v otevřené bráně kos se zlatýma nohama. Jindy kvetoucí městečko kolem XVII. stol. kleslo na v e s a teprve koncem XIX. stol. poně-' kud se povzneslo 3).

Obyvatelstvo křesť. pojila s Židy hluboká nábožnost! Správně o ní píše ředitel školy Čeněk Habarl v díle „Sedlčansko, Sedlecko a Voticko"3): „Víte, čím se těšívali naši předkové ve všech zlých dobách , a strastech? Víte, co »je posilovalo v utrpení a pronásledování? Co si daleko více cenili nad zlato a všechno

jmění?  Bible   to byla--------"   Jak často, přečasto

i Židům kosohorským a na Sedlčansku nezůstala jiná útěcha, než jediná jejich -í- bible.

Dne 19. srpna 1619 prohlásil sněm český Ferdinanda za zbavena trůnu a o týden později zvolen ;byl kurfiřt falcký. Archivář Fr. Teplý7) popisuje řádění soldatesky v kraji sedlčanském, která neušetřila zajisté i malou zdejší obec židovskou, soudě tak. z. písničky, kterou páni soldáti zpívali po česku i po němečku

„Vem, kde vem, víra sem, víra tam, pobereme všecko, i         věř sobě, jak chceš-------."

Soudnictví bylo jak „patrímoniální", tak i magistrátní; nad hrdelním soudem stála přes 300 let t. zv.

•7       :     '                                                                       ■      ■ ■ "

„česká appelace1' v Praze, která byla druhou stolicí soudní. Tyto úřady a soudy pominuly v r. 1848 říš. zák. a povstaly úřady nové: místo pražského gubernia české místodržitelství, místo české appelace vrchní zemský soud v Praze. V těch dobách byla v každé obci i — vlastní šibenice. V P r č i c i stála poblíže žid. hřbitova.

R. 1868 povstalo z okresu šedlčanského, sedleckého a votického „hejtmanství" sedlčanské se sídlem v Sedlčanech. Okres sedlčanský utvořila bývalá dominia čili panství a velkostatky: Vysoký Chlumec, Petrovice, Zahrádka se Zadním Chlumem, Třebnice, Nažovice, Radíc, Kňovice, Suchdol, Osečany, Štětko-vice, Dobrohost, Kosová Hora s Červeným Hrádkem, Bolechovice; k těm přidružilo se i několik svobodných obcí z první a druhé čtvrti kraje berounského, t. j. vesnice, které nekonaly robot. K těm „svobodným osadám" náležel i V o j-k o v, blízko K. H., kde rovněž byla žid., četná osada.

R. 1673 dodán byl z vězení jistebnického k nařízení Tobiáše Formánka, hejtmana panství chlumeckého, podezřelý škůdce Pavel Žatecký právu sedlčanskému k výslechu, aby pověděl, čeho zlého v Jistebnici se dopustil. Otázka: „Poslouchej, ty, Pavle Žatecký, proto si ty nyní do toho trestání zdejšího. šatlavního z města Jistebnice pododán, aby ty si hleděl jinouže pravdu pověděti, co si zlého; kde a u koho v.Jistebnici se dopouštěl. Předkem jaks mnoho Židu Markovi u Jana Mikánka obývajícímu pokrad, zejména povíš." — Odpovídá: „Předně, páni zrnili, vzal jsem tomu Židu Markovi župan mužský, nevím, zdali liškou anebo vlkem podšitý, barvy stříbrné, náprsník od sedla .a pak truhličkou malou s víkem a mandlík starý, strhaný. To sem všecko do sena v domě Bejšovcovém schoval a to všecko ten Žid Marek zase dostal."

A ještě mnoho jiných nešlechetností . dopustil se tento muž a marně prosil soud a vrchnost, že „již .do mé smrti nikde více .nechci se takových skutkov dopustiti, nýbrž života svého polepšiti a z těch ode mně spáchaných činův zlých pokání učiniti." -^ Byl však přece k trestu smrti provazem na šibenici odsouzen „actum při právě v městě S., za ouřadu purkmistrov-ského toho času Jana Procházky, dne. 10. Januari 1673". Byl-li onen Pavel Žatecký za své krádeže popraven či jinak potrestán, nevíme. Nejspíše dostal milost, poněvadž o jeho popravě není v městských pamětech zmínky. „Ostatně" (připomíná správně Čeněk Habart v prve řečeném díle) „kradli a loupili v těch smutných dobách i páni, třeba jiným způsobem   než onen Pavel Žatecký."

R. 1866 řádila po odchodu Prušáků z okresu šedlčanského zde cholera v kraji. V S. zemř. 130 osob, v Řadiči 27, skoro v každém čísle někdo umřel, ve vsi Tomcích v č. 13 a 34 všichni lidé vymřeli, v č. 42 pouze otec s nemluvnětem zůstali. Obávaje se, aby nezemřel bez posledního pořízení, dělal poslední vůli tak: na jedné straně potoka stál on, na druhé jeho bratří a . svědci a těm říkal, jak si co přeje, kdyby umřel. Když přišli obyvatelé z Tomic do kostela, všichni se jim vyhýbali a od nich ustupovali, aby se od nich nenakazili. Tak skoro v každé pamětní knize je zaznamenány, jak kde cholera řádila. Také zdejší ž. o. má na truchlivou tu dobu památku — na hřbitově je neobyčejné množství pamětních desek s letopočtem r. 1866.

Nejstarší veřejné sdružení Židů okr. sedlěanského je nesporně „Ch. k, KosowaHor a". Kdy byl prastarý hřbitov žid. „ná Babí hůře" založen, o tom nezachovalo se žádných dokumentů a jen zvětralé, hluboko do zemi zapadající, často již jen svými vrcholky